František Bakule

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Bakule
František Bakule, asi 1925
František Bakule, asi 1925
Narození 18. května 1877
Lidmovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 15. ledna 1957 (ve věku 79 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Bakule (18. květen 1877, Lidmovice u Vodňan – 15. leden 1957, Praha), nazývaný enfant terrible české pedagogiky[1], se proslavil jako první ředitel Jedličkova ústavu i svým působením v dětském sboru Bakulovi zpěváčci. Jeho metody (vyučování prací, přátelský vztah k žákům, atp.) byly přijímány velmi rozporuplně, ale dnes je jeho pedagogické dílo považováno za hodnotné a ojedinělé.[1]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstal v selské rodině se třemi mladšími sourozenci. Jeho rodina byla velmi muzikální a doma často vícehlasně zpívali. Studoval na gymnáziu v Písku. Potom vystudoval učitelský ústav v Příbrami.

Učitelské působení[editovat | editovat zdroj]

V roce 1897 nastoupil na školu ve Vrapicích (dnes součást Kladna). V roce 1898 přešel na školu v Družci. Zde založil školní satirický časopis a svůj první dětský pěvecký sbor. V roce 1900 je převeden jako definitivní podučitel na školu v Kozlech. Zde vedl právní spor s farářem Horákem (nařkl ho ze schvalování vraždy Anežky Hrůzové, byl odsouzen k pokutě). Zabýval se zde poprvé i lidovýchovnou činností. Uspořádal několik veřejných přednášek a založil místní knihovnu. V roce 1901 oficiálně nastupuje na školu v Malé Skále. Onemocněl však tuberkulózou a na školu nastoupil až v roce 1902. V té době zde byla silně rozšířená dětská práce a alkoholismus. Bakule proto zavedl ve svém bytě “klub”, kam mohly děti po škole přijít trávit svůj volný čas. Převážně tu hrály šachy a četly si z Bakulovy knihovny. Měl problémy s nadřízeným Kyselou, který odsuzoval vedení diskusí při výuce i přátelské vztahy s žáky. Bakule zde začal experimentovat s uměleckou výchovou. Zavedl volné kreslení (žáci kreslili podle paměti, nebo se pokoušeli o karikatury), volný sloh a vícehlasný sborový zpěv. S také žáky psal a nacvičoval satirické divadelní hry. Snažil se o zavedení tzv. volné kázně, tedy výuky diskusí a rozhovorem. Jako jeden z prvních učitelů poučoval mládež o sexuálních otázkách. Krátce také redigoval časopis Krásné čtení, kde publikoval práce svých žáků.

Jedličkův ústav[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska na budově Jedličkova ústavu v Praze na Vyšehradě

V roce 1912 odchází z maloskalské školy do nového Jedličkova ústavu (oficiálně je to povoleno jako dovolená). Důležitou vedoucí osobností byl pro Františka Bakule chirurg MUDr. Rudolf Jedlička. Před nástupem do ústavu cestoval Bakule po německých ústavech a sbíral zkušenosti. V roce 1913 nastupuje do ústavu a postupně je zde přijato 12 chovanců. S dětmi se snažil aplikovat výchovu manuální prací, ale dostával se kvůli tomu do častých sporů s představenstvem ústavu. Po r. 1914 vzešla nutnost zřídit při škole také školu pro vojíny – invalidy. Bylo zřízeno takzvané literní oddělení, různé řemeslné díly a přírodovědná laboratoř. Bakule se snažil povzbuzovat dospělé invalidy a inicioval jejich setkávání s postiženými dětmi, které jim dodávaly optimismus. Postupně však ztratil místo ředitele i ředitele výchovného oddělení a po osobních rozporech s Jedličkou z ústavu odchází v roce 1918.

Bakulův ústav pro výchovu životem a prací[editovat | editovat zdroj]

Z Jedličkova ústavu s ním odešly postižené děti. Zprvu se nazývali se Bakulova družina. Neměli trvalé sídlo a hodně cestovali po celé republice. Dočasně si dokonce vydělávali loutkovým divadlem. Postupem času se stali jednotkou dorostu červeného kříže, kde se setkali s Miss Harrison (delegátkou červeného kříže), která jim finančně vypomáhala. Z podpory Červeného kříže zakoupil Bakule dům v Mozartově ulici v Praze 5, který se stal sídlem nového ústavu

V roce 1933 pro nemoc ukončil svou činnost. Bakulův ústav pro výchovu životem a prací byl zrušen a budova prodána v dražbě. Bakulovy pedagogické zásady, které měly velký ohlas například ve Francii, byly v Česku znovuobjeveny až po roce 1989. Postupně začal budovat vlastní plán na vytvoření “Bakulova ústavu pro výchovu životem a prací”. Cílem bylo: “buzení a rozvinutí vloh v postiženém dítěti v takové míře, aby bylo se jednou bylo schopno živit vlastní prací”.[1]

Dětské výrobní družstvo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1927[2] vzniká z bývalých žáků Jedličkova ústavu Dětské výrobní družstvo. Vyráběli dětské hry, nábytek (skříňky, ozdobné kazety), betlémy a figurky. Navázalo na předchozí zkušenosti Bakulovy továrny z Jedličkova ústavu z roku 1915.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c TITZL, Boris. To byl český učitel : František BAKULE, jeho děti a zpěváčci. Praha : Společnost Františka Bakule, 1998. 243 s. ISBN 80-902518-0-3.
  2. Web Speciální pedagogika. www.specialni-pedagogika.cz [online]. [cit. 2017-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-26. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TITZL, Boris. To byl český učitel : František BAKULE, jeho děti a zpěváčci. Praha : Společnost Františka Bakule, 1998. 243 s. ISBN 80-902518-0-3.
  • FAUCHER François: František Bakule: enfant terrible české pedagogiky, Praha : Portál, 1999. 118 s. ISBN 80-7178-305-6
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 26. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 39. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 2. sešit : B–Bař. Praha: Libri, 2005. 154–264 s. ISBN 80-7277-252-X. S. 185. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]