Enges
| Enges | |
|---|---|
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 47°3′30″ s. š., 7°0′45″ v. d. |
| Nadmořská výška | 816 m n. m. |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Neuchâtel |
  Enges Enges, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 9,58 km² |
| Počet obyvatel | 272 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 28,4 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 2073 |
| Označení vozidel | NE |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Enges je obec v kantonu Neuchâtel na západě Švýcarska. Má 272[1] obyvatel.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Enges leží v nadmořské výšce 816 metrů, vzdušnou čarou 9 km severovýchodně od hlavního města kantonu, Neuchâtelu. Obec se rozkládá na ostrohu a v jižně orientované kotlině na jižním svahu Jury, v panoramatické poloze vysoko nad rovinou Švýcarské plošiny.
Území obce o rozloze 9,6 km² zahrnuje část jižního svahu Jury s prohlubní Lordel mezi masivem Chasseral a výšinami Serroue. Na severozápadě a severu se území obce rozkládá na zalesněných svazích Jury (Forêt de Pourtalès) až po hřeben nejpřednějšího jurského řetězce. Nejvyšší bod obce se nachází na vrcholu Grand Chaumont ve výšce 1270 m n. m. Zde se nacházejí rozsáhlé jurské vysokohorské pastviny s typickými mohutnými smrky, které zde stojí buď samostatně, nebo ve skupinách. V roce 1997 tvořila zastavěná plocha 2 % rozlohy obce, lesy a háje 53 % a zemědělské plochy 45 %.
K Enges patří nová obytná čtvrť Brisecou na východ od obce, vesnice Lordel v nadmořské výšce 912 m v kotlině mezi Grand Chaumont a Serroue a několik samostatných farem. Sousedními obcemi Enges jsou Lignières, Le Landeron, Cressier, Neuchâtel a Val-de-Ruz.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Oblast Enges byla osídlena velmi brzy, o čemž svědčí hrobové nálezy z doby halštatské u Lordelu. V římské době vedla dnešní obcí částečně dlážděná cesta Vy d'Etra z Neuchâtelu přes Montagne de Diesse k průsmyku Pierre Pertuis.[2]
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1178 pod názvem en Enge, který patřil do majetku kapituly Saint-Imier. V roce 1182 se objevuje zápis Eingu a v roce 1212 Einge. Od 14. století patřila obec do hrabství Neuchâtel a byla součástí okrsku Le Landeron. Stejně jako mateřská farnost Cressier zůstalo i Enges během reformace katolické. Od roku 1648 byl Neuchâtel knížectvím a od roku 1707 byl personální unií připojen k Pruskému království. V roce 1806 bylo území postoupeno Napoleonovi a v roce 1815 v rámci Vídeňského kongresu dostalo do Švýcarské konfederace, i když pruští králové zůstali až do Neuchâtelské smlouvy z roku 1857 také knížaty Neuchâtelu. V roce 1856 padlo sedm domů a kaple za oběť požáru vesnice.[2]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]
| Vývoj počtu obyvatel[2] | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1750 | 1850 | 1880 | 1900 | 1950 | 2000 | |||
| Počet obyvatel | 102 | 230 | 176 | 204 | 143 | 288 | |||
K 31. prosinci 2021 v obci žilo 264 obyvatel.[3] Z celkového počtu obyvatel je 88,6 % francouzsky mluvících, 8,7 % německy mluvících a 1,4 % anglicky mluvících (stav v roce 2000). Počet obyvatel se od roku 1900 (tehdy 204 obyvatel) do roku 1950 (143 obyvatel) snížil, ale zhruba od roku 1980 výrazně vzrostl.
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]Až do počátku 80. let 20. století byla Enges převážně zemědělskou obcí, poté se vyvinula v rezidenční obec. Vzhledem k tomu, že v obci je jen málo pracovních míst mimo primární sektor, mnoho zaměstnanců dojíždí za prací do oblasti Neuchâtelu.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Obec se nachází mimo hlavní průjezdní komunikace na kantonální silnici vedoucí ze Saint-Blaise do Nods. Enges je napojeno na síť veřejné dopravy prostřednictvím poštovní autobusové linky, která jezdí ze Saint-Blaise do Lignières.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Enges na německé Wikipedii.
- ↑ a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
- ↑ a b c GIRARDBILLE, Olivier. Enges [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2006-03-13 [cit. 2023-06-23]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie, Geschlecht und Gemeinde, definitive Jahresergebnisse, 2021 [online]. Bundesamt für Statistik BFS, 2022-08-25 [cit. 2023-06-23]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Enges na Wikimedia Commons - (francouzsky) [1] – oficiální stránky
