František Pokora
| František Pokora | |
|---|---|
| Narození | 16. června 1870 Český Brod |
| Úmrtí | 11. února 1947 (ve věku 76 let) nebo 12. února 1947 (ve věku 76 let) Uherské Hradiště |
| Povolání | farář |
| Nábož. vyznání | Českobratrská církev evangelická |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
.jpg)
František Pokora (16. června 1870, Český Brod – 12. února 1947, Uherské Hradiště) byl český evangelický duchovní a prozaik.
Maturoval v Kolíně v roce 1892. Při studiu práv v Praze se seznámil s profesorem T. G. Masarykem a na jeho doporučení přešel na studium teologie do Vídně. Působil nejprve ve sboru v Miroslavi v letech 1896–1904, posléze v Zádveřicích v letech 1904–1908 a v Táboře jako diasporní kazatel v letech 1908–1910. Od června 1910 do ledna 1922 byl farářem sboru v Nosislavi. S jeho působením v Nosislavi je spojena existence sirotčince (1914–1926) v nově zakoupeném Husově domě (koupen r. 1912, pojmenován „Husův“ r. 1915).
V letech 1922–1937 působil jako farář opět ve sboru v Zádveřicích. V době svého působení v Zádveřicích se ujal evangelíků, pracujících v Baťových závodech ve Zlíně. Roku 1922 pečoval o skupinu 20 osob, o deset let později o 211 rodin a pět set mládežníků.[1] Roku 1935 byl ve Zlíně utvořen filiální sbor; k osamostatnění zlínského sboru došlo o rok později.
Od 1. ledna 1938 byl František Pokora ve výslužbě; žil na odpočinku v Kroměříži a Uherském Hradišti. Odpočívá na hřbitově v Zádveřicích, kde je pohřbena i jeho manželka Marie a oba synové.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Martin Jemelka, Jakub Štofaník: Víra a nevíra ve stínu továrních komínů: Náboženský život průmyslového dělnictva v českých zemích (1918—1938) Praha, Academia 2020, s. 226.
