Eden Project

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eden project
Interiér jedné z kopulí

Eden Project je veřejná atrakce v anglickém Cornwallu, ve Spojeném království. Uvnitř umělých biomů jsou rostliny, které jsou shromažďovány z celého světa. Eden Project se nachází v upraveném kaolinitovém povrchovém dolu, který se nachází 2 km (1,2 míle) od města St Blazey a 5 km (3 míle) od většího města St Austell.[1] Zahrada měla v první fázi budování rozlohu 12 ha, náklady zhotovení byly 86 milionů liber. V roce 2007 byly náklady na údržbu 670 liber na metr čtvereční atrakce.[2]

Hexagonální struktury viděné z interiéru.

Komplexu budov dominují dva velké uzavřené celky, které se skládají z přiléhajících kopulí, kde jsou pěstovány tisíce druhů rostlin[3]. Každá z menších částí napodobuje přírodní biom. Kopule se skládají ze stovek šestihranných a pětibokých, nafouknutých, plastových buněk na ocelových rámech. První z menších částí napodobuje tropické prostředí a druhá středomořské prostředí.

Středomořský biom.

Návrh a konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Projekt byl koncipován Timem Smitem a navržen architektem Nicholasem Grimshawem a inženýrskou firmou Anthony Hunt and Associates (nyní součást Sinclair Knight Merz). Davis Langdon řídil projekt, Sir Robert McAlpine a Alfred McAlpine[4] řídil konstrukční práce, společnost MERO navrhla a vytvořila biomy a Arup Group Limited byl návrhářem obsluhy a údržby, ekonomický konzultant, inženýr životního prostředí a dopravní inženýr. Poradci využívání půdy řídili hlavní plán a krajinářský design. Projekt byl vytvářen 2,5 roku, postaven a otevřen pro veřejnost byl dne 17. března 2001.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Na přitažlivosti má celku dodat klikatá cesta s výhledem do dvou biomů, vysazené krajiny, včetně zeleninové zahrady a sochy - obří včela a tyčící se robot, vytvořený ze starých elektrospotřebičů.

Tropický biom.

Biomy[editovat | editovat zdroj]

Ve spodní části původní těžební jámy jsou dva kryté biomy

  • Tropický biom pokrývá 1,56 ha (3,9 akrů) a měří 55 metrů (180 stop) do výšky, 100 m (328 stop) do šířky a 200 m (656 stop) do délky. Je určen pro tropické rostliny, jako plodící banánovníky, kávu, kaučukovníky a obří bambusy. Je zde udržována tropická teplota a vlhkost.
  • Středozemní biom zahrnuje 0,654 ha (1,6 akrů), je 35 metrů (115 stop) vysoký, 65 m (213 stop) široký a 135 m (443 stop) dlouhý. Jsou zde pěstovány rostliny z mírného a suchého klimatu, jako jsou olivy a vinná réva a nachází se zde různé sochy.

Velkovní biom (který není krytý) ukazuje mírné oblasti světa, s rostlinami jako je čajovník, levandule, chmel, konopí a slunečnice. Kryté biomy jsou vyrobeny z dutých profilů, ocelových trubek (hex-tri-hex). Většina šestihranných externích obkladových desek je vyrobena z termoplastu ETFE. Sklo nebylo možné použít, kvůli jeho váze a potenciálního rizika. Opláštění panelů bylo vytvořeno z několika vrstev tenké UV záření propustné ETFE fólie. Tyto fólie jsou utěsněny kolem obvodu a nafouknuté vytváří velký polštář. Výsledný polštář působí jako tepelná deka na strukturu. ETFE materiál je odolný vůči většině skvrn, které lze jednoduše smýt v dešti. I když je ETFE je náchylné k proražení, fólie mohou být snadno opraveny ETFE páskou. Struktura je zcela samonosná, bez vnitřních podpěr, a má podobu geodetické struktury. Panely se liší ve velikosti, dosahují až 9 m (29,5 stop) v průměru u největších v horní části konstrukce. ETFE technologie byla dodávána a instalována firmou Vector Foiltec, která je také zodpovědná za průběžné udržování pláště. Ocelový rám a obklady byly navrženy, dodány a instalovány MERO (UK) PLC, která také společně vyvinula celkovou geometrii schématu s architektem, Nicholasem Grimshawem & Partners. Celý stavební projekt byl řízen McAlpine Joint Venture.

Core[editovat | editovat zdroj]

Core (Jádro) je nejnovějším přírůstkem do komplexu a bylo otevřeno v září 2005. Poskytuje Eden Project vzdělávací zařízení, zahrnující učebny a výstavní prostory, které pomáhají vyjádřit ústřední poselství Eden Project, jako vztah mezi lidmi a rostlinami. Proto si stavba vzala inspiraci ze světa rostlin, což je nejvíce patrno z podoby vystupující dřevěné střechy, která dává budově výrazný tvar.

Grimshaw vyvinul geometrii střechy kryté mědí ve spolupráci se sochařem, Peterem Randall-Page, a Mikem Purvisem ze SKM Anthony Hunts. Geometrie je odvozena z fylotaxe, jenž je matematickým základem pro téměř všechen růst rostlin. "Protichůdné spirály" byly nalezeny v mnoha rostlinách, jako jsou semena v plodenství slunečnice, šiška, nebo ananas. Měď byla získána z druhotných zdrojů a Eden Project pracuje s Rio Tinto, aby prozkoumal možnosti podporovat další využití druhotných surovin, což by umožnilo uživatelům, aby nebyly kovy těženy neeticky. Servisní práce a akustické, mechanické a elektrické inženýrské práce byly provedeny Buro Happoldem.

The Seed

Seed[editovat | editovat zdroj]

Jádro je také místo, kde se uskutečňují umělecké výstavy v průběhu celého roku. Je zde trvalá instalace "Seed" (Semeno) Petera Randall-Page. Seed se podobá vejčitému kameni, v němž je popisován základ růstu rostlin složitými vzory založenými na geometrických a matematických zásadách.

Environmentální vliv[editovat | editovat zdroj]

Eden Project se věnuje environmentální výchově se zaměřením na vzájemnou závislost rostlin a lidí. Rostliny jsou označeny, je popsáno jejich léčebné použití. Velké množství vody potřebné k vytvoření vlhkých podmínek v Tropical biom a slouží na toaletách, jsou hygienicky nezávadnou dešťovou vodu, které by se hromadila na dně lomu. Voda z vodovodu je používána pro mytí a vaření. Komplex také používá zelený tarif za elektřinu - energie pochází z jedné z mnoha větrných turbín v Cornwallu, která byla jednou z prvních v Evropě.

Sporně, jedna ze společností, která je v současné době partnerem Eden Project, je britská těžařská společnost Rio Tinto Group.[5] Rio Tinto by měla zahájit těžbu oxidu titaničitého na Madagaskaru. Tato těžba bude zahrnovat odstranění velké části pobřežního lesa, a může způsobit značné škody na unikátní biologické rozmanitosti madagaskarských rostlin a živočichů.[6]

V prosinci 2010 získal Eden Project povolení ke stavbě geotermální elektrárny, která bude generovat cca 4MWe, tedy dostatek pro zásobování Eden Project a asi 5000 domácností.[7]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Socha 'Eve' (Eva) vyrobená ze zeminy.

Povrchový důl, ve kterém je Eden Project umístěn, byl používán více než 160 let.[8] V roce 1981, byl důl byl použit BBC jako kulisa, jako povrch planety Magrathea v televizním seriálu Stopařův průvodce po Galaxii (1981).[9] V polovině devadesátých let 20.století bylo ale ložisko vyčerpáno.[10]

Od listopadu 2009 je větší část muzea přístupná prostřednictvím Google Street View.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eden Project na anglické Wikipedii.

  1. Ordnance Survey (2005). OS Explorer Map 107 – Fowey, Looe & Lostwithiel. ISBN 0-319-23708-7.
  2. HOLDEN, Robert. Costs of large city parks and open spaces [online]. CABE Space [cit. 2014-08-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Rainforest Biome [online]. Eden project [cit. 2011-10-11]. Dostupné online. (angličtina) 
  4. Our history [online]. Eden project [cit. 2010-09-27]. Dostupné online. (angličtina) 
  5. New Eden Project book shows what can be done with disused mines [online]. Eden Project [cit. 2014-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Madagascar's unique forest under threat [online]. Guardian, 2009 [cit. 2014-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Eden Project geothermal plant plans to go ahead [online]. BBC, 2010 [cit. 2014-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Our story [online]. [cit. 2014-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-12. (anglicky) 
  9. Does the Hitchhiker's Guide to the Galaxy still answer the ultimate question? [online]. The Guardian, 2009 [cit. 2014-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. 10th birthday timeline [online]. Eden project [cit. 2014-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Richard Mabey: Fencing Paradise: Exploring the Gardens of Eden London 2005: Eden Project Books. ISBN 1-903919-31-2
  • Hugh Pearman, Andrew Whalley: The Architecture of Eden. With a foreword by Sir Nicholas Grimshaw. London 2003: Eden Project Books. ISBN 1-903919-15-0
  • Tim Smit: Eden. London 2001: Bantam Press.
  • Eden Team (Ed.): Eden Project: The Guide 2008/9. London 2008: Eden Project Books.
  • Paul Spooner: The Revenge of the Green Planet: The Eden Project Book of Amazing Facts About Plants. London 2003: Eden Project Books.
  • Philip McMillan Browse, Louise Frost, Alistair Griffiths: Plants of Eden (Eden Project). Penzance 2001: Alison Hodge.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]