Gaetano Errico
| Svatý Gaetano Errico M.SS.CC. | |
|---|---|
| řeholní kněz | |
 Portrét | |
| Církev | římskokatolická |
| Zasvěcený život | |
| Institut | Misionáři Nejsvětějších Srdcí Ježíše a Marie |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 23. září 1815, Neapol světitel Luigi Ruffo-Scilla |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 19. října 1791 |
| Místo narození | Secondigliano, Neapol Neapolské království |
| Biřmování | 2. ledna 1802 |
| Datum úmrtí | 29. října 1860 (ve věku 69 let) |
| Místo úmrtí | Secondigliano, Neapol Království obojí Sicílie |
| Národnost | italská |
| Rodiče | Pasquale Errico a Maria Marseglia |
| Povolání | katolický kněz |
| Svatořečení | |
| Začátek procesu | 18. prosince 1884 |
| Beatifikace | 14. dubna 2002 Svatopetrské náměstí, Vatikán beatifikoval Jan Pavel II. |
| Kanonizace | 12. října 2008 Svatopetrské náměstí, Vatikán kanonizoval Benedikt XVI. |
| Svátek | 29. října |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
| Titul svatého | kněz a zakladatel |
| Atributy | kněžský oděv |
| Patron | Misionářů Nejsvětějších Srdcí Ježíše a Marie |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gaetano Errico (19. října 1791, Secondigliano – 29. října 1860, tamtéž) byl italský římskokatolický kněz a řeholník, zakladatel a člen kongregace Misionářů Nejsvětějších Srdcí Ježíše a Marie. Katolická církev jej uctívá jako světce.[1][2][3]
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se dne 19. října 1791 v Secondiglianu na předměstí Neapole jako druhé z devíti dětí Pasquale Erricovi († 28. března 1834) a Marii Marseglia († 19. dubna 1837). Jeho rodiče se vzali dne 17. dubna 1788. Jeho otec vedl malý sklad těstovin a jeho matka pracovala u tkalcovského stavu při tkaní plyše. V dětství pomáhal při domácích pracích a také v otcově skladu. Jeho synovec Beniamino Errico se stal knězem a dva bratranci byli kapucíni.[4][5]
Dne 2. ledna 1802 přijal v neapolské katedrále svátost biřmování. Cítil povolání stát se knězem a v mládí navštěvoval nemocné. V Neapoli zahájil církevní studia a v lednu roku 1808 začal poprvé nosit kleriku.[6][7]
Kněžské svěcení přijal v bazilice Santa Restituta, která je součástí neapolské katedrály z rukou neapolského arcibiskupa a kardinála Luigiho Ruffo-Scilla dne 23. září 1815. Stal se diecézním knězem neapolské arcidiecéze. Po svém vysvěcení působil do roku 1835 jako učitel. Stal se farářem v neapolské farnosti při kostele Santi Cosma e Damiano. Během svého působení se věnoval pastoraci nemocných. Sám žil asketickým způsobem života. Roku 1818 měl zjevení sv. Alfonse Maria z Liguori, který mu dal vizi nového kostela a také založení řeholní kongregace. Inicioval tak výstavbu kostela Addolorata a Secondigliano, zasvěcený Panně Marii Bolestné, který vysvětil dne 9. prosince 1830.[8][9]
Roku 1833 začal shromažďovat další společníky a připravovat založení nové mužské řeholní kongregace. Ještě v tom roce byla kongregace Misionářů Nejsvětějších Srdcí Ježíše a Marie založena. Mezi poslání kongregace je šířit úctu k Nejsvětějšímu Srdci Páně a Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Do kongregace také sám vstoupil a stal se jejím generálním představeným.[4][10]
Zemřel v Secondiglianu na předměstí Neapole dne 29. října 1860 v 10:00 na viscerální horečku. V té době trpěl bronchitidou. 28. října, den před svou smrtí, přijal svátost nemocných. Po jeho smrti se jím založená kongregace rozrostla, kdy působí i mimo Itálii.[6][11]
Úcta
[editovat | editovat zdroj]Jeho beatifikační proces započal dne 18. prosince 1884, čímž obdržel titul služebník Boží. Dne 4. října 1974 jej papež sv. Pavel VI. podepsáním dekretu o jeho hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodného. Dne 24. dubna 2000 byl uznán první zázrak na jeho přímluvu, potřebný pro jeho blahořečení.
Blahořečen pak byl dne 14. dubna 2002 na Svatopetrském náměstí papežem sv. Janem Pavlem II. Dne 6. července 2007 byl uznán druhý zázrak na jeho přímluvu, potřebný pro jeho svatořečení. Svatořečen pak byl dne 12. října 2008 na Svatopetrském náměstí papežem Benediktem XVI.
Jeho památka je připomínána 29. října. Bývá zobrazován v kněžském oděvu s Nejsvětějšími Srdci. Je patronem jím založené kongregace.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gaetano Errico na anglické Wikipedii.
- ↑ CatholicSaints.Info » Blog Archive » Saint Gaetano Errico [online]. [cit. 2024-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ San Gaetano Errico. Santiebeati.it [online]. [cit. 2024-10-13]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Gaetano Errico. www.causesanti.va [online]. [cit. 2024-10-13]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ a b Gaetano Errico, biografia (1791-1860). www.vatican.va [online]. [cit. 2024-10-13]. Dostupné online.
- ↑ Gaetano Errico, biography (1791-1860). www.vatican.va [online]. [cit. 2024-10-13]. Dostupné online.
- ↑ a b San Gaetano Errico - Cathopedia, l'enciclopedia cattolica. it.cathopedia.org [online]. [cit. 2024-10-13]. Dostupné online.
- ↑ św. Kajetan Kosma Damian Errico - Święci - Adonai.pl. adonai.pl [online]. [cit. 2024-10-13]. Dostupné online.
- ↑ OPOKA, Fundacja. Bł. Kajetan Kosma Damian Errico. Fundacja Opoka [online]. 2002-09-25 [cit. 2024-10-13]. Dostupné online.
- ↑ Gaetano Errico, biografia (1791-1860). www.vatican.va [online]. [cit. 2024-10-13]. Dostupné online.
- ↑ ONLINE, Catholic. St. Gaetano Errico - Saints & Angels. Catholic Online [online]. [cit. 2024-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Saint Gaetano Errico. Nominis [online]. [cit. 2024-10-13]. Dostupné online. (francouzsky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gaetano Enrico na Wikimedia Commons - (anglicky) Hagiography Circle
- (anglicky) Saints SQPN
- (italsky) Santi e Beati
