Fulminát rtuťnatý
| Fulminát rtuťnatý | |
|---|---|
 | |
 Mikroskopické foto fulminátu rtuťnatého | |
| Obecné | |
| Systematický název | Fulminát rtuťnatý |
| Triviální název | třaskavá rtuť |
| Anglický název | Mercury(II) fulminate |
| Německý název | Knallquecksilber |
| Sumární vzorec | Hg(CNO)2 |
| Vzhled | našedlé krystalky nebo prášek |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 628-86-4 |
| PubChem | 11022444 |
| ChEBI | 39152 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 284,624 g/mol |
| Teplota rozkladu | nad 50 °C (explozivně) |
| Hustota | 4,43 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | málo |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | čpavek |
| Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech | pyridin |
| Bezpečnost | |
 Výbušný (E)  Toxický (T)  Nebezpečný pro životní prostředí (N) | |
| R-věty | R3, R23/24/25, R33, R50/53 |
| S-věty | (S1/2), S13, S28, S45, S60, S61 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fulminát rtuťnatý (chemický vzorec Hg(CNO)2, triviálně nazývaný třaskavá rtuť) je rtuťnatá sůl kyseliny fulminové. Jedná se o vysoce citlivou třaskavinu, historicky často používanou pro výrobu rozbušek a zápalek. Dnes se již z důvodu toxicity rtuti nepoužívá.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Za objevitele třaskavé rtuti se někdy označuje Edward Howard,[1] anglický chemik, který měl fulminát rtuťnatý připravit na přelomu 18. a 19. století. Podle jiných zdrojů připravil třaskavou rtuť poprvé Pierre Bayer (dvorní lékař Ludvíka XVI) nebo irský chemik William Higgins.[2]
Italský revolucionář Felice Orsini při neúspěšném atentátu na Napoleona III. údajně použil 1,5 kg fulminátu rtuťnatého, který převezl z Londýna do Paříže nasycený vodou, aby zabránil nechtěnému výbuchu.[2]
Fyzikálně chemické vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Fulminát rtuťnatý tvoří obvykle bílý nebo šedý prášek, lze jej ale také připravit krystalický. Sypná hustota práškové látky se pohybuje mezi 1,3 - 1,8 g/cm3, krystalický vykazuje hustotu 4,43 g/cm3.
Ve vodě je prakticky nerozpustný, dobře se rozpouští v amoniaku a pyridinu.
Chemicky čistá látka je za normální teploty stabilní, explozivní rozklad nastává při teplotách nad 50 °C. Vlhký reaguje snadno s různými kovy jako je hliník, hořčík nebo zinek a působí jejich rychlou korozi. Proto se zásadně nepoužívá v rozbuškách s hliníkovým obalem. Typickým obalovým materiálem je měď nebo mosaz. Podle barvy kovového obalu lze tedy usuzovat na náplň rozbušky. Hliníkové (stříbrný kovový obal) rozbušky jsou povětšinou azidové a červené (barva mědi) nebo zlatavé (mosaz) obsahují fulminát.
Pyrotechnické vlastnosti a využití
[editovat | editovat zdroj]Jako výbušnina vykazuje tyto základní vlastnosti:
| Energie výbuchu | 427 kcal/kg |
| Detonační rychlost | 5 000 m/s |
| Objem spalných plynů | 243 l/kg |
| Teplota vzbuchu | 210 °C |
| Citlivost k nárazu | 0,18 kgm/cm3 |
Suchá třaskavá rtuť je velmi citlivá na inicializaci plamenem, statickou elektřinou, nárazy a třením. Její příprava a manipulace s ní je jako u všech třaskavin velmi nebezpečná.
Pyrotechnické využití třaskavé rtuti se omezuje prakticky pouze na výrobu rozbušek, které slouží k inicializaci výbuchu většího množství klasické trhaviny s vysokým trhacím účinkem a větší stabilitou. Dříve se pro výrobu rozbušek používal samotný fulminát rtuti nebo jeho směs s chlorečnanem draselným KClO3 a sulfidem antimonitým Sb2S3
V dřívější době se rozbušky vyráběly převážně z astrylových směsí, v nichž byla třaskavá rtuť kombinována s azidy stříbra a olova. Snaha omezit množství fulminátu rtuti v pyrotechnice je motivována jednak jeho poměrně velkou cenou, ale především z důvodu vysoké toxicity rtuti a jejích sloučenin.
V dnešní době již žádné rozbušky neobsahují fulminát rtuťnatý, ale azid olovnatý. Nakládání s fulminátem rtuťnatým se podřizuje obecným pravidlům pro práci s třaskavinami. Především je nutno zcela eliminovat blízký kontakt s prsty a pracovat s gramovými množstvími.
Výskyt v médiích
[editovat | editovat zdroj]Díky tomu, že se jedná o snadno připravitelnou výbušninu, je fulminát rtuťnatý často využíván tvůrci akčních filmů a seriálů, například v seriálu Zákon a pořádek nebo Status: Nežádoucí.[3]
Třaskavou rtuť použil i středoškolský učitel chemie a výrobce drog Walter White v jednom z dílů seriálu Perníkový táta. Věrnost scény skutečnému chování fulminátu byla částečně zpochybněna, jelikož by bylo obtížné vyrobit tak čistý a velký krystal, jaký byl k vidění v seriálu. Krystal by pak sice explodoval při prudkém vhození na podlahu místnosti, ale ve skutečnosti by nejspíš explodoval ještě dříve při zobrazeném neopatrném zacházení.[3][4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Struktura třaskavé rtuti. Plus [online]. 2007-08-27 [cit. 2024-12-17]. Dostupné online.
- ↑ a b Rtuť metající blesky. Plus [online]. 2006-01-10 [cit. 2024-12-17]. Dostupné online.
- ↑ a b MONDAL, Sanjukta. Is The Fulminated Mercury Scene From Breaking Bad Scientifically Accurate?. ScienceABC [online]. 2020-11-09 [cit. 2024-12-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HARE2012-11-01T10:38:00+00:00, Jonathan. Breaking Bad IV – can a little crystal blow up a room?. RSC Education [online]. [cit. 2024-12-17]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fulminát rtuťnatý na Wikimedia Commons
