Hřbitov Bolevec
Hřbitov Bolevec | |
---|---|
Lokalita | |
Stát | Česko |
Obec | Bolevec |
Zeměpisné souřadnice | 49°46′52,07″ s. š., 13°23′5,18″ v. d. |
Odkazy | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hřbitov Bolevec se nachází na severním okraji města Plzně a městského obvodu Plzeň 1, v katastru Bolevec. Přiléhá k Plaské silnici, vedoucí do Třemošné.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Hřbitov byl zřízen roku 1903, po uzavření hřbitova u kostela Všech svatých na Roudné, kam do té doby bolevečtí občané své zemřelé ukládali.[1] Koncem 19. století přitom bylo stejné místo vybráno pro stavbu boleveckého kostela (v Bolevci i přes jeho značnou rozlohu kostel nikdy nebyl) a návrh architekta Jaroslava Cuhry z roku 1942 dokonce počítal s existencí ženského kláštera.[2][3][4] Tento záměr se však nepodařilo zrealizovat, a to i kvůli společenským a politickým změnám v 2. polovině 20. století.[5]
Dne 29. května 1917 se na boleveckém hřbitově konal pohřeb 240 obětí výbuchu v muniční továrně Škodových závodů. Kvůli obavám z nepokojů byl přístup umožněn jen nejbližším příbuzným, spolupracovníkům a úředním osobám, a to na základě zvláštní, jmenovitě vydávané průkazky. Ostatním bránila ve vstupu silná stráž policie a četníků. Hromadný hrob pak zůstal otevřen až do srpna 1917 a postupně do něj byly ukládány ostatky dalších obětí, nalézané při odklízení trosek, ale i těla lidí, kteří v nemocnicích podlehli svým zraněním.[6] Hrob na povrchu označuje žulová pamětní deska.[7]
Na památku zemřelých dělníků byla v letech 1917–1920 v těsné blízkosti hrobu postavena kaple sv. Vojtěcha v kubizujícím stylu. Náklady uhradily – stejně jako v případě pohřbu obětí – Škodovy závody. Projekt pro výstavbu vytvořil rakouský architekt Robert Örley.[8] Vitrážová okna, zobrazující sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého navrhl Vojtěch Hynais.[5] Uvnitř jsou umístěny pamětní desky všech identifikovaných obětí bolevecké katastrofy. Spolek boleveckých rodáků u kaple každoročně v den výročí výbuchu pořádá vzpomínkový obřad věnovaný obětem bolevecké katastrofy.
Původní bolevecký hřbitov byl mnohem menší než v současnosti. Zaujímal prostor v jihozápadním rohu nynějšího areálu. Brzy ale bylo nutné hřbitov rozšířit - v letech 1913 a 1924 na východ a roku 1939 i k severu.[5][8] Roku 2010 byla vybudována nová ohradní zeď, která současně slouží jako kolumbárium. K poslednímu rozšíření (v nepravidelném výběžku směrem na sever) došlo v roce 2020.
Zajímavé prvky
[editovat | editovat zdroj]Na boleveckém hřbitově je k vidění mnoho zajímavých funerálních plastik a nachází se zde i díla významných sochařů (Václav Koukolíček, František Bílek, Hanuš Zápal a další).
- V době otevření hřbitova v roce 1903 byl zhotoven dřevěný kříž se zlacenou plastikou Ukřižovaného, osazený přímo proti hlavnímu vstupu.[9]
- Zřejmě nejcennějším dílem boleveckého hřbitova byl bronzový reliéf od Františka Bílka z roku 1927, který se ovšem nedochoval. Sádrový model reliéfu je uložen v Hrádku nad Nisou.[10] Zachován nezůstal ani bronzový reliéf „Umírající oráč“ od rokycanského sochaře Václava Koukolíčka na hrobě rodiny Salcmanovy.[11]
- Zajímavý a neobvyklý je architektonicky pojatý náhrobek od neznámého autora, vzniklý snad v 60. letech 20. století.[12] Složitou kompozici tvoří betonový rám ve tvaru půlkruhově sklenutého portálu, o který se opírá směrem vpřed vyhnutá zadní část, zakončená vpředu velkou koulí. Při průhledu rámem („portálem“) je vidět klínový kříž, upevněný na zadní desce.
- Z roku 1977 pochází bronzový medailon s portrétem, umístěný na hrobě lékaře Josefa Popilky. Kruhový medailon je zasazen do čtvercové mramorové desky, upevněné na žulovém náhrobku. Autorem plastiky je Alois Sopr.[13][14]
- U ohradní zdi v západní části hřbitova stojí dva náhrobky v podobě božích muk. Jeden ze sloupků je ozdobený bronzovým reliéfem Plzeňské madony, jehož autorem je Otokar Walter mladší.[15][16]
- Vlevo od hřbitovního kříže se nachází náhrobek letce Vladimíra Pospíšila, jehož autorem je architekt Hanuš Zápal.
- Bronzovou polopostavu předčasně zemřelé dívky Jiřinky Ottové ztvárnil táborský sochař Jan Vítězslav Dušek.[17]
- Východní části hřbitova dominuje rozměrná hrobka Jakuba Lišky s trojúhelníkovým tympanonem neseným sloupy a se sochou Piety uvnitř.[3]
- Ve východní části hřbitova se nachází také velká jezdecká socha sv. Martina, hrob však není nijak označen a není znám ani autor či doba vzniku plastiky.[18]
- Za východní branou hřbitova stával velký dřevěný kříž, po němž zůstala na místě jen betonová patka s otvorem pro ukotvení. Kříž je na stejném místě zachycen už na mapách 1. vojenského mapování z 18. století.[19] Tzv. Černý kříž byl péčí Sdružení boleveckých rodáků obnoven v roce 2018.
-
Hlavní vstupní brána
-
Ukřižovaný
-
Pozůstatek reliéfu od Františka Bílka
-
Architektonicky pojatý náhrobek
-
Náhrobek ve formě božích muk s reliéfem od Otokara Waltera
-
Náhrobek Pospíšilových (Hanuš Zápal, 1931)
-
Hrob Jiřinky Ottové (Jan Vítězslav Dušek, 1926)
-
Socha sv. Martina
-
Hrobka Jakuba Lišky
-
Černý kříž za hřbitovem
Významné hroby
[editovat | editovat zdroj]Mezi významné plzeňské osobnosti pochované na zdejším hřbitově patří:
- Prof. Dr. Ing. Josef Sigmond (1868–1956), městský lesní rada a profesor lesnické fakulty v Praze[20]
- Josef Horák (1874–1960), hudební skladatel a vojenský kapelník[21]
- Ota Horáková (1904–1969), operní zpěvačka, pedagožka, zasloužilá umělkyně[22]
- PhDr. Václav Kuchynka (1921–1974), spisovatel, literární historik, historiograf Plzně, vysokoškolský pedagog[23]
- MUDr. Josef Popilka (1908–1977), primář vojenské chirurgie a nositel Medaile Jana Evangelisty Purkyně
- Jiří Kovařík (1932–1994), akademický malíř[24]
- Generálmajor Jan Prokop (1911–2004), pilot RAF[25]
-
Hrob Josefa Sigmonda
-
Hrob Josefa Popilky s bronzovým medailonem od Aloise Sopra
-
Hrob rodiny Jiřího Kováříka
-
Čestný hrob gen.mjr. Jana Prokopa
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ BĚLOHLÁVEK, Miloslav. Plzeňská předměstí. 1. vyd. Plzeň: NAVA, 1997. 134 s. ISBN 80-7211-003-9. S. 19–23.
- ↑ Prostor – architektura, interiér, design. www.prostor-ad.cz [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-25.
- ↑ a b RŮŽIČKA, David. Nesplněné sny architekta Cuhry : kostely, které nespatřily světlo světa. Vítaný host. 2013, roč. 8, čís. 4, s. 37.
- ↑ Archiv města Plzeň. digiarchiv.plzen.eu [online]. [cit. 2024-02-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c JANEČEK, M.; A KOL. Bolevec a okolí. 1. vyd. Plzeň: Starý most, 2001. 350 s. ISBN 80-238-7629-5. S. 74.
- ↑ BAUEROVÁ, M.; DOUŠA, J. Bolevecká katastrofa v roce 1917. Documenta Pragensia. 1998, roč. XVI, s. 277–285.
- ↑ Pamětní deska na společném hrobu obětí výbuchu muniční továrny » Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2024-02-29]. Dostupné online.
- ↑ a b Kaple sv. Vojtěcha v Bolevci | Objekty | Plzeňský architektonický manuál. pam.plzne.cz [online]. [cit. 2024-02-29]. Dostupné online.
- ↑ Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2019-12-18]. Dostupné online.
- ↑ Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2019-12-18]. Dostupné online.
- ↑ Umírající oráč » Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2024-02-21]. Dostupné online.
- ↑ Architektonicky pojatý náhrobek na boleveckém hřbitově v Plzni » Centrum pro dějiny sochařství. www.socharstvi.info [online]. [cit. 2019-12-17]. Dostupné online.
- ↑ Medailon s portrétním reliéfem plukovníka MUDr. Josefa Popilky na jeho hrobě v Plzni » Centrum pro dějiny sochařství. socharstvi.info [online]. [cit. 2024-02-20]. Dostupné online.
- ↑ Medailon Josefa Popilky » Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2024-02-20]. Dostupné online.
- ↑ Náhrobek Procházkových » Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2024-02-21]. Dostupné online.
- ↑ Náhrobek Čeňka Tkadlece » Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2024-02-21]. Dostupné online.
- ↑ Jiřinka Ottová » Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2024-02-20]. Dostupné online.
- ↑ Křížky a vetřelci [online]. [cit. 2019-12-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Kříž východně od Bolevce v Plzni. Drobné památky [online]. [cit. 2019-12-18]. Dostupné online.
- ↑ Josef Sigmond. encyklopedie.plzen.eu [online]. [cit. 2024-02-21]. Dostupné online.
- ↑ Josef Horák. encyklopedie.plzen.eu [online]. [cit. 2024-02-21]. Dostupné online.
- ↑ Ota (Otýlie) Horáková. encyklopedie.plzen.eu [online]. [cit. 2024-02-21]. Dostupné online.
- ↑ Václav Kuchynka. encyklopedie.plzen.eu [online]. [cit. 2024-02-21]. Dostupné online.
- ↑ Úvod - Jiří Kovařík. jiri-kovarik.cz [online]. 2022-06-17 [cit. 2024-02-20]. Dostupné online.
- ↑ Pamětní místa na komunistický režim [online]. [cit. 2019-12-18]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu hřbitov Bolevec na Wikimedia Commons
- Fotogalerie (Historické hřbitovy)
- Mapový portál města Plzně, téma Hřbitovy včetně podrobného plánu hřbitova Bolevec