Georgij Beregovoj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Georgij Timofejevič Beregovoj
The Soviet Union 1968 CPA 3699 stamp (Pilot-Cosmonaut of the USSR Georgy Beregovoy and Carrier Rocket Start).jpg
Sovětský kosmonaut
Státní příslušnost Sovětský svaz SSSR
Ukrajina Ukrajina
Datum narození 15. dubna 1921
Místo narození Fjodorovka v Poltavské oblasti, SSSR
Datum úmrtí 30. června 1995
(ve věku 74 let)
Místo úmrtí Moskva
Jiné zaměstnání Pilot
Hodnost Generálporučík
Čas ve vesmíru 3d 22h 50m
Kosmonaut od 1961
Mise Sojuz 3
Znaky misí Soyuz-3-patch.png
Kosmonaut do 1968

Georgij Timofejevič Beregovoj (rusky Георгий Тимофеевич Береговой, ukrajinsky Георгій Тимофійович Береговий / Heorhij Tymofijovyč Berehovyj) (15. dubna 1921 Fjodorovka [1] v Poltavské oblasti Ukrajinské SSR30. června 1995 Moskva) byl sovětský kosmonaut ukrajinského původu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval luhanské letecké učiliště. Během II. světové války byl ve věku 20 let pilotem bombardovacího letounu, s nímž podnikl 186 bojových letů. Jednou byl sestřelen, zachránil se na padáku. S Rudou armádou se dostal až k osvobození Československa. Po válce absolvoval vojenskou leteckou akademii a v roce 1948 se stal zkušebním pilotem. V roce 1961 získal titul zasloužilého zkušebního letce SSSR a krátce poté požádal o zařazení do výcvikového střediska kosmonautů. Teprve tam se naučil plavat, zvládnout teorii nebeské mechaniky, techniku kosmických lodí i přístrojového vybavení. Nacvičoval pilotáž společného letu obou Sojuzů. Nedosahoval sice tak dobrých výsledků ve výcviku, jako jeho kolegové, byl však protlačován jako válečný veterán. V roce 1965 absolvoval let na jednom z prvních Sojuzů, hned po tragickém úmrtí Komarova na Sojuzu 1.

Let do vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Dne 26. října 1968 odstartoval ve svých 47 letech s kosmickou lodí Sojuz 3 k letu trvajícímu téměř 95 hodin a to den po vypuštění bezpilotního Sojuzu 2. Letěl sám. Smysl jeho letu bylo zkoušet automatické a ruční spojení dvou lodí typu Sojuz.[2]. Spojení se mu nezdařilo, protože spotřeboval příliš mnoho paliva a dostal se jen 40 metrů k druhému Sojuuzu. Tento neúspěch nebyl veřejnosti oznámen, oficiálně se měly jen ověřit možnosti přibližovacího manévru[3].

Po letu do kosmu[editovat | editovat zdroj]

Po zdánlivě úspěšném absolvování letu dostal obvyklou Hvězdu hrdiny SSSR a byl povýšen do hodnosti generálporučíka letectva SSSR. Do kosmu už nebyl puštěn a stal se náčelníkem střediska J. A. Gagarina pro výcvik kosmonautů. Byl ženatý a měl dvě děti. Zemřel na pooperační komplikace ve věku 74 let.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 353.  
  2. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Georgij Timofejevič Beregovoj, s. 42.  
  3. PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha : Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-74-4. Kapitola První ztracené životy, s. 120.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]