Přeskočit na obsah

František Bílý

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Bílý
František Bílý (1904)
František Bílý (1904)
Narození8. listopadu 1854
Brno
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí17. října 1920 (ve věku 65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtízápal plic
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánípedagog, spisovatel, kritik, literární historik, filolog, literární kritik, redaktor, spisovatel literatury faktu, učitel, editor, osvětový pracovník a jazykovědec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Bílý (8. listopadu 1854, Brno[1] – 17. října 1920, Praha[2]) byl český středoškolský profesor, literární historik a kritik. Zabýval se uměleckou výchovou a zdokonalováním výuky mateřského jazyka. Byl autorem učebnic češtiny a němčiny, sestavoval čítanky a antologie. Redigoval Věstník českých profesorů. Upravil k vydání díla Františka Ladislava Čelakovského a Jana Amose Komenského. Byl členem národních a vzdělávacích spolků.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval české gymnázium v Brně a filosofickou fakultu v Praze, obor český a německý jazyk. Pracoval nejprve jako suplent první české reálky v Praze, poté v letech 1879–88 jako profesor c. k. středních škol v Přerově, odkud se vrátil na pražskou reálku. Roku 1898 byl jmenován ředitelem c. k. reálky na Žižkově. V roce 1903 se stal členem zemské školní rady Království českého.[3]

Byl rovněž zemským školním inspektorem, členem České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk, předsedou Umělecké besedy a čestným členem Moravsko-slezské besedy.[4] Věnoval se zdokonalování výuky mateřského jazyka, umělecké výchově a prohlubování smyslu pro krásu. Zasedal v komisi pro úpravy českého pravopisu.[3]

Zemřel na zápal plic, pohřben byl na Olšanech.[4]

Jeho zetěm byl profesor Václav Ertl.[4]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Zabýval se především literární historií a kritikou. Články na toto téma uveřejňoval v pražských a moravských časopisech.[3] Vystupoval také pod pseudonymy Amicus Plato, František Drobný, Ypsilon, Nezabudov a Pravdomil Trpký.[5]

Věnoval se tvorbě učebnic, sestavoval čítanky a výbory básní. Soustředil se také na odkaz Františka Ladislava Čelakovského (životopisné studie) a Jana Amose Komenského (zejména upravené vydání Labyrintu světa).[3]

Knižně vydal:

  • J. A. Komenského Labyrint světa a ráj srdce (1887, 1920)
  • Františka Ladislava Čelakovského Růže stolistá : báseň a pravda (1888, 1894) s rozborem
  • Patery knihy plodů básnických : výbor z novověké poesie české (1892)
  • Úvod do jazyka německého rozborem a nápodobou (1892 s reedicemi), spoluautor: Julius Roth
  • Malá poetika (1894 s několika reedicemi), učebnice pro střední školy, spoluautoři: František Bartoš a Leander Čech
  • Františka Ladislava Čelakovského Ohlas písní českých (1896)
  • Od kolébky našeho obrození (1904), sborník šesti literárně-historických studií vydaných dříve v časopisech[3]
  • Lidová čítanka moravská (1907)
  • Německá čítanka a mluvnická cvičebnice pro třídu čtvrtou škol středních (1907 a 1920), spoluautor: Julius Roth
  • Vincenc Brandl a František Bartoš (1907), vzpomínka na moravského archiváře a etnografa
  • Korrespondence a zápisky Frant. Ladislava Čelakovského (1907–10)
  • Jan Amos Komenský (1911)
  • Příspěvky k praktické poetice (1915)
  • Ilustrovaný průvodce po Slovensku (1920)

Redigoval Věstník českých profesorů, odborný časopis zaměřený na pedagogiku a didaktiku středního školství, a edici Česká knihovna zábavy a poučení, sbírku spisů vhodných pro studenty středních škol. Přispíval do Ottova slovníku naučného.[3]

Přispěl do stěžejní knihy českého skautingu Základy junáctví; jeho zakladateli A. B. Svojsíkovi navrhl pro české skauty podle černohorského vzoru název junáci.[6]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv. Aloise na Vinohradech v Praze
  3. ↑ a b c d e f František Bílý. Zlatá Praha. 1904-11-04, roč. 22, čís. 3, s. 33. Dostupné online [cit. 2011-06-24]. 
  4. ↑ a b c ERTL, Václav. František Bílý. Národní listy. 1920-10-19, roč. 60, čís. 289, s. 7. Dostupné online [cit. 2011-06-24]. 
  5. ↑ Autoritní záznam v NK ČR
  6. ↑ ŠANTORA, Roman; NOSEK, Václav; JANOV, Slavomil, DOSTÁL, Václav. Skautské století. 1. vyd. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum, 2012. ISBN 978-80-86825-72-4. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi–Bog. Praha: Libri, 2006. 478–585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 509–510. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Bílý&oldid=24019346“