Přeskočit na obsah

Druhá vláda Mikuláše Dzurindy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Druhá vláda Mikuláše Dzurindy
Předseda vlády Mikuláš Dzurinda (2021)
Předseda vlády Mikuláš Dzurinda (2021)
Pořadípátá (od r. 1993)
PředsedaMikuláš Dzurinda
MístopředsedovéPál Csáky
Ivan Mikloš
Robert Nemcsics (do října 2003)
Pavol Rusko (do srpna 2005)
Jirko Malchárek (od října 2005)
Daniel Lipšic (do února 2006)
Lucia Žitňanská (od února 2006)
Počet členů16
Politické subjektySDKÚ (6, 8), ANO (5), SMK (4, 5), KDH (3) (do února 2006)
Národní rada
63/150
JmenovánaRudolfem Schusterem
Datum jmenování16. října 2002

Vyslovení důvěry14. listopadu 2002[1]

Demise4. července 2006
Konec v úřadu4. července 2006
Důvod ukončenírozpad vládní koalice
Kauzysměnky, skupinka
OpoziceHZDS, SMER, KSS
Webová stránkavlada.sk
Programové prohlášení
Posloupnost vlád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Druhá vláda Mikuláše Dzurindy byla v letech 2002–2006 vláda na Slovensku. Vznikla po parlamentních volbách, které se uskutečnily 20. a 21. září 2002. Předsedou vlády byl Mikuláš Dzurinda. Vládu tvořila koalice Slovenské demokratické a kresťanské únie, Strany maďarskej koalície, Kresťanskodemokratického hnutí a liberální strany Aliania nového občana.

Vláda měla 16 členů, z nichž původně 6 ovládala SDKÚ, 4 SMK, 3 KDH a 3 ANO. Po odchodu KDH z koalice získaly její ministerstva SDKÚ a SMK v poměru 2:1.

Složení vlády

[editovat | editovat zdroj]
Úřad Člen vlády Strana Nástup do úřadu Odchod z úřadu
Předseda vlády Mikuláš Dzurinda SDKÚ 16. října 2002 4. července 2006
Místopředseda vlády pro evropské
záležitosti, lidská práva a menšiny
Pál Csáky SMK 16. října 2002 4. července 2006
Místopředseda vlády
Ministr financí
Ivan Mikloš SDKÚ 16. října 2002 4. července 2006
Místopředseda(kyně) vlády
Ministr(yně) spravedlnosti
Daniel Lipšic KDH 16. října 2002 8. února 2006
Lucia Žitňanská SDKÚ 8. února 2006 4. července 2006
Místopředseda vlády
Ministr hospodářství
Robert Nemcsics ANO 16. října 2002 9. září 2003
Pavol Prokopovič
(pověřen řízením)
SDKÚ 10. září 2003 23. září 2003
Pavol Rusko ANO 23. září 2003 24. srpna 2005
Ivan Mikloš
(pověřen řízením)
SDKÚ 24. srpna 2005 4. října 2005
Jirko Malchárek nestr. za ANO 4. října 2005 4. července 2006
Ministr dopravy, pošt a
telekomunikací
Pavol Prokopovič SDKÚ 16. října 2002 4. července 2006
Ministr zemědělství a rozvoje venkova Zsolt Simon SMK 16. října 2002 4. července 2006
Ministr výstavby a regionálního rozvoje László Gyurovszky SMK 16. října 2002 4. července 2006
Ministr vnitra Vladimír Palko KDH 16. října 2002 8. února 2006
Martin Pado SDKÚ 8. února 2006 4. července 2006
Ministr obrany Ivan Šimko SDKÚ 16. října 2002 24. září 2003
Eduard Kukan
(pověřen řízením)
SDKÚ 24. září 2003 10. října 2003
Juraj Liška SDKÚ 10. října 2003 1. února 2006
Martin Fedor SDKÚ 1. února 2006 4. července 2006
Ministr zahraničních věcí Eduard Kukan SDKÚ 16. října 2002 4. července 2006
Ministr(yně) práce, sociálních věcí a rodiny Ľudovít Kaník SDKÚ 16. října 2002 17. října 2005
Iveta Radičová SDKÚ 17. října 2005 4. července 2006
Ministr životního prostředí László Miklós SMK 16. října 2002 4. července 2006
Ministr školství, vědy, výzkumu a
sportu
Martin Fronc KDH 16. října 2002 8. února 2006
László Szigeti SMK 8. února 2006 4. července 2006
Ministr kultury Rudolf Chmel ANO 16. října 2002 24. května 2005
František Tóth ANO 24. května 2005 5. dubna 2006
Rudolf Chmel ANO 5. dubna 2006 4. července 2006
Ministr zdravotnictví Rudolf Zajac ANO 16. října 2002 4. července 2006

Počet členů podle navrhujících subjektů

[editovat | editovat zdroj]
8
5
5

Politické kauzy a vládní krize

[editovat | editovat zdroj]

Kauza Směnky

[editovat | editovat zdroj]

Významnou kauzu představovala kauza Směnky. Tato kauza vedla v srpnu 2005 k odvolání tehdejšího ministra hospodářství Pavla Ruska z funkce. Následný rozkol ve straně ANO vyvrcholil krizí v parlamentu, která trvala až do 21. září. Podle zveřejněných informací si Pavol Rusko půjčil v roce 2003, v době, kdy již působil ve funkci ministra, 104,5 mil. Sk od podnikatele Ľubomíra Blaška.

Rusko odstoupil z funkce ministra až po návrhu premiéra Dzurindy na jeho odvolání. Byl odvolán 24. srpna. Dva dny předtím mu předsednictvo strany ANO vyjádřilo plnou podporu. Proti tomuto usnesení hlasovali členové strany Ľubomír Lintner, Jirko Malchárek a Jozef Heriban, členové Ľubo Roman a František Tóth nehlasovali. Lintner a Malchárek následně prohlásili, že by Rusko měl z funkce ministra odstoupit.

Kauza Skupinka

[editovat | editovat zdroj]

Vláda postupně ztrácela podporu v parlamentu, když po kauze Skupinka odešla i část poslanců SDKÚ. Opozice vládu obviňovala z podplácení „nezávislých“ poslanců, mezi které nyní patřili i bývali poslanci z řad Mečiarovy ĽS-HZDS a komunistické strany. Krize v parlamentu vyvrcholila 12. září, kdy pro obstrukci opozice nemohl složit poslanecký slib náhradník Pál Keszegh za zesnulého poslance Zsolta Komlósyho (oba za SMK). Za podpory části nezařazených poslanců se krizi podařilo ukončit až 21. září.

Odchod KDH

[editovat | editovat zdroj]

V únoru 2006 opustilo dále vládu i KDH v důsledku sporu o smlouvu s Vatikánem. Ministři KDH podali demise, 8. února jmenoval prezident republiky nové tři ministry a předseda vlády zároveň souhlasil s konáním předčasných voleb v červnu téhož roku.[2] Jednalo se již však o vyvrcholení potíží, jelikož již od počátku roku 2005 měla vláda v parlamentu pouze menšinovou podporu.[3]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]