Inkluzivní vzdělávání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Inkluzivní vzdělávání nebo inkluze je praxe zařazování všech dětí do běžné školy (do tzv. hlavního vzdělávacího proudu), která je na to patřičně připravena. V inkluzivní škole se neoddělují děti se speciálními vzdělávacími potřebami od dětí bez nich. V jedné třídě se tak spolu vzdělávají děti zdravotně postižené, nadané, dětí cizinců, děti jiného etnika i většinové společnosti. Pedagog se všem dětem věnuje rovnocenně, nikomu více ani méně. Heterogenní složení kolektivu, kde se každý jedinec stává objektem individualizovaného přístupu, považuje inkluzivní přístup za přínos pro všechny žáky.

Na školu, která je inkluzivní, jsou ovšem kladeny vyšší nároky spojené s širokou heterogenitou složení jejich žáků. Jedná se především o uzpůsobení prostředí, pomůcek, využívání asistentů či externích odborníků a péči o duševní zdraví všech žáků i učitelů.

V České republice to předpokládá radikální změnu filozofie celého školství a realizaci systémových opatření a dalších změn v legislativě. Ministryně školství Kateřina Valachová upozornila v květnu 2016 na potřebu dále v této souvislosti intenzivně připravovat řešení skutečných a dlouhodobých problémů české vzdělávací soustavy, a to zejména dokončit změny ve financování regionálního školství, dát mu potřebnou stabilitu a předvídatelnost a navyšovat finanční prostředky pro učitele.[1]

Rozdíl mezi inkluzivním vzděláváním a integrací[editovat | editovat zdroj]

Inkluzivní vzdělávání je moderní pojem; často bývá spojován se slovem integrace. Vztah těchto dvou termínů se ovšem pojímá různě:

  1. Inkluze a integrace jsou vesměs pojmy totožné.
  2. Inkluze je vylepšením integrace, jakousi její lepší variantou.
  3. Inkluze jako naprosto odlišný přístup, který předpokládá zařazení všech dětí do běžné školy, neboť právo na vzdělání, tedy navštěvovat běžnou základní školu, je automatické.

Podle zastánců třetí ze zmíněných variant není inkluzivní vzdělávaní něco, co si musí žák zasloužit splněním zadaných požadavků, ale automatické právo. Dítě má právo navštěvovat běžnou základní školu, a to nejlépe od první třídy v místě bydliště. U integrace se jedná o jev opačný. Dítě navštěvuje školu speciální, teprve pokud se odborníkům a rodičům zdá, že by mohlo zvládnout i běžnou základní školu, bývá přesunuto.

Propagátoři inkluzivního vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

Liga lidských práv podporuje inkluzivní vzdělávání i školy, které se snaží integrovat děti s různými speciálními potřebami a nastavovat jim dle svých možností klima a prostředky své školy, v rámci projektu Férová škola. Dlouhodobě v oblasti inkluze působí mj. také organizace Člověk v tísni, která se zaměřuje zejména na podporu vzdělávání v sociálně vyloučených lokalitách.[2]

Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity zařadila inkluzivní vzdělávání do nové koncepce společného pedagogicko-psychologického základu pro studenty učitelství platné od září 2016. Koncepce zahrnuje více výuky v menších seminárních skupinách a novou formu pedagogické praxe, v rámci níž budou všichni studenti od druhého ročníku doučovat děti ze sociálně znevýhodněného prostředí přímo v rodinách a nízkoprahových zařízeních.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Pedagogická fakulta MU začne studenty cíleně připravovat na inkluzi [online]. Brno: Masarykova univerzita. Rektorát. Tiskový odbor, 2016-05-27, [cit. 2016-05-27]. Tisková zpráva. Dostupné online.  
  2. [1]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]