Gválijar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gválijar
Radnice v Gválijaru
Radnice v Gválijaru
Gválijar – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 196 m n. m.
Stát IndieIndie Indie
Madhjapradéš
Gválijar
Gválijar
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 604 km²
Počet obyvatel 1,069,276
Hustota zalidnění 0 obyv./km²
Správa
Status město
Telefonní předvolba 751
PSČ 474001–474055 (HPO)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gválijar (hindsky ग्वालियर, anglicky Gwalior) je město v indickém státě Madhjapradéš. Leží 122 kilometrů na jih od Ágry a 423 kilometrů na sever od Bhópálu, hlavního města státu. Žije zde přes milion obyvatel. V minulosti bylo město důležitým střediskem poloautonomního území Maráthské říše. Městu a jeho pevnosti vládlo několik historických severoindických dynastií. V 10. století to byla dynastie Kachchhapaghatas. Ve 13. století, kdy území získala Mughalská říše, vládla zde dynastie Tomaras. Od roku 1754 zde vládla Maráthská říše a po ní převzala území v 18. století dynastie Šindů. (Scindia).[1] Studie znečištění měst v roce 2016 zjistila, že město má nejvyšší úroveň znečištění ovzduší v Indii a druhé nejvyšší na světě.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Gválijar byl hlavní město státu Madhya Bharat, který se později stal součástí většího státu Madhjapradéš. Před vyhlášením indické nezávislosti 15. srpna 1947 byl Madhjapradéš knížecím státem kontrolovaným Brity s označením Britská Indie či Britský Rádž (anglicky British Raj), s hinduisticku dynastií Maráthů jako místními vládci. Město obklopují ze všech stran vysoké skalnaté kopce, na severu tvoří hranici řeky Ganga a Jamuna. Gválijar leží v údolí mezi dvěma kopci, 343 km jižně od Dillí, hlavního města Indie, 120 kilometrů od Agry a 414 kilometrů od Bhopálu. Metropolitní region Gválijaru zahrnuje centrum města Gválijar, kanton Morar,[2]Lashkar Gwalior (Lashkar Subcity), Maharaj Bada, Phool Bagh, Thatipur.

Stát Gválijar byl jedním z hlavních míst Velkého indického povstání z roku 1857–58 proti britské nadvládě, hlavně proti Britské Východoindické společnosti, která představovala suverénní moc a vládla jménem britské koruny. Hlavní silou lidového povstání byli Bengálci v anglických službách na severu Indie. Po tuhém boji bylo povstání roku 1858 potlačeno.

Po nezávislosti se Gválijar stal důležitou turistickým centrem ve střední Indii. Je také centrem průmyslu a řada správních úřadů se sem přestěhovala. Koncem 20. století se z Gválijaru stala milionová aglomerace a nyní je metropolitním městem střední Indie. Město je obklopeno průmyslovými a obchodními zónami sousedních čtvrtí (Malanpur – Bhind, Banmore – Morena). Zpráva Světové zdravotnické organizace z roku 2016 zjistila, že Gválijar je druhým nejvíce znečištěným městem na světě a nejvíce znečištěným městem v Indii.[3]

Gválijar byl vybrán jako jedno ze sta indických měst, která se budou rozvíjet inteligentní město a stane se vlajkovou lodí mise Smart Cities indického premiéra Narendry Modího.[4]

Založení města[editovat | editovat zdroj]

Podle místní tradice vděčí za své založení svatému muži Gwailpovi. Princ Suraj Sen prý zabloudil v lese. Potkal svatého muže Gwalipu. Požádal ho o trochu vody. Gwalpa ho dovedl k řece, jejíž voda nejenže uhasila Senovu žízeň, ale vyléčila ho z malomocenství.[1] Z vděčnosti si princ přál nabídnout mudrci něco na oplátku a ten ho požádal, aby na kopci postavil zeď, která bude chránit jeho i ostatní svaté muže před divokými zvířaty. Suraj Sen později postavil uvnitř pevnosti palác, který byl podle mudrce pojmenován „Gválijar“, a stejné jméno dostalo i město, které kolem pevnosti vyrostlo. Řeka, ze které Suraj Sen uhasil žízeň, je známá jako Swarnrekha Nadi. Podle této legendy byl Gválijar založen v roce 8. n.l., kdy Suraj Sen byl vyléčen z malomocenství z nápoje, který mu dal svatý muž jménem Gwalipa. Suraj následně založil město a pevnost a pojmenoval je po Gwalipovi.[5]

Nápis hunského krále Mihirakula, který vládl v Gválijaru kolem let 520 n.l.[P 1]
Mince s vyobrazením hunského krále Mihirakula, vládl v Gválijaru kolem roku 520 n.l.

Kolem 9. století ovládala Gválijar dynastie Gurjara-Pratihara a během jejich vlády byl postaven chrám “Teli ka Mandir„. V roce 1021 byl Gválijar napaden silami vedenými Mahmudem z Ghazny , ale jeho útok byl odražen.[5] V roce 1231 muslimský vládce Iltutmish po boji trvajícím 11 měsíců dobyl Gválijar a od té doby až do 13. století zde vládli muslimové. V roce 1375 byl Raja Veer Singh ustanoven vládcem Gválijaru a založil vládu rodu Tomarasů. Bylo to zlaté období Gválijaru. Sochy Jaina v pevnosti Gválijar byly postaveny za vlády dynastie Tomaras. Man Singh Tomaras postavil svůj vysněný palác, palác Man Mandir, který je nyní turistickou atrakcí ve pevnosti Gválijaru.[6] Babur palác popsal jako „perlu v náhrdelníku pevností Indie““. Později ve 30. letech 17. století za britské vlády se region stal knížecím státem v čele s místními vládci s dynastie Šindů. Říká se, že v chrámu Chaturbhuj v pevnosti Fort Gválijar je záznam o vůbec prvním použitím nuly v matematice.[7]

Moderní historie[editovat | editovat zdroj]

Dynastie Šindů se stala[8] v Gválijaru hlavní regionální mocností ve druhé polovině 18. století a bojovala ve všech třech anglo-maratských válkách. Poprvé Britové dobyli město v roce 1780. Šindové ovládali i Rajput a Ajmer. Během indického povstání 1857 město v roce 1858 krátce ovládali povstalci, dokud nebyli Brity poraženi. Rodina Šindů vládla Gválijaru až do vyhlášení nezávislosti Indie v roce 1947, kdy se maharadža Jivajirao Šinda stal členem indické vlády. Gválijar byl sloučen s řadou dalších států a vznikl tak stát Madhjapradéš. Jivajirao Šinada pracoval jako státní Rajpramukh (Rajpramukh byl správní titul v Indii, který existoval od indické nezávislosti v roce 1947 až do roku 1956. Rajpramukhs byli jmenovaní guvernéři některých indických provincií a států) od 28. května 1948 do 31. října 1956.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Nejstarší nalezený historický záznam o městě je „Gválijar inscription“, sanskrtský nápis hunského vládce Mihirakuly, který zaznamenává stavbu kamenného chrámu Surya. Nápis byl nalezen v roce 1861 Alexanderem Cunninghamem a publikován v roce 1861. Poté bylo publikováno několik jeho překladů. Nápis je poškozený, jeho písmo je severním typem starověkého písma Gupta a celá kompozice je v poetickém verši. Popisuje Mihirakulova otce Toramanu (493–515) jako spravedlivého „vládce Země„ a hrdinu. Nese letopočet 520 n.l.V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gwalior inscription of Mihirakula na anglické Wikipedii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gwalior na anglické Wikipedii.

  1. a b Lonely Planet. History of Gwalior - Lonely Planet Travel Information [online]. [cit. 2015-07-28]. Dostupné online. (anglicky) Šablona:Unreliable source?
  2. a b Gwalior City Population Census 2011 | Madhya Pradesh [online]. [cit. 2017-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Gwalior's air among dirtiest in the world [online]. 13 May 2016 [cit. 2016-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Only 98 cities instead of 100 announced: All questions answered about the smart cities project [online]. [cit. 2017-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b International Dictionary of Historic Places, Volume 5: Asia and Oceania. Chicago: Fitzroy Dearborn Publishers, 1996. ISBN 1-884964-04-4. S. 312. 
  6. GOPAL, Madan. India through the ages. [s.l.]: Publication Division, Ministry of Information and Broadcasting, Government of India, 1990. Dostupné online. S. 178. 
  7. Amir Aczel. The Origin of the Number Zero [online]. [cit. 2015-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Abhinay Rathore. Gwalior [online]. [cit. 2015-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]