Georg Gänswein
| Jeho Excelence Mons. Georg Gänswein | |
|---|---|
| Titulární arcibiskup z Urbisaglia Emeritný prefekt papežského domu | |
 Mons. Gänswein čte list od emeritního papeže Benedikta XVI na závěr pohřební mše za kard. Meisnera (2017) | |
| Církev | římskokatolická |
| Jmenování | 7. prosince 2012 |
| Předchůdce | Giuseppe Bertello (Urbisaglia) |
| Heslo | „Testimonium perhibere veritati“ |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Jáhenské svěcení | 19. prosince 1982 světitel Oskar Saier |
| Kněžské svěcení | 31. května 1984 světitel Oskar Saier |
| Biskupské svěcení | 6. ledna 2013 světitel Benedikt XVI. 1. spolusvětitel Tarcisio Bertone 2. spolusvětitel Zenon Grocholewski |
| Osobní údaje | |
| Země |  Německo |
| Datum narození | 30. července 1956 (67 let) |
| Místo narození | Ühlingen-Birkendorf, Německo |
| Národnost | německá |
 multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mons. Georg Gänswein (30. července 1956 Ühlingen-Birkendorf) je německý římskokatolický arcibiskup, od 7. prosince 2012 prefekt papežského domu.
Život[editovat | editovat zdroj]
Kněžská služba[editovat | editovat zdroj]
Po maturitě studoval teologii ve Freiburgu im Breisgau a v Římě.
19. prosince 1982 byl vysvěcen na kněze freiburským arcibiskupem metropolitou Oskarem Saier, který jej také vysvětil 31. května 1984 na kněze.
Poté, kdy sloužil jako farní vikář ve své arcidiecézi, studoval v Mnichově kanonické právo a v roce 1993 zde získal doktorát. V roce 1994 byl V roce 1994 byl jmenován arcibiskupem Saierem vikářem freiburské katedrály a jeho osobním sekretářem. V roce 1995 byl jmenován tehdejším prefektem Kongregace pro bohoslužbu a svátosti Antonio María Javierre Ortasem spolupracovníkem téže kongregace. V roce 1996 přestoupil do Kongregace pro nauku víry na výslovnou žádost tehdejšího prefekta Josepha Ratzingera. Zároveň také dostává katedru kanonického práva na římské Papežské univerzitě Svatého kříže (it. Pontificia Università della Santa Croce), patřící Opus Dei.
V roce 2000 mu Jan Pavel II. udělil čestný titul kaplan Jeho Svatosti.
Od roku 2003 byl osobním sekretářem kardinála Josepha Ratzingera; po jeho zvolení papežem byl od 19. dubna 2005 potvrzen ve funkci osobního sekretáře. V březnu 2006 mu papež Benedikt XVI mu udělil titul prelát Jeho Svatosti.
14. listopadu 2006 se na něho zaměřily satirické protesty několika italských televizních programů, které jeho a papeže Benedikta XVI. kritizovaly.
11. prosince 2010 provádí, na Papežské univerzitě Urban, slavnostní ceremoniál IX. ročníku Mezinárodní ceny „Giuseppe Sciacca“ a, což je u něho velmi řídké, ujímá se slova, aby pozdravil papeže.
1. prosince 2012, Mezinárodní asociace „Tu es Petrus“, kterou založil novinář Gianluca Barile a jejími čestnými předsedy jsou kardinálové José Saraiva Martins, Kurt Koch a Salvatore De Giorgi, dostává zvláštní cenu „svědectví svatosti“ jako „pozorný, vzácný a blízký spolupracovník na pontifikátu římského biskupa Benedikta XVI.“
Biskupská služba[editovat | editovat zdroj]
7. prosince 2012 jej papež Benedikt XVI. jmenoval prefektem papežského domu a titulárním arcibiskupem v Urbisaglia[1]; 6. ledna 2013 přijal biskupské svěcení ve svatopetrské bazilice, když na něho vložil ruce týž papež a spolusvětiteli kardinálové Tarcisio Bertone a Zenon Grocholewski.
Když papež Benedikt XVI. rezignoval na svůj úřad římského biskupa, 28. února 2013, zůstal prefektem papežského domu a jeho osobním tajemníkem. Nejdříve zůstal s Benediktem XVI. v papežském letním sídle v Castel Gandolfo, a později se s ním přestěhoval do kláštera Mater Ecclesiae.
31. srpna 2013 jej papež František potvrdil ve funkci prefekta papežského domu.[2]
V polovině června roku 2023 vyšlo najevo, že se Gänswein vrací do své domovské diecéze ve Freiburgu na pokyn papeže Františka.[3]
Biskupská genealogie[editovat | editovat zdroj]
Následující tabulka obsahuje genealogický strom, který ukazuje vztah mezi svěcencem a světitelem – pro každého biskupa na seznamu je předchůdcem jeho světitel, zatímco následovníkem je biskup, kterého vysvětil.[4] Rekonstrukcím a vyhledáním původu v rodové linii ze zabývá historiografická disciplína biskupská genealogie.
- Kardinál Scipione Rebiba
- Kardinál Giulio Antonio Santori
- Kardinál Girolamo Bernerio, O.P.
- Arcibiskup Galeazzo Sanvitale
- Kardinál Ludovico Ludovisi
- Kardinál Luigi Caetani
- Kardinál Ulderico Carpegna
- Kardinál Paluzzo Paluzzi Altieri degli Albertoni
- Papež Benedikt XIII., O.P.
- Papež Benedikt XIV.
- Papež Klement XIII.
- Kardinál Bernardino Giraud
- Kardinál Alessandro Mattei
- Kardinál Pietro Francesco Galleffi
- Kardinál Giacomo Filippo Fransoni
- Kardinál Antonio Saverio De Luca
- Arcibiskup Gregor Leonhard Andreas von Scherr, O.S.B.
- Arcibiskup Friedrich von Schreiber
- Arcibiskup Franz Joseph von Stein
- Arcibiskup Joseph von Schork
- Biskup Ferdinand von Schlör
- Arcibiskup Johann Jakob von Hauck
- Biskup Ludwig Sebastian
- Kardinál Joseph Wendel
- Arcibiskup Josef Schneider
- Biskup Josef Stangl
- Papež Benedikt XVI.
- Georg Gänswein
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Kirchengliedschaft: vom Zweiten Vatikanischen Konzil zum Codex iuris canonici; die Rezeption der konziliaren Aussagen über die Kirchenzugehörigkeit in das nachkonziliare Gesetzbuch der lateinischen Kirche.. St. Ottilien: EOS-Verlag, 1996. ISBN 3-88096-923-X. (němčina)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Georg Gänswein na italské Wikipedii.
- ↑ Nomina del prefetto della Casa Pontificia
- ↑ Conferma dei superiori della Segreteria di Stato e della Casa Pontificia
- ↑ Neobvyklý pokyn papeže Františka. Osobní tajemník Benedikta XVI. se vrátí domů do Německa. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2023-06-15 [cit. 2023-06-18]. Dostupné online.
- ↑ SODANO, Angelo. Ordinazione episcopale di Mons. Dominique Mamberti: Omelia del cardinale Angelo Sodano. L'Osservatore Romano. 2002-07-03, s. 4. Dostupné online [cit. 2022-10-30]. (italsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Georg Gänswein na Wikimedia Commons 
Osoba Georg Gänswein ve Wikicitátech- Georg Gänswein na webu The Hierarchy of the Catholic Church (anglicky)
