Georg von Waldstätten

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Georg von Waldstätten
Polní zbrojmistr baron Georg von Waldstätten (1896)
Polní zbrojmistr baron Georg von Waldstätten (1896)
Velitel v Krakově
Ve funkci:
1892 – 1897
PředchůdceAlois Cziharz von Lauerer
NástupceHugo Fleck von Falkhausen
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1896), polní podmaršál (1887), generálmajor (1883)

Narození24. srpna 1837
Karlovac
Úmrtí24. října 1918 (ve věku 81 let)
Vídeň
Titulsvobodný pán
RodičeFranz Georg Dominik von Waldstätten
PříbuzníJohann Baptist von Waldstätten (sourozenec)
Alma materTereziánská vojenská akademie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georg svobodný pán von Waldstätten (24. srpna 1837 Karlovac24. října 1918 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil jako absolvent vojenské akademie od roku 1856, později byl štábním důstojníkem u různých posádek po celé monarchii. Svou kariéru završil jako velitel pevnosti Krakov (1892–1897) a v roce 1896 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Erb rodu Waldstättenů

Pocházel ze šlechtické rodiny původem z Moravy (Hayek von Waldstätten) povýšené v roce 1754 do panského stavu. Byl mladším synem generála Franze Dominika Waldstättena (1775–1843).[1][2] Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil v roce 1856 jako poručík k pěšímu pluku č. 39. Poté si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a jako nadporučík byl v roce 1859 zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Sloužil mimo jiné v Haliči a podílel se na kartografických projektech. V roce 1864 byl povýšen na kapitána a v roce 1866 se zúčastnil prusko-rakouské války. Od roku 1870 v hodnosti majora působil jako pedagog na Jezdecké škole ve Vídni. Od roku 1875 působil znovu jako štábní důstojník, nejprve jako šéf štábu 26. pěší divize a poté u zemského velitelství v Krakově. V roce 1876 dosáhl hodnosti plukovníka a v letech 1877–1883 sloužil jako šéf štábu u zemského velitelství ve Vídni.[3]

K datu 1. ledna 1883 byl povýšen do hodnosti generálmajora, krátce byl velitelem 71. pěší brigády v Osijeku[4] a převzal velení 58. pěší brigády v Terezíně (1883–1886).[5] V roce 1887 dosáhl hodnosti polního podmaršála a byl velitelem 16. pěší divize v Sibiu.[6] Nakonec byl v letech 1892–1897 velitelem pevnosti v Krakově.[7] V roce 1896 byl jmenován polním zbrojmistrem, k datu 1. března 1896 byl penzionován a od té doby žil v soukromí ve Vídni.[8] Později dosáhl ještě titulární hodnosti generála pěchoty (1908).[9][10]

Od roku 1892 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 97 dislokovaného v Bjelovaru[11][12] a v roce 1894 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[13] Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny II. třídy a rytířského kříže Leopoldova řádu a Vojenského záslužného kříže s válečnou dekorací, dále byl držitelem Vojenské záslužné medaile a Vojenského jubilejního kříže.[14]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1871 se oženil s Angličankou Mary Ann Holmes (1850–1926).[15] Z jejich manželství se narodili čtyři synové, všichni sloužili v armádě.[16]

  • 1. Alfred (1872–1952), c. k. generálmajor, za první světové války důstojník generálního štábu a poradce Karla I.
  • 2. Egon (1875–1951), c. k. plukovník, nositel Řádu Marie Terezie, později generál wehrmachtu
  • 3. Hans (1881–1974), c. k. major
  • 4. Emil (1885–1969), JUDr., c. k. plukovník, později generál wehrmachtu

Georgův starší bratr Johann Baptist von Waldstätten (1833–1914) sloužil také v armádě, dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a nakonec byl generálním inspektorem c.k. armády. Další bratr Heinrich (1835–1866) byl fregatním kapitánem u c. k. námořnictva, nejmladší z bratrů Albert (1839–1872) zemřel jako c. k. nadporučík v Praze.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1901; Gotha, 1901; s. 838–839 dostupné online
  2. Rodina Franze Dominika Waldstättena na webu geni.com dostupné online
  3. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 223, 236 dostupné online
  4. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 33 dostupné online
  5. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1885; Vídeň, 1884; s. 121 dostupné online
  6. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1888; Vídeň, 1887; s. 118 dostupné online
  7. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1893; Vídeň, 1892; s. 127, 135 dostupné online
  8. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1897; Vídeň, 1896; s. 174 dostupné online
  9. Služební postup Georga Waldstättena in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 196 dostupné online
  10. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  11. Pěší pluk č. 97 na webu valka.cz dostupné online
  12. Přehled majitelů pěšího pluku č. 97 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 572 dostupné online
  13. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1895; Vídeň, 1895; s. 187 dostupné online
  14. Přehled řádů a vyznamenání Georga Waldstättena in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 229 dostupné online
  15. Rodina Georga von Waldstättena na webu geni.com dostupné online
  16. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1909; Gotha, 1909; s. 901 dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]