Dordogne (řeka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dordogne
řeka v oblasti Périgord
řeka v oblasti Périgord
Základní informace
Délka toku483 km
Plocha povodí23 957 km²
Průměrný průtok380 m³/s
SvětadílEvropa
Pramen
Ústí
Protéká
FrancieFrancie Francie (Limousin, Akvitánie, Midi-Pyrénées, Auvergne)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Garonna
řeka na mapě Francie
řeka na mapě Francie
Geodata
OpenStreetMapOSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dordogne je řeka v jihozápadní Francii (Limousin, Akvitánie, Midi-Pyrénées, Auvergne). Její celková délka je 483 km. Plocha povodí měří 23 957 km². Jméno řeky vzniklo z původního názvu Durānius, jenž byl odvozen z kořenu dur-, dor- z doby před osídlením Keltů (podobně jako název řeky Durance). Od 11. července 2012 je celé povodí řeky Dordogne Biosférickou rezervací UNESCO.[1]

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Řeka vzniká na svahu vrcholu Puy de Sancy v severní části masívu Monts Dore ve Francouzském středohoří v nadmořské výšce 1366 m soutokem dvou zdrojnicpotoků Dore a Dogne. Teče zhruba jihozápadním směrem. Na horním a středním toku protéká Francouzským středohořím a na dolním toku Garonskou nížinou. Poblíž Bordeaux se vlévá zprava do Garonny se kterou vytváří společné ústí zvané estuár Gironde.

Přítoky[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnější přítoky jsou Vézère a Isle.

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Na jaře a na podzim má nejvíce vody. V zimě dochází k samostatným povodním, které jsou způsobeny otepleními a dešti. V létě je vodní stav nejnižší. Průměrný průtok vody činí 380 m³/s. Na dolním toku lze pozorovat tzv. vzdouvání, přílivovou vlnu šířící se proti proudu poté, co ústí řeky je zasaženo přílivem moře.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Vodní doprava je možná pro námořní lodě do města Libourne. Řeka byla přehrazena deseti přehradami a byly na ní zprovozněny 4 velké vodní elektrárny a několik menších. Na řece leží města Bergerac, Libourne.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 20 neue Biosphärenreservate [online]. Deutsche UNESCO-Kommission, 2012-07 [cit. 2017-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-12. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]