Edward Stachura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Edward Stachura
Edward Stachura 3.jpg
Narození 18. srpna 1937
Charvieu-Chavagneux
Úmrtí 24. července 1979 (ve věku 41 let)
Varšava
Místo odpočinku Northern Communal Cemetery in Warsaw
Povolání básník, překladatel, písničkář a spisovatel
Stát PolskoPolsko Polsko
Alma mater Varšavská univerzita
Významná díla Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ16535086
Ocenění Cena Kościelských (1972)
Manžel(ka) Zyta Oryszyn (1962–1972)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Edwarda Stachury

Edward Jerzy Stachura (18. srpna 1937 Charvieu-Chavagneux, Francie24. července 1979 Varšava) byl polský spisovatel, překladatel, písničkář. Je autorem básní, písní, povídek, dvou románů, několika žánrově nezařaditelných textů, obsáhlé korespondence, deníkových záznamů a zápisků z cest.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v departementu Isère v rodině polských emigrantů. Když mu bylo 11 let, vrátila se rodina do Polska.[1] Stachura chodil do školy v Alexandrowě Kujawském. Se svou nezkrotnou povahou často utíkal z domova, poté se usadil u bratra v Gdyni. V roce 1957– 1958 se zapsal ke studiu romanistiky na Katolické univerzitě v Lublinu (KUL)[2], avšak zdejší studium nejednou přerušil. V květnu roku 1960 přešel na univerzitu do Varšavy, tamější studium romanistiky již ukončil v roce 1965 magisterským titulem.[3][4][5] Tehdy také začal publikovat texty a skládat písně, které zpíval za doprovodu kytary. V letech 1962–1972[6] žil v manželství se Zytou Bartkowskou, jež vystupovala pod literárním pseudonymem Zyta Oryszyn.[7]

Cesty[editovat | editovat zdroj]

Značnou část Stachurova života vyplnilo cestování, které je také jedním z hlavních témat jeho děl. V letech 1969–1970 pobýval na vládním stipendiu na největší mexické univerzitě UNAM. Jeho cesty měly charakter několikaměsíčních putování. Procestoval Jugoslávii, Blízký Východ (1972), Norsko, Švýcarsko, Francii, v roce 1975 podnikl další cestu do Mexika a do USA a Kanady. Vedle toho neustále cestoval po všech regionech Polska – pěšky, stopem, vlakem či autobusem.

Závěrečné období a smrt[editovat | editovat zdroj]

V letech 1977–1979 Stachura prožíval „mystické období“, během něhož usiloval o oproštění od veškerých identit, vymezení a omezení. Rozdal veškerý majetek, spálil své dopisy a fotografie. V dubnu 1979 se patrně pokusil o sebevraždu skokem pod vlak. Přišel o čtyři prsty na pravé ruce; pomalu se učil znovu psát, ale nedokázal začít nový život. Před sebevraždou[8] napsal báseň „Dopis pozůstalým“:

Umírám

za své viny a za nevinnost svou
za prázdno, které cítím každou částí těla a každou částí duše
za prázdno rvoucí mě na cáry jako noviny popsané halasnými nicneříkajícími slovy
za možnost sjednocení s Bezejmenným, s Mimoslovným, s Neznámým [...]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Jeden dzień (povídky), 1962
  • Dużo ognia (básně), 1963
  • Falując na wietrze (povídky), 1966
  • Przystępuję do ciebie („Přistupuji k tobě“, poéma), 1968
  • Po ogrodzie niech hula szarańcza (poéma), 1968
  • Cała jaskrawość („všechen třpyt“, román), 1969
  • Siekierezada albo Zima leśnych ludzi („Sekerezáda aneb zima lesních lidí“, román), 1971
  • Piosenki, 1973/1974
  • Kropka nad ypsylonem („Tečka nad ypsilonem“, poéma), 1975
  • Się („Se“, soubor próz), 1977
  • Missa pagana (poéma-mše), 1978
  • Fabula rasa', 1979
  • Oto („Hle“), 1979

Souborné vydání[editovat | editovat zdroj]

  • Poezja i proza. 5 svazků. Warszawa: Czytelnik 1982.

Knižní vydání v češtině[editovat | editovat zdroj]

  • Sekerezáda aneb zima lesních lidí, přel. Helena Stachová, Odeon 1980.
  • Smířit se se světem (výbor), sest. a přel. H. Stachová, Torst 1996.
  • Cestou na Yucatán (výbor), sest. a přel. I. Krasnická, Votobia 1996.
  • Člověk-nikdo (výbor z pozdního období), sest. a přel. D. Zelinka, Malvern 2014.

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Mezi autory, které Stachura překládal, patří Henri Michaux, Michel Deguy, Gabriel García Márquez nebo Jorge Luis Borges.

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Stachura byl ve své době nesmírně populární zejména u nonkonformní polské mládeže a po jeho smrti se konala a dosud konají četná setkání zvaná "Stachuriády". Tuto módu kritizovali někteří publicisté, například Ziemowit Fedecki, podle něhož pozdní Stachurova díla nedosahovala hodnoty těch dřívějších.[9] Jeho písně dodnes interpretuje řada polských hudebníků a skupin. Jeho Sekerezádu zfilmoval v roce 1985 Witold Leszczyński.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. mb. Edward Stachura – żył tak, jak pisał. PolskieRadio.pl. 2014-08-18. Dostupné online [cit. 2017-07-10].  
  2. Edward Stachura - biografia, książki, ciekawostki i życiorys na Biografia24.pl. Biografia24.pl [online].  [cit. 2017-07-10]. Dostupné online.  (pl-PL) 
  3. PAP/mall. Edward Stachura skończyłby dziś 75 lat. "Życie Stachury było życiopisaniem, pisał całym sobą". http://wpolityce.pl. 2012-08-19. Dostupné online [cit. 2017-07-10].  
  4. Edward Stachura (1937–1979). leksykon.teatrnn.pl. . Dostupné online [cit. 2017-07-10]. (polsky) 
  5. Edward Stachura | Twórca | Culture.pl. Culture.pl. . Dostupné online [cit. 2017-07-10]. (polsky) 
  6. Zyta Oryszyn, "Ocalenie Atlantydy" | Literatura w Culture.pl. Culture.pl. . Dostupné online [cit. 2017-07-10]. (polsky) 
  7. Edward Stachura / Cmentarz Komunalny Północny na Wólce Węglowej (AW) / Warszawa / Gmina M. st. Warszawa / Powiat m. st. Warszawa / Województwo Mazowieckie / Spis cmentarzy - Polskie cmentarze. polskie-cmentarze.pl [online].  [cit. 2017-07-10]. Dostupné online.  (polsky) 
  8. Edward Stachura (1937-1979). dzieje.pl. . Dostupné online [cit. 2017-07-10]. (polsky) 
  9. Z. Fedecki: Moda na Stachurę

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]