Gęsiniec
| Gęsiniec | |
|---|---|
.jpg) | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 50°45′57″ s. š., 17°4′16″ v. d. |
| Časové pásmo | SEČ/SELČ |
| Stát |  Polsko |
| Vojvodství | Dolnoslezské |
| Okres | Strzelin |
| Gmina | Strzelin |
  Gęsiniec | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 783 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gęsiniec (česky Husinec, německy Hussinetz) je ves v okrese Strzelin v Dolnoslezském vojvodství v jihozápadním Polsku. Leží cca 2 kilometry jižně od Střelína a 41 kilometrů jihozápadně od hlavního města regionu, Vratislavi. Husinec byl založen roku 1749 českými exulanty na místě bývalých poplužních dvorů. Byl pojmenován podle pravděpodobného rodiště Jana Husa. V listopadu 1749 zde stálo 32 nových českých domů, v září 1752 sto nových domů, 25 dalších bylo rozestavěno a pro stavbu dalších 25 domů chybělo dřevo.[1] Když už kapacita Husince potomkům českých exulantů nestačila, založili si další kolonie – Nové Poděbrady, Penč...[2] V roce 1802 část obyvatel přelidněného Husince odešla do nově zakládaného města Zelov.[3] Ještě v roce 1945 se v Husinci mluvilo česky.
Po válce
[editovat | editovat zdroj]Po skončení 2. světové války muselo Německo přenechat tuto část Slezska Polsku a do Husince přišli dosídlenci z polského východu, kde byla hranice rovněž posunuta ve prospěch Sovětského svazu. Češi museli z Polska odejít. V listopadu 1945, po komplikovaných mezistátních jednáních, proběhl jediný transport Čechů z oblasti Střelína do českého pohraničí. Ostatní lidé, kterým Poláci také zkonfiskovali majetek a oni marně čekali na další transport, utekli průběhem času k příbuzným do Německa nebo do Čech.[4]
Práva menšiny
[editovat | editovat zdroj]Dne 10. března 1947 došlo k podepsání polsko-československé smlouvy o „přátelství a vzájemné pomoci“ („przyjazni i pomocy wzajemnej“), kterou se obě strany zavázaly uznávat práva polské menšiny v Československu a české menšiny v Polsku. Dne 31. 07. 1947 bylo komisí uznáno na Střelínsku 741 lidí jako česká menšina a rozhodnutím z července 1948 bylo Čechům vráceno 192 objektů. Po vypálení české modlitebny v roce 1957 zůstalo v obci jen 30 česky hovořících osob.[5]
Památky
[editovat | editovat zdroj]V centrální části obce se nachází pomník připomínající obyvatele Husince, kteří padli v první světové válce. Na místě původní české modlitebny, která byla vypálena „neznámým pachatelem“ v roce 1957,[5] stojí kostel, zmodernizovaný v 80. letech, který je užíván katolickou a evangelickou reformovanou církví. Při modernizaci tohoto místa byl starý český hřbitov u kostela srovnán se zemí a pokryt dlažbou. V Husinci se nachází „Český dům“, který patří Spolku Slováků v Polsku a slouží jako místo pro setkávání místních protestantů.[6]
Významní rodáci
[editovat | editovat zdroj]Narodil se zde slezský protestantský teolog Heřman z Tardy.
Kazatelé českého sboru
[editovat | editovat zdroj]Václav Blanický (od založení–1754),[7] Samuel Figulus (1754–1771), Jiří Daniel Mojžíš (1771–1809), Petr Ssikora (1811–1824), Josef z Tardy (1825–1874), Gustav Chlumský (1874–1910), Heinrich Duvinage (1910–1943), Benno Krause (1944–1946).
Samuel Figulus (2.4.1724, Skoki–1771) byl vnuk Petra Figula Jablonského a pravnuk Jana Amose Komenského. Kazatelem sboru v Husinci a Čermné v Pruském Slezsku byl až do své smrti.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KÜHNE, Ditmar - STERIK, Edita (ed.): Wenzeslaus Blanitzky: Geschichte der in Schlesien etablirten Hußiten, Königsberg 1763. Kulmbach 2001.
- Letopisy památných událostí evang. křesťanské obce v Stroužném. Biblická Jednota Brno, 1930. Knižníce Biblické Jednoty, číslo 8.
- Marie Lárová a kol.: Návrat – Husinec, Poděbrady, české osady v pruském Dolním Slezsku, 2017. (Knihu prodává pouze obec Tři Sekery.)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 s. ISBN 80-7017-553-2.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Stručně o pobělohorských exuantech. [s.l.]: Kalich, 2005. S. 86–87.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Zelów : Česká exulantská obec v Polsku. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich ISBN 80-7017-793-4.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Země otců : z historie a vzpomínek k 50. vyročí reemigrace potomků českých exulantů. [s.l.]: Kalich ISBN 80-7017-018-2.
- ↑ a b http://exulant.evangnet.cz/?q=system/files/ex221.pdf (str. 12–15)
- ↑ Dom nr 1 (Świetlica czeska), ul. Gajowa, Gęsiniec - polska-org.pl. polska-org.pl [online]. [cit. 2020-01-12]. Dostupné online.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantský kazatel : biografická novela o Václavu Blanickém (1720-1774), zakladateli exulantských kolonii v pruském Slezsku. [s.l.]: Kalich ISBN 978-80-7017-063-2.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gęsiniec na Wikimedia Commons - Přesídlení do Československa
- BERNHARDTOVÁ, Bedřiška. Vzpomínky na Husinec za války a po ní. Informační věstník spolku Exulant. Čís. č. 49 (1/2020), s. 13–18. Dostupné online.
