Harry Halbreich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Harry Halbreich
Harry Halbreich.JPG
Narození 9. února 1931
Berlín
Úmrtí 27. června 2016 (ve věku 85 let)
Uccle
Alma mater Národní konzervatoř hudby a tance
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Harry Halbreich (9. února 1931, Berlín27. června 2016, Uccle) byl belgický muzikolog.[1][2][3]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Syn židovsko-německého otce a anglické matky studoval spolu s Arthurem Honeggerem a později s Olivierem Messiaenem na pařížské Konzervatoři, získal první cenu v hudební historii a analýze. Později se přestěhoval do Belgie. Od roku 1970 do roku 1976 byl docentem hudební analýzy na Královské konzervatoři v Mons. Je autorem mnoha rozhlasových pořadů a spoluzakladatelem belgického hudebního časopisu Crescendo, jehož byl hlavním přispěvatelem. Od roku 1973 do 1976 byl uměleckým ředitelem Festivale de Royan.

Napsal řadu knih, článků a studií o moderní a současné hudbě, včetně monografií o Olivieru Messiaenovi, Claude Debussym, Arthuru Honeggerovi a Bohuslavu Martinů. Připravil katalogy hudebních děl Honeggera a Martinů, jejich díla jsou proto někdy označována podle jejich Halbreichova čísla. Pomáhal Nicolasu Bacrimu při orchestraci Honeggerovy opery, La morte de Sainte Alméenne, která byla původně napsána v roce 1918 pro hlas a klavír. Tato nová verze měla premiéru v Utrechtu dne 26. listopadu 2005, u příležitosti 50. výročí skladatelovy smrti.

Jeho zájem o moderní hudbu jej vedl k psaní článků o skladatelích spektrální hudby, kterými byli Horațiu Rădulescu, Iancu Dumitrescu, Ana-Maria Avram, Gérard Grisey a Tristan Murail. Napsal také články o starších skladatelích, například Edgardu Varèsovi, George Enescu, Maurice Ohanovi a Ludwigu van Beethovenovi. Byl osobním přítelem současných umělců a skladatelů jako byli Iannis Xenakis, Giacinto Scelsi, György Ligetiho a Witold Lutosławski a horlivým obráncem mladších skladatelů.

Měl široký zájem o kulturu. Ačkoliv konvertoval ke katolictví, měl hluboké znalosti východní duchovní historie i křesťanských mystiků.

Zemřel 27. června 2016 ve věku 85 let.[4] Měl tři děti, nejstarší syn Frédéric je malíř.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Albéric Magnard, spolu s Simon-Pierre Perret, Fayard, 2001. ISBN 2-213608466
  • Arthur Honegger, un musicien dans la cité des hommes, Fayard, 1992. ISBN 2-213028370
  • L'Oeuvre d'Arthur Honegger: Chronologie, catalogue raisonné, analyses, discographie, Fayard, 1994. ISBN 2-852032821
  • Bohuslav Martinů, Fayard, 1968. ISBN 3-795705657
  • Debussy, sa vie et sa pensée, společně s Edwardem Lockspeiser, Fayard, 1989. ISBN 2-213024189
  • Olivier Messaien, Fayard, 1980. ISBN 2-213030154
  • Bohuslav Martinů Werksverzeichnis, Dokumentation und Biographie. Zürich: Atlantis Verlag, 1968 (384 stran).
  • Bohuslav Martinů Werkverzeichnis und Biographie. Mainz: Schott, 2007 (579 stran). ISBN 3795705657
  • Ana-Maria Avram / Harry Halbreich: "Roumanie, Terre du Neuvième Ciel", rozhovory a články. Bukurešť: Vydání Axis Mundi, 1992 (215 stran).
  • La Musique Spectrale au debut du XXIè Siècle Konference v Paříži, účastníci: Harry Halbreich, Ben Watson, Costin Cazaban, Sébastien Beranger, editor Ana-Maria Avram. CREMAC, 2006 (234 stran).

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Harry Halbreich na francouzské Wikipedii.

  1. Dust jacket biography of Harry Halbreich from Halbreich (2007).
  2. CATINCHI, Philippe-Jean. Le Monde. Mort d’Harry Halbreich, musicologue belge [online]. 1 July 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Patrick Szersnovicz. Harry Halbreich (obituary). Diapason, September 2016, No649. p18.
  4. Death of H-number musicologist