Františkánská zahrada

Františkánská zahrada
Františkánská zahrada
	Františkánská zahrada s kostelem Panny Marie Sněžné
Funkce	původně klášterní zahrada, městská veřejná zahrada
Lokalita	Nové Město, Praha, Česko
Zeměpisné souřadnice	50°4′58,8″ s. š., 14°25′24,96″ v. d.
Rozloha	přibližně 190 × 190 m
Založeno	1348 (klášterní zahrada)
Statut	veřejné prostranství
Kód památky	39825/1-1048 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Františkánský klášter na Novém Městě)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Františkánská zahrada je historický vnitroblokový park na Novém Městě v Praze 1, který se nalézá mezi Jungmannovým náměstím, Václavským náměstím a Vodičkovou ulicí v bezprostřední blízkosti kostela Panny Marie Sněžné.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Přístup do zahrady je možný z Jungmannova náměstí nebo pasáží Alfa vedoucí sem z Václavského náměstí, nebo pasáží Světozor vedoucí z Vodičkovy ulice (obě pasáže se spojují před branou do zahrady), a také průchody z Vodičkovy, z Palackého a z Jungmannovy ulice. Zahrada je celoročně otevřena a zavírá se jen na noc.

Jakožto barokní zahrada francouzského typu s pravidelným půdorysem představuje ojedinělou přírodní enklávu přímo v srdci hlavního města; uprostřed zahrady stojí čtvercový pavilon, užívaný i jako prodejna, a kolem něho bylinářská zahrádka, ohrazená nízkým plotem. V zahradě jsou vysázeny živé ploty a růže, je zde umístěna řada laviček a sochařská fontána.

V jihovýchodním křídle budovy kláštera je mateřská škola s přilehlým dětským hřištěm, přístupným také pro veřejnost ze zahrady.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zahrada vznikla při sousedním františkánském klášteře (původně karmelitánském) s kostelem Panny Marie Sněžné, založeném roku 1347, jako užitková zahrada. Od roku 1604 klášter obsadili františkáni a zahradu několikrát obnovovali. V barokní době byla upravena jako pravidelný ozdobný park s barokní kaplí uprostřed. Za druhé světové války zde němečtí okupanti vybudovali velkou hasicí nádrž. Po internaci bratří františkánů, na mnoho let v nejtěžších komunistických žalářích, byla roku 1950 zahrada otevřena pro veřejnost. Po roce 1989 byl areál kláštera v restituci navrácen; zahrada však navrácena nebyla a je majetkem Městské části Praha 1. Kaple byla po roce 1950 proměněna v zahradní altánek s obchodem. Mezi lety 1989 a 1992 zahrada prošla rekonstrukcí podle návrhu architektů Otakara Kuči a Ivany Tiché. Před rekonstrukcí byla její součástí také meteorologická vitrína s přístroji a předpovědí počasí, kterou aktualizovali pracovníci Českého hydrometeorologického ústavu.^[1]

Sochařská výzdoba[editovat | editovat zdroj]

V zahradě jsou nově instalovány sochy akademických sochařů Stanislava Hanzíka a Josefa Klimeše.

Vstup z rozcestí pasáží Alfa a Světozor kryje brána, vyzdobená 24 figurálními reliéfy spjatými se svatým Františkem od Petra Císařovského.^{[pozn. 1]}
Stanislav Hanzík – Chlapec s mušlí (nazývaný také Davídek) a Ezop (výzdoba fontány)
Josef Klimeš – Fontána Divoženky a poletuchy (sousoší doplněné pítkem)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

vstupní vrata
vstupní vrata
Stanislav Hanzík: Chlapec s mušlí
Josef Klimeš: Fontána Divoženky a poletuchy
Josef Klimeš: Fontána Divoženky a poletuchy
Josef Klimeš: Fontána Divoženky a poletuchy, v pozadí chrám Panny Marie Sněžné

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

↑ Autor vycházel z Giottových fresek; práce na bráně, vykované na chalupě vprostřed kokořínských lesů počátkem 90. let, mu zabrala dva roky. První reliéf, nazvaný Procitnutí, zobrazuje světce v momentě, kdy – náhle poznav velkolepou jednoduchost světa – padl na kolena proměnil se. Dále lze mj. vidět Františkovu smrt, po které následuje motiv zvířat napájejících se ze studánky a konečně svatou Kláru, modlící na Františkově hrobě.^[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ TYDLITÁT, René; TREJBAL, Jan. Povětrnostní sloupy: Průvodce po objektech drobné architektury s meteorologickými přístroji. 1. vyd. Praha: Český hydrometeorologický ústav, 2019. 274 s. ISBN 978-80-87577-97-4. S. 209.
↑ ŠLAJCHRT, Viktor. Jak se hříšný sochař setkal se svatým Františkem. Příběh brány. Magazín Dnes: Měsíční příloha deníku Mladá fronta Dnes. MaFra, 4. září 1993, čís. září 1993, s. 30–32. V textu je chybně uvedena sv. Tereza.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Růžena BAŤKOVÁ a kolektiv: Umělecké památky Prahy, II., Nové Město a Vyšehrad. Praha: Academia 1998, s. 431-432 (čp. 753-II)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Františkánská zahrada na Wikimedia Commons
Františkánská zahrada na stránkách Prague.eu
Fotobanka
Pražská hřiště
7 Bran

[3] Autor vycházel z Giottových fresek; práce na bráně, vykované na chalupě vprostřed kokořínských lesů počátkem 90. let, mu zabrala dva roky. První reliéf, nazvaný Procitnutí, zobrazuje světce v momentě, kdy – náhle poznav velkolepou jednoduchost světa – padl na kolena proměnil se. Dále lze mj. vidět Františkovu smrt, po které následuje motiv zvířat napájejících se ze studánky a konečně svatou Kláru, modlící na Františkově hrobě.^[2]

[1] TYDLITÁT, René; TREJBAL, Jan. Povětrnostní sloupy: Průvodce po objektech drobné architektury s meteorologickými přístroji. 1. vyd. Praha: Český hydrometeorologický ústav, 2019. 274 s. ISBN 978-80-87577-97-4. S. 209.

[mdnes-2] ŠLAJCHRT, Viktor. Jak se hříšný sochař setkal se svatým Františkem. Příběh brány. Magazín Dnes: Měsíční příloha deníku Mladá fronta Dnes. MaFra, 4. září 1993, čís. září 1993, s. 30–32. V textu je chybně uvedena sv. Tereza.

[1]

[pozn. 1]

[2]