Efrém Syrský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svatý Efrém Syrský
Ephrem.jpg
Učitel církve
Datum narození kolem 306
Místo narození Nisibis (dnešní Nusaibin, Turecko)
Datum úmrtí 9. června 373
Místo úmrtí Edessa (dnes Urfa, Turecko)
Svátek 28. ledenpravoslaví; 8. červenSkotská episkopální církev; 9. červenřímskokatolická církev a anglikánská církev; 18. červenMaronitská katolická církev
Úřady Jáhen
Uctíván církvemi Všemi
Atributy vinná réva, svitek
Patronem duchovních vůdců

Svatý Efrém Syrský (kolem 306, Nisibis, dnešní Nusaibin, Turecko – 9. června 373, Edessa, dnes Urfa v Turecku) byl jáhen a velký ctitel Panny Marie, kterou nazýval Usmiřovatelkou mezi nebem a zemí. Proslul hlubokým duchovním životem a komentáři k biblickým knihám. Je učitelem církve.

Život[editovat | editovat zdroj]

Efrém se narodil v křesťanské rodině v Nisibis (dnešní Nusaibin v Sýrii) kolem roku 306. Přijal jáhenské svěcení. Proslul jako slavný učitel ve svém rodišti a v roce 363 v dnešní Urfě založil teologickou školu. Od tamějšího biskupa Jakuba se mu dostalo skvělého vzdělání a sám Efrém Jakubovi pomohl vybudovat teolog, kde založil teologickou školu, a později se rozhodl žít poustevnickým a mnišským životem. Když v roce 372 vypukl v Edesse mor, pomáhal všem potřebným a poté se vrátil zpátky do své poustevny, kde o rok později zemřel.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Zemřel 9. června roku 373 v Edesse, kde se také nacházejí jeho ostatky. V roce 1920 byl papežem Benediktem XV. prohlášen za učitele církve.[1] V katolické církvi je jeho liturgická památka slavena 9. června.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Své spisy psal syrsky. Vystupoval v nich proti tehdejším herezím (gnosticismus, manicheismus, …) a vykládal v nich Bibli. Ukazoval v nich hloubku duchovního života. Hojně citoval Písmo svaté a svým zvláštním básnickým stylem se snažil vysvětlit tajemství křesťanských bohoslužeb. Rovněž psal biblické komentáře, kázání a dogmatické spisy proti kacířství. Skládal též texty k náboženským písním a v nich vštěpoval prostému lidu základní náboženské pravdy. Některé z těchto písní jsou dodnes používány při bohoslužbách v Syrské církvi sjednocené s Římem. Právě díky těmto písním získal přízvisko citera Ducha svatého.[2] Tři úryvky z jeho spisů se čtou v breviáři ve čtvrtek po 1. adventní neděli.[1] Jeho spisy se překládaly do řečtiny i arménštiny.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • 52 hymnů O Církvi – pojednává v nich o svobodě, spravedlnosti, dobru a o církvi
  • Komentáře ke knize Genesis a knize Exodus
  • 77 písní nisibijských
  • Komentář k listům apoštola Pavla
  • Komentář ke Skutkům apoštolů

Citát[editovat | editovat zdroj]

Ó Panno nejpodivuhodnější, všechno dnes zpívá ke tvé cti: jsou tu cherubové, kteří však nedosahují tvé svatosti, jsou tu serafové, kteří se nemohou srovnávat s tvou krásou… Čistí andělé však radostně oslavují nebeské dítě, které vyšlo z tvého lůna.
— Hymnus o nebeské Matce

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Němec, Jaroslav: Nové profily světců, Matice cyrilometodějská s.r.o., Olomouc 2005, s. 88, ISBN 80-7266-204-X
  2. Lane, Tony: Dějiny křesťanského myšlení, Návrat domů, Praha 1996, s. 36, ISBN 80-85495-47-3

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LANE, Tony. Dějiny křesťanského myšlení. Praha : Návrat domů, 1996. ISBN 80-85495-47-3.  
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. ISBN 80-7192-304-4.  
  • NĚMEC, Jaroslav. Nové profily světců. Olomouc : Matice cyrilometodějská s.r.o., 2005. ISBN 80-7266-204-X.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]