Hans-Georg Gadamer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hans-Georg Gadamer
Hans Gadamer.png
Narození 11. února 1900
Marburg
Úmrtí 13. března 2002 (ve věku 102 let)
Heidelberg
Povolání filosof a vysokoškolský učitel
Alma mater Vratislavská univerzita (19181919)
Marburská univerzita (19191922)
Významná díla Truth and Method
Ocenění Reuchlin Award (1971)
Hegel-Preis (1979)
Cena Sigmunda Freuda za vědeckou prózu (1979)
Cena Karla Jasperse (1986)
Cena Hannse Martina Schleyera (1987)
… více na Wikidatech
Rodiče Johannes Gadamer
Vlivy Martin Heidegger
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska ve Vratislavi

Hans-Georg Gadamer, (11. února 1900, Marburg13. března 2002, Heidelberg) byl německý filosof 20. století, fenomenolog a žák M. Heideggera. Proslavil se bádáním o antické filosofii, o jazyce a estetice a zejména o filosofické hermeneutice.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Gadamer se narodil v Marburgu v Hesensku. Jeho otec, profesor chemie a později rektor tamní univerzity, vedl syna k přírodním vědám, Gadamer však odešel do Wroclawi, tehdejší Breslau, kde studoval filosofii. Po návratu do Marburgu studoval u novokantovců P. Natorpa a Nicolai Hartmanna a roku 1922 promoval prací o Platónovi. Potom odešel do Freiburgu k mladému M. Heideggerovi, kde jeho spolužáky byli Leo Strauss, Karl Löwith a Hannah Arendtová. S Heideggerem odešel do Marburgu, kde se roku 1929 habilitoval prací Platónova dialektická etika a přednášel.

Na rozdíl od Heideggera nacismus odmítal a téměř do konce války neměl pevné univerzitní postavení. V roce 1945 se stal rektorem v Lipsku a byl v této funkci potvrzen i v roce 1946. Vzhledem k politickému vývoji v tehdejší sovětské zóně odešel do Frankfurtu a roku 1949 převzal katedru filosofie po Karl Jaspersovi v Heidelbergu, kde zůstal i po svém emeritování v roce 1968.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Gadamer napsal řadu prací o antické filosofii, o filosofii jazyka a o estetice, proslavil se však velkou prací Pravda a metoda (Wahrheit und Methode) z roku 1960. Téma „rozumění“ a filosofické hermeneutiky naznačil už Heidegger, teprve Gadamer je však zpracoval. Postavil se jednak proti názorům, které chtěly i v humanitních vědách zavést přírodovědecký způsob argumentace a dokazování, jednak proti starší hermeneutice Friedricha Schleiermachera a Wilhelma Diltheye, která chápala interpretaci jako vcítění, návrat k myšlenkám původního autora. Gadamer naproti tomu rozvinul myšlenku „hermeneutického kruhu“: ke každému textu člověk už přistupuje s jistým „před-porozuměním“, které se během četby kriticky mění, protože dochází ke „splývání horizontů“ a obzor čtenáře se rozšiřuje o čtené.

Význam a vliv[editovat | editovat zdroj]

Téma hermeneutiky, nauky o rozumění, se později ukázalo jako velmi aktuální v souvislosti s globalizací a setkáváním kultur. Gadamer tak měl veliký vliv na řadu současných filosofů, evropských i amerických: k jeho žákům se hlásí například Gianni Vattimo, Richard Rorty, Günther Figal nebo Jean Grondin, s velkou úctou o něm hovořil například Paul Ricoeur a Jürgen Habermas. Gadamer dostal mnoho vyznamenání a čestných doktorátů, mimo jiné i čestný doktorát filosofie Univerzity Karlovy (1996). K jeho stým narozeninám se do Heidelbergu sjely stovky významných osobností z celého světa.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • H.-G. Gadamer, Pravda a metoda. Praha 2009
  • H.-G. Gadamer, Problém dějinného vědomí. Praha 1994
  • H.-G. Gadamer, Idea dobra mezi Platónem a Aristotelem. Praha 1994
  • H.-G. Gadamer, Člověk a řeč. Praha 1999
  • H.-G. Gadamer, Aktualita krásného. Praha 2003
  • J. Grondin, Úvod do hermeneutiky. Praha 1997
  • P. Pokorný (vyd.), Hermeneutika jako teorie porozumění. Praha 2006

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]