Epicharmos z Kosu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Epicharmos
Pictorial history of Epicarmo,poet and writer.jpg
Narození 524 př. n. l. nebo 540 př. n. l.
Sicílie nebo Kós
Úmrtí 435 př. n. l. (ve věku 88–89 let) nebo 448 př. n. l. (ve věku 75–76 let)
Syrakusy
Národnost Řekové
Děti Deinolochus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Epicharmos z Kosu, řecky Ἐπίχαρμος ὁ Κῷος (524 př. n. l.448 př. n. l. Syrakusy) byl řecky píšící dramatik narozený možná na území dnešní Itálie, často označovaný za objevitele a prvního tvůrce komediální divadelní formy (např. Aristotelem v jeho Poetice). Byl též filozofem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Místo je narození je nejisté, starověká encyklopedie Suda uvádí, že se narodil v Syrakusách, nebo ve městě Krastos, přičemž obě města jsou sicilská (E 2766). Díogenés Laertios tvrdí, že se narodil ve městě Astypalaia, které leží na ostrově Kos, jednom z dodekanských ostrovů, tedy v Řecku. Spojení se Sicílii vzniklo dle Díogena tím, že tam (do města Megara) odešel Epicharmův otec, jenž byl lékařem, když byl Epicharmos ještě malý chlapec. Otec si prý přál, aby se syn také věnoval lékařství, ale on se nadchl pro pythagorejskou filozofii, uvádí též Díogenés.

Dnešní historici tyto informace považují za nejisté a prvním jistějším bodem v Epicharmově životopise tak je, že roku 484 př. n. l. žil v Syrakúsách a byl zde básníkem ve službách tyranů Gelóna jeho bratra Hieróna I. Věnoval se široké škále témat, od filozofie, přes lékařství až po lingvistiku. Díogenés tvrdí, že sám Platón Epicharmovi ukradl řadu myšlenek,[pozn. 1] avšak nějaké Epicharmovo filozofické dílo se nedochovalo. Časem více proslul jako autor veselých dramatických kusů, jejichž autorství je ale někdy nejisté – je mu připisováno 35 až 52 komedií. Z řady zbyly jen fragmenty, mnoho se nedochovalo vůbec. V podobné době se ke komediálnímu dramatu propracovával Formis, který však není tak známý. Epicharmos i Formis šli oba stejnou cestou – humor těžili z toho, že velkým mytickým hrdinům brali jejich vznešenost a propůjčovali jim slabosti běžných lidí. Tak například Epicharmova hra Hebes Gamos zobrazuje Herakla jako nenažrance. Hra Odysseùs Autómolos zase paroduje hrdinství Odysseovo. Satiricky naopak vyznívá hra Agrōstīnos, která si dělá legraci ze zemědělců a venkova.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Tvrzení, že Platón z Epicharma mnoho opsal,[1] odmítl český badatel F. Novotný jako nepodložené. „V Epicharmových komediích se vskutku vyskytovaly, pokud můžeme soudit z jejich zachovaných zlomků, rozmluvy a výklady filosofického nebo lépe sofistického rázu, asi podobně jako v tragediích Euripidových; (...) ale filosofem v pravém smyslu toho slova nebyl Epicharmos o mnoho více nežli Homér. (...) V tom, co se cituje z Epicharma, není nic výhradně platonského."[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Díogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 134–137.
  2. NOVOTNÝ, František. O Platonovi. Díl první, [Život]. 1. vyd. V Praze: Jan Laichter, 1948. 318 s. cnb000672111. [Citovaný text je na str. 267.]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BORECKÝ, Bořivoj a kol. Slovník spisovatelů. Řecko: antická, byzantská a novořecká literatura. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1975. 668 s. cnb002111317. S. 206.
  • Díogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 134–137, 341 a dle rejstříku.
  • Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 8. díl. V Praze: J. Otto, 1894. 1039 s. cnb000277218. S. 662–663. Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]