Eleuterokok
 Eleutherokok | |
|---|---|
 Eleutherococcus gracilistylus | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | miříkotvaré (Apiales) |
| Čeleď | aralkovité (Araliaceae) |
| Rod | eleuterokok (Eleutherococcus) Maxim., 1859 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Eleuterokok[1] (Eleutherococcus) je rod 38 druhů trnitých keřů a stromů náležící do čeledi aralkovité (Araliaceae). Je původní ve východní Asii, jihovýchodní Sibiři, a v Japonsku na jih po Filipíny. Největší rozmanitost druhů je ve střední a západní Číně. Do rodu eleuterokok byl vřazen bývalý rod akantopanax (Acanthopanax). Některé druhy, zejména eleuterokok ostnitý (E. senticosus, tzv. sibiřský ženšen), se používají v bylinářství. Některé druhy jsou pěstovány jako okrasné zahradnické rostliny. Několik látek důležitých pro zdravotní diety obsahuje Eleutherococcus senticosus. Členové tohoto rodu mohou mít určité vlastnosti podobné ženšenu, ale je nezbytný další vědecký výzkum.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Trnité stromy a keře se strnulými řídkými větvemi. Listy jsou střídavé, 3-7 četné, kopinaté, zoubkované, pilovité, někdy celokrajné. Květy jsou oboupohlavné, nenápadné, drobné, shloučené v okolíky nebo laty. Plodem jsou dvousemenné peckovice.
Synonymum[editovat | editovat zdroj]
Acanthopanax
Zástupci[editovat | editovat zdroj]
- eleuterokok bezstopečný (Eleuterococcus sessiliflorus)
- eleuterokok drsný (Eleuterococcus lasiogyne)
- eleuterokok Henryův (Eleuterococcus henryi)
- eleuterokok ostnitý (Eleuterococcus senticosus)
- eleuterokok Sieboldův (Eleuterococcus sieboldii)
- eleuterokok Simonův (Eleuterococcus simonii)
- eleuterokok trojlistý (Eleuterococcus trifoliatus)[2]
Požadavky[editovat | editovat zdroj]
Vyžaduje dobré, přiměřeně vlhké půdy a výslunné stanoviště. Ve stínu nejsou vzhledné. Snášejí zakouřené prostředí. Rozmnožuje se řízkováním.
Použití[editovat | editovat zdroj]
Jako solitéra. Jako adaptogen.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eleutherococcus na anglické Wikipedii.
- ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
- ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eleutherococcus na Wikimedia Commons 
Taxon Eleutherococcus ve Wikidruzích- (česky)taxonomie na www.biolib.cz
- (anglicky)seznam fotografií na esveld.nl
- (anglicky)fotografie na plantsystematics.org
- (anglicky)popis na botany.com
- (česky)Karel Hadek[nedostupný zdroj]
