Feslová
| Feslová | |
|---|---|
 Usedlost okolo roku 1900 | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 16. století |
| Přestavba | 1857, 1928 |
| Další majitelé | Josef Vössl, Karel Friedrich Steinmetz, baron Jakub Wimmer, knihtiskař Bohumil Haase |
| Poloha | |
| Adresa | Dykova 50/20, Praha 10 - Vinohrady,  Česko |
| Ulice | Dykova |
| Souřadnice | 50°4′27,21″ s. š., 14°27′14,78″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Feslová také Názovská, Mičánka je bývalá usedlost v Praze 10 - Vinohradech v ulici Dykova. Její pozemky se nacházely mezi ulicemi Dykova a Korunní. Je po ní pojmenována ulice Na Míčánkách.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Na rozhraní Vinohrad a Vršovic se vinice zvaná Jindřichovská rozkládala již na konci 14. století. Roku 1418 ji držel Jindřich z Falknova, který k nim připojil sousední vinice Chmelařovskou a Názovskou a ty poté bývaly známy pod společným názvem Názovská nebo v Názovkách. Roku 1495 vinohrad získalo Nové Město Pražské, později byl v majetku Starého Města Pražského.
V polovině 16. století vinici vlastnila Dorota Mičanová, měšťanka z Hradčan. Mičánka byla později rozdělena na Malou a Velkou (Malá se rozkládala jižně od Velké). V polovině 18. století měl Velkou Mičánku v majetku Josef Vössl (Fesl), poté je v tereziánském katastru uváděna v držení Ludmily Linkové.
Usedlost s dvorcem je zaznamenána kolem roku 1819, kdy ji vlastnil svobodný pán Karel Friedrich Steinmetz, později generální polní maršálek. U obytné hospodářské budovy byla zahrada a její pozemky měly celkovou výměru 61 strychů. Patřila k nim i pole Na poustce a další pole proti usedlosti Cikánka. Po Steinmetzovi Feslovou krátce vlastnil baron Jakub Wimmer, majitel více vinohradských a vršovických dvorů (Folimanka, Kleovka a další). Wimmer zemřel roku 1822 a nemovitost získal knihtiskař Bohumil Haase, majitel Nebozízku. Ještě roku 1843 je u Feslové uváděn vinohrad.
Haase vlastnil usedlost do roku 1857, kdy přešla do majetku továrníka Ulrycha Hubera. Za něj byla přestavěna na klasicistní vilu.
Po roce 1883[editovat | editovat zdroj]
Roku 1883 koupila pozemky Feslové Vinohradská záložna, která je dala rozparcelovat a zastavět. V horní části vznikla koncem 19. století restaurace s velkou zahradou.
Budovu usedlosti a pozemek o výměře téměř 2 ha roku od záložny koupila za 30 000 rakouských zlatých obec Vinohrady a roku 1884 zde zřídila okresní vychovatelnu arcivévodkyně Alžběty, určenou pro chudou, opuštěnou a zanedbanou mládež. Do provozu byla vychovatelna uvedena 24. října 1886 a jednalo se o první okresní vychovatelnu v Čechách. Chlapců bylo v zařízení obvykle kolem dvaceti, pobývali zde do 14 let věku a poté odcházeli do učení nebo se výjimečně vraceli zpět k rodičům. V průběhu 1. světové války kvůli nedostatku financí vychovatelna zanikla.[2]
V letech 1923–1928 byla vila přestavěna na azylový Domov Charlotty Masarykové podle projektu první české architektky Milady Petříkové-Pavlíkové a jejího manžela Theodora Petříka.[3] Útulek sloužil pro matky s dětmi, ženy zde kromě jídla a střechy nad hlavou mohly také získat práci a kulturní vyžití na čajových večírcích s hosty.[4]
Za 2. světové války mělo objekt v pronájmu gestapo, které zde v letech 1942–1943 provozovalo tajnou porodnici pro těhotné vězněné ženy. Těm byly děti po narození odebrány, do matriky zapsány pod německými jmény a dány na převýchovu prostřednictvím nalezince při německé dětské klinice v ulici Ke Karlovu. Mezi vězeňkyněmi bylo i šest žen z Lidic, které byly po porodu převezeny do koncentračního tábora Ravensbrück.[5]
Po roce 1989[editovat | editovat zdroj]
Ve vile byl zřízen Domov mládeže a pension.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Císařské povinné otisky map stabilního katastru. 1841, Vinohrady - dříve Weinberge (Winice). CPO evid. č. 3498–1, mapový list č. IV. Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy. Dostupné online.
- ↑ Památník města Královských Vinohradů 1849-1879. Praha: Koníček, 1929. 188 s. Dostupné online. S. 107.
- ↑ RYSKA, Petr. Praha neznámá IV: Procházky po netradičních místech a zákoutích. První vydání. vyd. Praha: Grada Publishing, 2019. 231 s. Dostupné online. ISBN 978-80-271-2087-1, ISBN 80-271-2087-X. OCLC 1178871348 S. 91.
- ↑ Žižková, Barbora. Sociální aspekty v architektonickém díle Milady Petříkové-Pavlíkové. Praha, 2012 [cit. 2021-03-16]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce Lahoda, Vojtěch. s 20–21. Dostupné online.
- ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa - události - lidé. Praha: Academia; Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 80-200-2256-2. OCLC 866896925 S. 703.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 74 – 76.
- STÁTNÍKOVÁ, Pavla. Vinohrady: dobrá čtvrť pro dobré bydlení. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, ©2012. 202 s. ISBN 978-80-85394-91-7. S. 120 – 121.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Feslová na Wikimedia Commons - Archivní mapy (Královské Vinohrady) na webu ČÚZK
