Geopark

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Geopark Copper Coast v hrabství Waterford v Irsku

Geopark je označení pro geologicky cenné území, kde jsou ve spolupráci s místními obyvateli a organizacemi (státními, neziskovými i soukromými) rozvíjeny aktivity na podporu rozvoje oblasti a podporu návštěvnosti a vzdělanosti. Nejedná se tedy pouze o čistě geovědní projekty, ty však často hrají dominantní roli. Vedle geologických objektů a jevů jsou důležité i další zajímavosti, jako jsou kulturní a ekologické fenomény, archeologické a historické památky.

Síť evropských geoparků[editovat | editovat zdroj]

Evropské geoparky byly založeny v červnu roku 2000, kdy provozovatelé čtyř národních geoparků (Reserve Geologique de Haute-Provence ve Francii, Muzeum přírodní historie Lesboský zkamenělý les v Řecku, Geopark Vulkaneifel v Německu a Kulturní park Maestrazgo ve Španělsku) podepsali na řeckém ostrově Lesbos úmluvu deklarující vytvoření této sítě. Původně útlá síť se dnes již značně rozrostla a čítá 69 území v 23 zemích Evropy.[1] Jediným členem této sítě na území České republiky je Globální Geopark UNESCO Český ráj.

Síť národních geoparků České republiky[editovat | editovat zdroj]

Síť vznikla na základě směrnice č. 6/2007, kterou vydalo Ministerstvo životního prostředí České republiky v roce 2007. Jejím úkolem je podporovat oblasti s geoturistickým potenciálem národního významu. Přesto, že pojem geopark je definován Ministerstvem životního prostředí České republiky, nejedná se o území, které by nějakým způsobem omezovalo lidskou činnost vyjma oblastí, které již mají nějaký ochranný status (CHKO, národní parky a další chráněná území). Jedná se tedy o zastřešení současných aktivit a jejich další rozvoj.

Výkonným orgánem sítě je Rada národních geoparků, což je zároveň poradní orgán ministerstva. Rada rozhoduje o geologické hodnotě daného území, posuzuje kandidatury, případně opětovně hodnotí již schválená území. Členy rady nejsou pouze zástupci MŽP, ale i zástupci České geologické služby, Akademie věd ČR, Agentury ochrany přírody a krajiny, Ministerstva pro místní rozvoj, Národního památkového ústavu, Národního muzea, Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity, Jeskyní ČR a Národního centra šetrné turistiky. Tedy institucí, které hrají významnou roli při popularizaci vědy a při prosazování turisticky zajímavých témat do regionální i celostátní koncepce.

Do konce roku 2016 se stalo členy sítě národních geoparků sedm velkoplošných lokalit na území České republiky: Globální geopark UNESCO a Národní geopark Český ráj, Národní geopark Egeria (Karlovarský kraj. Název je podle německého názvu řeky Ohře-Eger) který je součástí přeshraničního česko-bavorského projektu, v roce 2012 přibyly do sítě národních geoparků Nnárodní geopark Železné hory (oblast CHKO Železné hory) a Národní geopark GeoLoci (okolí Tachova s Stříbra, navazuje na národní geopark Egeria a také tvoří část Česko-bavorského geoparku). V červnu roku 2014 počet národních geoparků doplnily Národní geopark Podbeskydí a Národní geopark Kraj blanických rytířů, v roce 2016 pak Národní geopark Ralsko.

K tomuto počtu je nutno přičíst tzv. kandidátské geoparky. O označení národní geopark například usilují: Geopark Joachima Barranda, Geopark Broumovsko, Geopark Vysočina, Geopark Jeseníky a některé další (stav ke konci roku 2016).[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.europeangeoparks.org
  2. Seznam národních geoparků na stránkách AOPK ČR

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PÁSKOVÁ, M. (2013): Aspiring Geoparks in the Czech National Geoparks Network.  In: Proceedings of the 12th European Geoparks Conference National Park of Cilento, Vallo di Diano e Alburni – Geopark- Italy 4-7 September 2013, 201-203 pp. ISBN 978-88-907281-4-3.
  • PÁSKOVÁ, M. (2011): Geoparky – fascinace šifrou minulosti pro odkaz budoucnosti 2nd open Congress of Czech Geological Society and Slovak Geological Society 2011, Molínec 21st – 29th September, Czech Geological Society, , ISBN 978 – 80 –87487 – 00 6, str. 70
  • PÁSKOVÁ, M. – Dolejský, V., eds. (2011): Výzva a hrozby ekoturismu pro ochranu biodiverzity a geodiverzity. Recenzovaný sborník konference s mezinárodní účastí. Telč, 5.10. - 6. 10. 2011.
  • PÁSKOVÁ, M. (2010): The Potential of the Geopark European Network for the Implementation of the European Landscape Convention, In Futuropa. For a new vision of landscape and territory, Council of Europe. Issue No 2 /2010.
  • PÁSKOVÁ, M. (2008): Establishment of the Czech National Geopark Network. European Geoparks Network Magazine Issue No 5 / 2008, Natural History Museum of the Lesvos Petrified Forest.
  • PÁSKOVÁ, M. – ŠOLTYSOVÁ, L. (2006): Vývoj nominačního postupu Skalních měst Českého ráje na Seznam světového dědictví UNESCO. Pískovcový fenomén Českého ráje, str. 239 – 244.
  • PÁSKOVÁ, M. – ŘÍDKOŠIL, T. (2006): Český ráj jako první geopark UNESCO v nových zemích EU. Ochrana přírody, č. 1, roč. 61.
  • PÁSKOVÁ, M. (2006): Staronový fenomén geoparků. In: 50 let CHKO Český ráj. Z Českého ráje a podkrkonoší – suplementum 11. Sborník referátů z mezinárodní konference konané ve dnech 20. – 22. října 2005 v Lázních Sedmihorkách. Správa Český ráj, Turnov, str. 263 - 267.
  • ZELENKA, Josef et all. Metodiky národních geoparků. Chrudim: Vodní zdroje Chrudim, Ministerstvo životního prostředí. 2014. 159 s. ISBN 978-80-87883-10-5