Ferdinand Wussin
| Ferdinand Wussin | |
|---|---|
 krajský hejtman Ferdinand Wussin | |
| Narození | 1770 Velvary |
| Úmrtí | 2. prosince 1848 (ve věku 77–78 let) Most |
| Povolání | krajský hejtman |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ferdinand Wussin, česky též Vusín (1770 Velvary - 2. prosince 1848 Most ) byl rakouský správní úředník, c. k. guberinalní rada a okresní hejtman Žateckého kraje.[1]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v roce 1770 ve Velvarech jako jediný syn tamního poštmistra.[2] Po studiu práv vstoupil v roce 1796 do rakouské státní služby. Začínal v českém komorním úřadu c. k. direktoria jako koncipista. Zde se velmi osvědčil, mimo jiné pro svou znalost češtiny.[2]
Roku 1800 se stal krajským tajemníkem Loketského kraje. Roku 1805 byl krajským komisařem v kraje Rakovník a od roku 1809 v kraji Čáslavském. Zde byl zodpovědný za zásobování ruské armády během ruského tažení Čechami proti Napoleonovi v roce 1815. Své největší úspěchy zaznamenal jako krajský hejtman Žateckého okresu v letech 1820 až 1837. Po 17 letech v úřadu okresního kapitána odešel dne 30. června 1837 do důchodu. Jeho úspěchy spočívaly zejména v poskytování podpory v oblastech hospodářství, v zakládání nových továren, ve výstavbě nových silnic, v rozšiřování vodovodů a kanalizací, v dláždění ulic ve městech, ve vytváření parků a alejí a při rozšiřování kasáren (např. v Postoloprtech).
V rámci tzv. „zkrášlení města“ z roku 1821 prosazoval demolici městských hradeb a městských bran a výstavbu parků a tříd. Jedna z tříd na jihu města je po něm pojmenována, nese jméno Wussingasse. Ve 20. letech 19. století byla z jeho iniciativy zahájena výstavba silnice ze Žatce přes Radíčeves, Podbořany do Bochova a dále směrem na Karlovy Vary. Silnice byla poté rozšířena přes Žiželice do Mostu směrem na Teplice. Jednalo se o předchůdce pozdějších tzv. erárních cest, které byly budovány a udržovány státem. K tomu bylo třeba postavit v Žatci nový most přes Ohři, opět s podporou státu a okresního úřadu. Tento řetězový most přes Ohři byl postaven v letech 1826/27 stavitelem Friedrichem Schnirchem a městu sloužil až do 90. let 19. století. V roce 1828 byl Ferdinand Wussin jmenován čestným občanem Žatce.
Ve 30. letech 19. století přispěl k dalšímu zkrášlení města Žatce. Za podpory starosty Josefa Hoffmanna a okresního hejtmana Wolfganga Julia von Schönau (1783–1853) byly provedeny úpravy na západním svahu pod městskými hradbami. Celý prostor od Libočanské brány po Kněžskou bránu byl upraven a byly vybudovány tzv. Schönauské komplexy . V letech 1834/35 byla zbořena stará Čeradická brána a na jejím místě byl vytvořen další park.[3]
V srpnu roku 1833 si pro své četné zásluhy podal žádost o udělení dědičného rytířského stavu s inkolátem v království českém. Toho se mu sice nedostalo, ale 21. prosince 1833 mu císař projevil Nejvyšší spokojenost. Dva z jeho sedmi synů později v armádě šlechtický titul získali a dcera se vdala za šlechtice Pocka.[2]
Ferdinand Wussin strávil svá poslední léta v Mostě, kde v roce 1848 zemřel. V letech 1923 až 1945 se po něm jmenovala Vusínova alej v Žatci (dnes Komenského alej ).
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand Wussin na německé Wikipedii.
- ↑ Ferdinand Wussin. Regionální muzeum K. A. Polánka Žatec [online]. Studio Animato (www.animato.cz) [cit. 2024-03-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c VLČEK, Václav. Osvěta:Listy pro rozhled v umění, vědě a politice. S. 7. Osvěta [online]. Osvěta, 1886 [cit. 2024-03-09]. Čís. 16, s. 7. Dostupné online. ISSN 1212-026X.
- ↑ Karl Tutte: Der politische Bezirk Saaz, Saaz 1904, s. 355
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Dílo Ottův slovník naučný/Vusín ve Wikizdrojích
