Emilie Flöge

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Emilie Flögeová
Rodné jménoEmilie Louise Flöge
Narození30. srpna 1874
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. května 1952 (ve věku 77 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov
Povolánímódní návrhářka, modelka a sběratelka umění
RodičeHermann Flöge
Partner(ka)Gustav Klimt
PříbuzníHelene Flöge[1] a Pauline Flöge (sourozenci)
Ernst Klimt (švagr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emilie Louise Flöge (30. srpna 1874 Vídeň – 26. května 1952 Vídeň) byla rakouská módní návrhářka a podnikatelka. Byla partnerkou a múzou malíře Gustava Klimta.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Emilie Flöge byla jednou ze tří dcer dřevosoustružníka a výrobce dýmek Hermanna Flögeho (1837–1897). Nejprve se vyučila švadlenou. Ve 30. letech se prosadila jako módní návrhářka. Od roku 1904 vedla vídeňský salon haute couture „Schwestern Flöge“ spolu se svými sestrami Helene (1871–1936), která se v roce 1891 provdala za malíře Ernsta Klimta[2], a Pauline (1866–1917). Salon se nacházel v budově Casa Piccola na Mariahilfer Strasse (dům č. 1b). Dům byl pojmenován po kavárně Casa Piccola, která zde byla založena a kterou vedl Carl Obertimpfler, otec Liny Loosové v letech 1897–1918. Kavárna byla místem setkávání mnoha vídeňských kulturních osobností.

Salon sester Flögeových navrhl architekt Josef Hoffmann v secesním stylu. Emilie Flöge zde předvedla modelové šaty, které odpovídaly módnímu vkusu Wiener Werkstätte. Na svých cestách do Londýna a Paříže se také dozvěděla o nejnovějších módních trendech od Coco Chanel a Christiana Diora.

V nejlepších dobách Emilie Flöge zaměstnávala až 80 švadlen. Po anexi Rakouska Německou říší (1938) však salon ztratil své nejdůležitější zákazníky. Salon musela uzavřít a pracovala ve svém činžovním domě na adrese Ungargasse 39 (Vídeň-Landstrasse), kde žila až do své smrti.

V posledních dnech druhé světové války, zde byla zničena její sbírka kostýmů a cenných předmětů nejen z historie salonu, ale i dědictví rodiny Klimt.

Je pohřbena v rodinném hrobě sester Flögeových v protestantské části vídeňského ústředního hřbitova.[3]

Flöge a Klimt[editovat | editovat zdroj]

Emilie Flöge byla fascinující postavou vídeňské bohémy během fin de siècle. Stala se partnerkou malíře Gustava Klimta. Klimt byl švagrem její sestry Heleny a dříve byl častým hostem v domě jejích rodičů. Od roku 1891 ji maloval na mnohých svých obrazech. Odborníci tvrdí, že ve svém slavném obrazu Polibek ztvárnil Emilie Flöge a sebe jako milence.

V roce 1902 namaloval Klimt její portrét, ale hotový obraz se Emilii nelíbil. Klimt slíbil, že ji namaluje znovu, ale nikdy k tomu nedošlo. V roce 1908 byl obraz, který byl rodinou zamítnut, prodán do Historického muzea města Vídně, kde je k vidění dodnes. Flöge zůstala Klimtovou múzou; strávili spolu léta 1910–1916 u jezera Attersee.

Klimt navrhl několik modelů šatů v reformním stylu pro salon sester Flögelových. Byly to šaty propagované aktivistkami za práva žen a navržené umělci vídeňské secese. Byly to šaty bez korzetu, volně splývaly z ramenou a měly pohodlné široké rukávy. Jenže v té době nebylo pro tento nový typ oblečení dost zákazníků. Proto si Flögeová vydělávala i konvenční módou. Klimt který opakovaně portrétoval ženy vídeňské vyšší společnosti (např. Adele Bloch-Bauer, Eugenia a Mäda Primavesi, Elisabeth Bachofen-Echt, Friedrike Maria Beer a Johanna Staud) mohl své přítelkyni přivést bohaté zákazníky.

Návrhy od sester Salon Flöge[editovat | editovat zdroj]

  • Emilie Flöge (olejomalba Gustava Klimta, 1902), Wien Museum
    Emilie Flöge (olejomalba Gustava Klimta, 1902), Wien Museum
  • Flöge a Klimt, mezi lety 1900 a 1905
    Flöge a Klimt, mezi lety 1900 a 1905
  • Gustav Klimt a Emilie Flöge v reformních oděvech, 1909, foto: Heinrich Böhler
    Gustav Klimt a Emilie Flöge v reformních oděvech, 1909, foto: Heinrich Böhler
  • Rekonstrukce šatů ze salonu sester Flöge (1909)
    Rekonstrukce šatů ze salonu sester Flöge (1909)
  • Plavky ve vlastnictví Emilie Flöge, navržené v salonu sester Flögeových (kolem roku 1910)
    Plavky ve vlastnictví Emilie Flöge, navržené v salonu sester Flöge (kolem roku 1910)
  • Hroby sester Emilie Flöge, Helene Klimt a Pauline Flöge na vídeňském ústředním hřbitově
    Hroby sester Emilie Flöge, Helene Klimt a Pauline Flöge na vídeňském ústředním hřbitově

V kultuře[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska na bývalé Kavárně Casa Piccola
  • V roce 2016 měla světovou premiéru hra Sladká vídeňská tma / Deep Heller Lake.
  • V roce 2016 byla pojmenována ulice Emilie-Flöge-Weg ve Vídni, Favoriten.[4]

Filmy[editovat | editovat zdroj]

  • Láska v práci – Emilie Flöge & Gustav Klimt. (OT: L'amour à l'oeuvre – Emilie Flöge a Gustav Klimt.) Dokument, Francie, 2020, 26:13 Min., scénář a režie: Stéphanie Colaux, Bonne Compagnie, arte France, seriál: Láska v práci (OT: L'amour à l'œuvre. Couples mythiques d'artistes), první vysílání: 13. září 2020 v arte[5]
  • Klimt. Celovečerní film, Rakousko, Německo, Francie, Velká Británie, 2006, 98 min., Scénář a režie Raúl Ruiz.[6] Emilii Flögeovou ztvárnila Veronica Ferres a Gustava Klimta americký herec John Malkovich.[6]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 2008 – Nejdůležitější: Emilie Flöge a šperky Wiener Werkstätte. Vídeňské muzeum, Vídeň, 13. listopadu 2008 –  22. února 2009.
  • 2012 – Kolekce textilních vzorů Emilie Flöge. Rakouské muzeum folklóru (Volkskundemuseum Wien), Vídeň, 25. května 2012 – 2. prosince 2012[7]
  • 2016 – Emilie Flöge - Reforma módy, inspirace uměním. speciální výstava v Centru Gustava Klimta u jezera Attersee, 4. června 2016 – 31. srpna 2016[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emilie Flöge na německé Wikipedii.

  1. ↑ Německá národní knihovna: Gemeinsame Normdatei. Dostupné online. [cit. 2024-03-05]
  2. ↑ OTTEN, Dietrun. Ernst Klimt [online]. Österreichische Galerie Belvedere, 2009-09 [cit. 2022-03-19]. Ernst Klimt Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ Emilie und Helene Flöge : evangelische Ehrengräber Tor 4 : Zentralfriedhof [online]. viennatouristguide.at [cit. 2022-03-19]. Dostupné online. (německy) 
  4. ↑ Wien benennt Straße nach Maria Lassnig [online]. Der ORF, 2016-04-08 [cit. 2022-03-19]. Dostupné online. (německy) 
  5. ↑ L'amour à l'œuvre [online]. IMDb [cit. 2022-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b Klimt [online]. IMDb [cit. 2022-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Die Textilmustersammlung Emilie Flöge [online]. Österreichisches Museum für Volkskunde [cit. 2022-03-19]. Dostupné online. (německy) 
  8. ↑ TRETTER, Sandra. Sonderausstellung im Gustav Klimt Zentrum am Attersee: Emilie Flöge – Reform der Mode. Inspiration der Kunst. [online]. Gustav Klimt : Wien 1900 - Privatstiftung [cit. 2022-03-19]. Dostupné online. (německy) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Paul Asenbaum (ed.): drahokamy. Emilie Flöge a šperky Wiener Werkstätte. Arnoldsche Art Publisher, Stuttgart 2008, ISBN 978-3-89790-298-5, katalog výstavy.
  • Wolfgang Georg Fischer : Gustav Klimt a Emilie Flöge. Génius a talent, přátelství a posedlost. 2. edice. Brandstätter Verlag, Vídeň 1988, ISBN 3-85447-227-7.
  • Margret Greiner : Přizpůsobeno pro svobodu. Emilie Flöge – módní návrhářka a společnice Gustava Klimta. Verlag Kremayr & Scheriau, Vídeň 2014, ISBN 978-3-218-00933-1.
  • Elizabeth Hickey: The Painted Kiss. Bloomsbury, Berlín 2005, ISBN 3-8270-0627-9 ; Berliner Taschenbuch Verlag, Berlín 2006, ISBN 978-3-8333-0401-9.
  • Christoph Hölz (red.): protisvěty. Gustav Klimt - Život umělce ve Fin de Siècle. Bayerische Vereinsbank, Mnichov 1996, ISBN 3-930184-09-5.
  • Agnes Husslein, Alfred Weidinger (eds.): Gustav Klimt & Emilie Flöge. fotografie. Prestel, Mnichov a. A. 2012, ISBN 978-3-7913-5254-1.
  • Isabella Lechner: Vídeňské ženy, které čtou, jsou nebezpečné. Elisabeth Sandmann Verlag, Mnichov 2012, ISBN 978-3-938045-72-5.
  • Fritz Novotny (boční vstup)
  • Kathrin Pallestrang: Sbírka textilních vzorků Emilie Flöge v Rakouském muzeu folkloru. (= Objects in Focus, Volume 2.) Austrian Museum of Folklore, Vídeň 2015, ISBN 978-3-902381-51-4, katalog výstavy, plný text online.
  • Sandra Tretter, Peter Weinhäupl (eds.): Gustav Klimt. Emilie Flöge - Reforma módy, inspirace uměním. Christian Brandstätter Verlag, Vídeň 2016, ISBN 978-3-7106-0070-8, katalog výstavy, obsah.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Emilie Flögeová na Wikimedia Commons
  • Emilie Flöge módní návrhářka (1874—1952) [online]. Kalliope Austria, 2015 [cit. 2022-03-12]. Kapitola Pryč se šněrovačkami : Skrývání a osvobození ženského těla. Dostupné online. 
  • Emilie Flöge [online]. Wien Geschichte Wiki : Stadt Wien [cit. 2022-03-19]. Dostupné online. (německy) 
  • Kolekce textilních vzorů Emilie Flöge (2012), Rakouské muzeum folklóru (Volkskundemuseum Wien) – katalog k výstavě
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Emilie_Flöge&oldid=22010885“