Fagaraš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Munții Făgărașului
Fagaraš, pohled z hory Moldoveanu
Fagaraš, pohled z hory Moldoveanu

Nejvyšší bod Moldoveanu (2544 m n. m.)
Délka 70 km
Rozloha 3000 km²
Poznámka nejvyšší horstvo Rumunska

Nadřazená jednotka Jižní Karpaty
Sousední
jednotky
Perșani, Piatra Craiului, Iezer-Păpușa, Căpățâni, Lotru, Cindrel, Podfagarašská brázda

Světadíl Evropa
Stát Rumunsko Rumunsko
Fagaraš na mapě Rumunska
Fagaraš na mapě Rumunska
Horniny rula, chlorit, sericit, dolomit
Povodí Olt, Argeș, Dâmbovița
Souřadnice 45°30′ s. š., 24°45′ v. d.
Letecký pohled na zimní Fagaraš
Jezero Bâlea

Fagaraš (rumunsky Făgăraș, čti [fəgəraš], nebo Munții Făgărașului čili Fagarašské hory) je nejvyšší a nejrozlehlejší pohoří Rumunska, rozkládající se na historické hranici Sedmihradska a Valašska. V současnosti se jedná o hranice žup Brašov a Sibiu na severu a žup Argeș a Vâlcea na jihu. Hlavní hřeben je vzdušnou čarou dlouhý přibližně 70 km a v délce 60 km prakticky neklesne pod hranici 2000 metrů nad mořem (výjimkou je sedlo Zârna ve východní části pohoří ve výšce 1 923 metrů). Nachází se zde nejvyšší rumunský vrchol Moldoveanu (2544 m) a několik dalších vrcholů, které jsou nejvyšší v Rumunsku.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Hlavní hřeben se táhne od východu k západu. Hory jsou ohraničené řekou Olt na západě, Fagarašskou depresí na severu, pohořím Piatra Craiului na východě a dolinami Arefu, Brădetu, Câmpulung a Jiblea na jihu. Na jihu hor se také nachází několik menších horských celků, které se často začleňují do Fagaraše. Největší a nejvýznamnější je masiv Iezer Păpușa (nejvyšší vrchol Roșu 2 469 metrů) a například masiv Cozia (1 668 metrů) a další. Šířka celého pohoří je asi 40 kilometrů a zabírá plochu 3 000 km².

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Hory jsou značně modelovány ledovcem, ale žádný se zde nenachází. Zvláštností je strmost severních dolin a pozvolnost jižních. Severní doliny jsou také více modelovány zmíněnými ledovci. Je jich také mnohem víc – na severní straně hřebene se nachází přibližně 25 dolin, zatímco na jižní pouze 8. Jižní doliny jsou také až šestkrát delší, dosahují délky až 30 kilometrů a jsou značně opuštěné a divoké.

Významné vrcholy[editovat | editovat zdroj]

V horách je 8 vrcholů vyšších než 2 500 metrů dále 42 kopců přesahuje výšku 2 400 m a na 150 výšku 2 300 m. Nejvyšší Moldoveanu je 16. nejvyšší vrchol v Karpatech.

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

V horách se nachází 96 ples a několik přehrad. Největším plesem je Bâlea (4,65 ha), nejhlubší je Podragu (16 metrů) a nejvýše položené je Lac Mioarelor (2 282 m). Další významná plesa jsou: Avrig, Urlea, Capra a Călțun. Z přehrad je nejdůležitější Vidraru, která je 11 km dlouhá a její břehy dosahují délky 60 km. Hráz nádrže je 160 metrů vysoká a její součástí je vodní elektrárna. Celou ji obepíná silnice č. 7c vedoucí z Curtea de Argeș do Sibiu. Největší řekou protékající na západě pohoří, která jej odděluje od sousedního masivu Munții Cândrel, je Olt. Dalšími významnými řekami jsou Argeș a Dâmbovița.

Klima[editovat | editovat zdroj]

Sami domorodci Fagaraši přezdívají „Deštivé hory“ a lze říci, že je to naprosto výstižné. Mohutná horská hradba zachytává vlhkost a pohoří je velmi bohaté na srážky. Zima trvá až 7 měsíců a léto pouhé dva. Na hřebeni je průměrná roční teplota −2 °C.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Fagaraš od severu ze silnice 7c

Počátky vzniku těchto hor můžeme hledat v období křídy, ke konci druhohor. Vesměs se jedná o pohoří skládající se z krystalických břidlic. Především z chloritových, sericitových a také z rul (hlavně na jihu pohoří). Některé části jsou z dolomitu, největší oblast je v západní části hřebene, kde začíná samotný holý hřeben v oblasti kopce Chica Pietrelor a dále uprostřed hřebene. Tady dokonce vzniklo vápencové skalní okno Fereastra Zmeilor (Dračí okno). Tato vápencová část se nachází v okolí sedla Portița Arpașului a v dolině Caprei.

Turismus[editovat | editovat zdroj]

Transfagarašská silnice

Pohoří se stává v poslední době populární pro letní, ale i zimní sporty. Oblíbený je přechod hřebene, který zabere při příznivých podmínkách asi týden a zavede návštěvníky do krásné přírody. V dnešní době se ovšem stává až moc populární a často je na hlavním hřebeni příliš mnoho lidí. Pro milovníky samoty a divočiny jsou mnohem lákavější jižní doliny nebo pohoří Iezer Păpușa, kde lze i několik dní putovat bez setkání s člověkem. V zimě lze v horách lyžovat, platí to hlavně pro okolí jezera Bâlea, jinde jde o skutečné dobrodružství a provozovat lze jen skialpinismus. Zimní přechod hřebene je obdivuhodný sportovní výkon. Nebezpečí hrozí zvláště tehdy, když se pokazí počasí. Skrz pohoří prochází transfagarašská silnice, která vystoupá až do výšky 2 030 metrů a hlavní hřeben protíná tunelem. U ústí tunelu se na severní straně nachází jezero Bâlea a několik hotelů. Stoupá sem lanovka. Na celém hlavním hřebeni Fagaraše jsou vybudovány útulny, takzvané refuge, které slouží k úkrytu před špatným počasím. V roce 2010 byly původní zchátralé a poničené refuge opraveny a zároveň zhotoveno několik dalších. Jejich popis a umístění je uveden zde http://www.outdoortipy.cz/refuge-na-fagarasi/. V hlavní sezóně je však nutné počítat i s tím, že budou obsazeny turisty, kteří přijdou dříve, proto není dobré na ně stoprocentně spoléhat. Poblíž většiny útulen je i zdroj vody.

Fauna a flóra[editovat | editovat zdroj]

Flora[editovat | editovat zdroj]

Fagaraš je nesmírně živé pohoří a setkat se s živou přírodou není žádný problém. Lesy jsou převážně bukové a především původní karpatské, dalšími dřevinami jsou smrky, borovice, duby, jalovce, kosodřevina a olše. V alpínském stupni rostou zvonky, šafrán a hořce, početné jsou rovněž různé mechy a raritou jsou silenky (existují i fagarašské endemity).

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Fagaraš je díky své divokosti bohatý na horskou faunu. Horní části tvoří pastviny pro ovce a koně (tato stáda jsou hlídána zuřivými psy), z divoké zvěře není problém potkat kamzíky, divoká prasata a medvědy. Dále zde žijí vlci, rysi, jeleni, orli a další horská zvěř. Setkat se můžeme i se zmijí obecnou a potoky jsou plné pstruhů.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří Čížek a kolektiv: Rumunské a bulharské hory. 223 pp. Olympia, Praha, 1986.
  • Rumunsko, automapa 1:750000. Kartografie, Praha, 1991. ISBN 80-7011-111-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pohled na část hřebene, vlevo Lacul Călțun, uprostřed Negoiu.