Francesco Giovanni Bonifacio

Francesco Giovanni Bonifacio
Blahoslavený; Francesco Giovanni Bonifacio
	duchovní terstské diecéze
	Fotografie
Církev	římskokatolická
Diecéze	terstská
Svěcení
Jáhenské svěcení	26. října 1936, Terst ; světitel Carlo Margotti
Kněžské svěcení	27. prosince 1936, Terst
Osobní údaje
Datum narození	7. září 1912
Místo narození	Piran; Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	11. září 1946
Místo úmrtí	Grožnjan; Jugoslávie
Národnost	italská
Svatořečení
Začátek procesu	26. května 1997
Beatifikace	4. října 2008 ; katedrální bazilika San Giusto, Terst, Itálie ; beatifikoval Benedikt XVI.
Svátek	11. září
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Titul svatého	kněz a mučedník
Atributy	kněžský oděv
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Francesco Giovanni Bonifacio (7. září 1912, Piran – 11. září 1946, Grožnjan) byl italský římskokatolický kněz, zabitý jugoslávskými komunisty. Katolická církev jej uctívá jako blahoslaveného mučedníka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se dne 7. září 1912 v Piranu v Rakousku-Uhersku (pozdější Italské království, dnešní Slovinsko) na území terstské diecéze jako druhé ze sedmi dětí. Po absolvování povinné školní docházky se přestěhoval do Koperu, kde vstoupil do kněžského semináře. Během studií mu zemřel otec. Teologická studia dokončil v Gorici.

Dne 26. října 1936 jej arcibiskup goricijský Carlo Margotti v Terstu vysvětil na jáhna. Dne 27. prosince 1936 byl vysvěcen na kněze v katedrální bazilice San Giusto v Terstu jako diecézní kněz pro terstskou diecézi. Svoji primiční mši svatou sloužil dne 3. ledna 1937 ve svém rodném městě.

Nejprve působil ve svém rodném městě, po krátké době se stal vikářem v Novigradu, kam se s ním přestěhovala jeho matka a dva bratři, kteří ho následovali i na další působiště. V Novigradu založil místní pobočku laického hnutí Azione Cattolica.

Dne 13. července 1939 se stal kaplanem ve vesnici Villa Gardossi u Buje. Zde organizoval farní pěvecký sbor, založil amatérský dramatický kroužek, malou občanskou knihovnu a pobočku hnutí hnutí Azione Cattolica. Zasadil se zde také o propagaci rekreačních a sportovních aktivit pro mládež, sociálních aktivit pro seniory a pomáhal nemocným a ekonomicky znevýhodněným.

Během druhé světové války (od roku 1940 až do příměří roku 1943) byla situace v jeho působišti napjatá, kdy se v lesích okolo ukrývalo mnoho partyzánů, kteří bojovali s nacisty. V té době ukrýval na faře mladé muže, kteří nechtěli vstoupit do žádné z armád.

Po válce došlo na území Jugoslávie k pronásledování italsky mluvících lidí, mezi něž patřil.

Dne 11. září 1946 byl, když se vracel do Grožnjanu (dnešní Chorvatsko) na cestě zajat několika příslušníky tajné policie OZNA, mučen a nakonec zavražděn. Jeho ostatky nebyly nikdy nalezeny.