Doktrína hradu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ozbrojená žena připravená na obranu obydlí.

Doktrína hradu (anglicky Castle doctrine) běžně známá také jako princip Můj dům, můj hrad je právní úprava, která přiznává obránci silnější postavení a právní jistotu, pokud brání sebe či jiné osoby v obydlí a to včetně použití smrtící síly.[1][2][3][4] Doktrína hradu je tak realizací přirozenoprávního pojetí nedotknutelnosti obydlí a osob jež ho obývají. Přestože je doktrína hradu součástí práva nejen v USA, ale i v několika evropských i dalších státech, je dlouhodobé povědomí společnosti, díky informování ze strany médii a odpůrců práva na obranu, výrazně vychýleno směrem, že jde čistě o americkou záležitost nebo že doktrína hradu umožňuje beztrestně zabít každého kdo byť i omylem vkročí na cizí pozemek včetně např. dětí, které si jdou pro zakopnutý míč nebo na cizím pozemku trhají třešně.[4][5][6][7][8][9]

Obrana obydlí má v západní společnosti svou tradici od dob antiky.[10] Bible v kapitole 22 knihy Exodus zmiňuje obranu obydlí v noci a ve dne ve druhém a třetím verši: Jestliže je zloděj přistižen při vloupání a je zbit, takže zemře, nebude lpět krev na tom, kdo ho ubil. Jestliže se to však stane po východu slunce, krev na něm bude lpět...[11] V angloamerickém právním systému ji v 17. století stručně formuloval anglický právní teoretik a soudce Edward Coke takto: Dům je pro každého jeho hradem a pevností, jeho bezpečným útočištěm proti útoku a ublížení na zdraví.

„ The house of every one is to him as his castle and fortress, as well for his defence against injury and violence as for his repose. “
— Sir Edward Coke, anglický právní teoretik a soudce [12]

Konkrétní právní úpravy doktríny hradu se v jednotlivých státech liší. Většinou do nich spadají situace kdy:[6]

  • došlo k neoprávněnému vniknutí do obydlí (např. na oprávněný vstup hasičů či policie se nevztahuje)
  • útočník pronikl do obydlí násilím, pohružkou násilí nebo překonáním překážky, jejímž účelem je zabránit vniknutí (příp. lstí)
  • a obránce měl obavu o zdraví anebo život svůj či jiné přítomné osoby.

Některé varianty pak dále mohou obsahovat např. ochranu majetku v obydlí, výslovnou neaplikovatelnost na úmyslné zneužití k vraždě jiné osoby, nemožnost stíhat obránce v civilním řízení o náhradu škody, bezplatné poskytnutí obhájce nebo kompenzaci nákladů na takového obhájce, případně náhradu škody která obránci soudním řízením vznikla.[5] Některé varianty obsahují i možnost obrany proti osobě, které sice vstoupila do obydlí se souhlasem obránce přičemž následně došlo k situaci, kdy tato osoba i když byla vykázána odmítla opustit obydlí a neoprávněně v něm setrvala.[2]

Některé úpravy doktríny hradu (především v USA) rozšiřují její působnost i na vozidlo obránce, případně i na jeho pracoviště. Rozšířením práva na obranu i mimo obydlí na všechny prostory ve kterých se obránce oprávněně nachází (včetně použití smrtící síly) se anglicky nazývá stand your ground (volně přeloženo jako braň se tam kde jsi).[3][13] Naopak tzv. povinnost ustoupit (anglicky duty to retreat) od obránce vyžaduje, aby použil mírnějších prostředků resp. nepřikročil k použití smrtící síly a ustoupil do bezpečí, pokud je to možné.[3] V jurisdikcích ve kterých na veřejnosti běžně platí povinnost ustoupit dává doktrína hradu obránci zvýšené možnosti obrany, je-li napaden v obydlí.[5]

Obrana obydlí a doktrína hradu v Česku[editovat | editovat zdroj]

Česká legislativa neobsahuje úpravu odpovídající principu Můj dům, můj hrad ani tzv. Stand your ground, ale také nevyžaduje po obránci ani povinnost ustupovat nebo použít mírnějších prostředků.[14] Je na rozhodnutí obránce jaké řešení zvolí.[pozn. 1] Přirozené právo na ochranu života i domovní svobody je zaručeno na ústavní úrovni. Listinou základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky v prvním odstavci článku 12 zaručuje ochranu a nedotknutelnost obydlí.[pozn. 2] V Listině základních práv a svobod je dále ve čtvrtém odstavci článku 6 chráněno jednání, které podle zákona není trestné (viz nutná obrana). Ústavní novelou z 21. července 2021 byla do tohoto odstavce doplněna věta zaručující právo bránit život svůj i jiného člověka i se zbraní za zákonem stanovených podmínek[18]

Článek 12 odstavec 1

Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.

Článek 6 odstavec 4

Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné. Právo bránit život svůj či jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon.

Článek 6 odst. 4 a článek 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, [18]

Na úrovni zákona je právo na obranu svépomocí definována v § 29 Nutná obrana trestního zákoníku.[15] Nutnou obranou je takové jednání, které by za jiných okolností bylo trestné, kterým někdo odvrací probíhající nebo přímo hrozící útok na zájem chráněný trestním zákonem (odst. 1). Jednání v obraně musí směřovat proti probíhajícímu nebo bezprostředně hrozícímu útoku. V opačném případě se pak jedná o tzv. extenzivní exces (vybočení) z mezí nutné obrany. Mezi zájmy chráněné trestním zákonem patří mj. lidský život a zdraví, majetek, osobní a také domovní svoboda [pozn. 3] Aby se jednalo o nutnou obranu nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku (odst. 2). Stran intenzity nesmí být užito obrany hrubě nepřiměřené ke způsobu útoku, tj. vedená obrana může být nepřiměřená, zjevně nepřiměřená, nesmí však být zcela zjevně nepřiměřená.[14] Překročením přiměřenosti (intenzity) obrany je pak intenzivním excesem. Obrana proti domnělému útoku tzv. putativní nutná obrana je pak posuzována jako skutkový omyl.

§ 29 Nutná obrana

1. Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.

2. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

§ 29 trestního zákoníku, [15]

Vybrané případy použití nutné obrany při obraně obydlí[editovat | editovat zdroj]

Herink 2013

Během roku 2013 došlo v obci Herink v okresu Praha-východ k sérii vloupání. V prosinci téhož roku byl náhle v ranních hodinách neočekávanými silnými údery proti vstupním dveřím rodinného domu ze spánku probuzen zde žijicí cizinec s trvalým pobytem, který v domě žil i se svou ženou a třemi nezletilými dcerami. V obavě před osobami, které tak důrazně porušovali domovní svobodu a v očekávání jejich násilného vstupu do obydlí a možného pokračování útoku proti zde přítomným osobám po předchozí marné výzvě jednou vystřelil proti vstupním dvěřím (z legálně držené zbraně). Muž ovšem nevěděl, že se do jeho obydlí na základě soudního příkazu k domovní prohlídce násilně vlamuje zásahová jednotka Útvaru rychlého nasazení, jehož příslušníka svým výstřelem nezávažně zranil. Muž který se po vstupu policie do domu vzdal, paradoxně nebyl v žádné kauze ani vyšetřován, ani obviněn, nebyl v kontaktu s policií a i při následné domovní prohlídce se nenašly žádné hledané důkazy, pro které měla být provedena. Následně byl obviněn z úmyslného těžkého ublížení na zdraví.

O necelý rok později Krajský soud v Praze uznal obráncovo jednání v putativní nutné obraně proti z obráncova pohledu probíhajícímu útoku, ale uznal jej vinným z překročení mezí přiměřenosti nutné obrany (intenzivního excesu) a odsoudil jej za vraždu ve stádiu pokusu na 5 let nepodmíněně.[pozn. 4] Proti rozsudku se obránce resp. jeho advokátka odvolali. Vrchní soud v Praze muže bez dalšího dokazování v březnu 2015 shledal vinným nikoliv extenzivním, ale naopak intenzivním excesem z nutné obrany, tj. že se bránil předčasně a měl vyčkat na prolomení vstupních dvěří a následně shledat, že jde o zákrok policie. Vrchní soud tak muže odsoudil na 4 roky nepodmíněně opětovně za vraždu ve stádiu pokusu. Následné dovolání poté zamítl Nejvyšší soud, i přesto že na stranu obránce se postavilo i Nejvyšší státní zastupitelství. Prostřednictvím své advokátky obránce podal stížnost k Ústavnímu soudu pro porušení svých práv. Ústavní soud této stížnosti vyhověl a ve svém nálezu z dubna 2016 došel k závěru, že obránci, který jednal v putativní nutné obraně, upřely obecné soudy svým jednáním právo na spravedlivý proces a porušily presumci nevinny. Předchozí rozhodnutí obecných soudů byla zrušena, trestní stíhání zastaveno a muž byl po dvou a půl letech propuštěn z vazby. Ústavní soud se také vyjádřil v tom smyslu, že celá situace byla zapříčiněna od počátku špatným přístupem OČTŘ (...navzájem si posouvaly různé, taktéž mylné, neověřené a nepřesné informace...), a že už zvolený přístup policie byl neadekvátní.[19][20]

Domnělí pachatelé by se již při útoku na dveře stěžovatelova domu v zjevné snaze prorazit je a zabezpečit si tak vstup do domu dopustili trestného činu porušování domovní svobody dle § 178 trestního zákoníku ve všech odstavcích minimálně ve stadiu pokusu, tedy útoku na jednu z nejdůležitějších svobod chráněných ústavním řádem České republiky, o oprávněnosti jejíž aktivní obrany nemůže být žádných pochyb.


Při posuzování případného extenzivního excesu je třeba zohledňovat i to, že prodlení v obraně ji může učinit neúčinnou.


Ani při hlubokém respektu k potřebě ochrany příslušníků Útvaru rychlého nasazení a dalších policistů nelze připustit, aby stát vytvořil pravomocně odsouzeného vraha z člověka, jenž se nedopustil žádného trestného jednání, ve svém obydlí nepřechovával věci důležité pro trestní řízení, nebyl v žádné trestní věci ani podezřelý, ani obviněný, neměl ani záznam v registru trestů a přestupků, a v souladu se širším principem presumpce neviny na něj bylo nutno hledět jako na osobu, jež žila zcela spořádaným životem, a poté, co byl náhle ránem probuzen mimořádně intenzivním násilným pokusem skupiny osob o vyražení dveří a vstup do domu, a v úmyslu chránit sebe, svou manželku a tři nezletilé dcery před domnělými kriminálníky, uvnitř svého vlastního obydlí jedenkrát vystřelil z legálně držené zbraně proti vstupním dveřím, přičemž došlo k nezávažnému poranění zasahujícího příslušníka jednotky URNA.

Z nálezu Ústavního soudu s.z. I. ÚS 3235/15, [21]

Praha 2015

V ranních hodinách v červnu 2015 vnikl páčidlem ozbrojený dvaačtyřicetiletý recidivista na pozemek rodinného domu v pražských Kobylisích. Majitele domu vzbudil hluk a proto se ozbrojen nožem vydal zjistit co se stalo. Při následné potičce mezi muži byl útočník smrtelně zraněn. Po devíti měsíčním vyšetřování byla věc odložena a jednání majitele vyhodnoceno jako nutná obrana.[22]

Olomouc 2015, Ostrava 2017

V červenci 2015 v ranních hodinách násilím vnikl osmatřicetiletý muž do bytu na olomouckém sídlišti. V bytě žila devětačtyřicetiletá žena, která byla jeho bývalou partnerkou. V nastalé hádce žena muže bodla nožem a on později zraněním podlehl. Policie její jednání vyhodnotila jako nutnou obranu.[23][24][25]

Šestačtyřicetiletý muž se v září 2017 v nočních hodinách vloupal do rodinného domu v Ostravě, kde v té době spala sedmašedesátiletá žena. Ta recidivistu znala, jelikož ji už dříve napadl a okradl. Žena se po probuzení před lupičem schovala v obývacím pokoji, následně došlo s útočníkem k přetahování o dveře a poté co se mu podařilo dveře otevřít jej žena bodla. Utrženému zranění muž na místě podlehl. I tento případ policie uzavřela jako nutnou obranu.[9][24][25]

Vochov 2021

V nočních hodinách 24. března 2021 se v obci Vochov na Plzeňsku vloupal sekerou ozbrojený propuštěný vrah a recidivista J.V. do drážního domku, ve kterém přebýval majitel domu se svou družkou. Majitel se útoku bránil legálně drženou palnou zbraní a útočníka postřelil, ten vyběhl z objektu ven a svým zraněním podlehl.[26] Policie zahájila prověřování, které trvalo půl roku a v listopadu téhož roku bylo jako jednání v nutné obraně odloženo.[27][28][29]

„ Klient čelil útoku osoby, která byla dříve odsouzena za spáchání brutální vraždy, a to za okolností, kdy se ve své posteli probudil v průběhu noční loupeže. Klient se bránil bezprostředně po probuzení v hluboké noci a naprosté tmě ve svém obydlí, přičemž pachatel měl u sebe sekeru. “
— Vyjádření Tomáše Gawrona, advokáta obránce [29]

Obránce, který zůstal na svobodě a nebyl ani obviněn, si získal sympatie veřejnosti, která s jeho obranou souhlasila. Během několika týdnů se ve veřejné sbírce vybralo přes 363 000 korun na jeho případné právní výlohy.[30] Přepadení opětovně obnovilo zájem veřejnosti pro zavedení principu Můj dům, můj hrad do trestního zákona, vzhledem k dlouhodobě vnímanému slabému postavení obránců vůči útočníkům i následně vůči OČTŘ. Část veřejnosti také nelibě vnímala dlouhé vyšetřování takového přepadení a půlroční nejistotu obránce bránícího sebe a svou družku ve vlastním obydlí.

Návrhy na zavedení do trestního zákoníku[editovat | editovat zdroj]

Současná úprava nutné obrany v české legislativě je dlouhodobě mezi odbornou i laickou veřejností předmětem diskuzí. Hlavním tématem je právě veřejností dlouhodobě subjektivně vnímané slabé postavení obránce proti útočníkovi vzhledem k různému posuzování přiměřenosti obrany ze strany soudů a státních zástupců.[9][31] Zejména pak při obraně v obydlí. Odborná i část laické veřejnosti se nicméně shodují, že pomalu postupně dochází u soudů k liberálnějšímu tj. širšímu výkladu nutné obrany, především u soudů vyšších stupňů, kdy dochází k odklunu od striktně objektivního hodnocení situace k subjektivnímu, tak jak se daná situace jevila obránci.[32] Nicméně poptávka veřejnosti po zavedení zásady Můj dům, můj hrad přetrvává.

„ V této republice musí být právo hájit svůj život a majetek za každou cenu všemi prostředky, a ne aby se na vše montovala ta stupidní přiměřená obrana. To se to později mentoruje. Ovšem v tak vypjaté, stresové situaci je to úplně jinak. Je toho při posuzování takových případů hodně špatně! Kdyby u nás existovalo stejné právo na obranu svého majetku a pozemků jako ve Státech, spousta zmetků by si to rozmyslela. “
— Komentář na sociální síti Facebook k útoku v Ostravě v roce 2017 [9]

Proto byla vytvořena petice na podporu zavedení Doktríny hradu a politickými zástupci v obou komorách parlamentu bylo předloženo několik novel trestního zákoníku, které měly toto přání naplnit.[33] Jedním z nich byl návrh poslance Davida Kádnera z března 2014.[6] Ten navrhoval do paragrafu o nutné obraně přidat třetí odstavec, který by bez ohledu na splnění podmínky přiměřenosti zahrnoval obranu v rámci obydlí jako nutnou obranu. Tak jako jiné zahraniční úpravy návrh počítal s tím, že jednání útočníka mohlo vyvolat obavu o život nebo zdraví jeho i jiné osoby a útočník se do obydlí musel dostat násilím, pohrůžkou bezprostředního násilí, překonáním překážky. Vláda Bohuslava Sobotky se k návrhu vyjádřila nesouhlasně a po projednání v Ústavně-právním výboru byl návrh v prvním čtení zamítnut hlasy 98 poslanců (především stran vládní koalice a KSČM).[4][34]

O nutnou obranu se jedná, je-li obrana vedena vůči osobě, která neoprávněně vnikla do cizího obydlí za použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí, pokud takové jednání může vyvolat u obránce oprávněnou obavu z ohrožení života či zdraví jeho nebo jiné přítomné osoby.

Návrh novely poslance Davida Kádnera na změnu § 29 trestního zákona z března 2014, [34]

V září 2019 na základě svých volebních slibů navrhla skupina poslanců za SPD Poslanecké sněmovně návrh na změnu trestního zákoníku § 29 Nutná obrana. Dle návrhu SPD měl být doplněn třetí odstavec, který by podobně jako dřívější návrh poslance Kádnera z roku 2014 kodifikoval obranu v obydlí jako nutnou obranu. Naopak od Kádnerova návrhu by se dle návrhu SPD mělo v takovém případě výslovně jednat o nutnou obranu. Vláda Andreje Babiše se k návrhu vyjádřila nesouhlasně a projednání tohoto návrhu skončilo s koncem volebního období.[35]

O nutnou obranu se naopak jedná, je-li obrana vedena vůči osobě, která neoprávněně vnikla do cizího obydlí za použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí, pokud takové jednání může vyvolat u obránce oprávněnou obavu z ohrožení života či zdraví jeho nebo jiné přítomné osoby.

Návrh novely § 29 trestního zákoníku navržený skupinou poslanců za SPD v září 2019 a v říjnu 2021, [36]

Senátor Zdeněk Hraba

Naopak v Senátu navrhl senátor Zdeněk Hraba v únoru 2020 změnu § 29 trestního zákona a to zpřesnění formulace odstavce 2 a přidáním odstavců 3 a 4. Návrh měl za cíl zlepšit postavení obránce, jak zpřesněním textu druhého odstavce (zpřesnění formulace o způsobu útoku a zahrnutí jednání v astenickém excesu do nutné obrany), tak přidáním třetího odstavce, který zakotvuje právě doktrínu hradu, když posiluje pozici obránce obydlí pokud by překročil meze přiměřenosti, čímž akcentuje ústavní nedotknutelnost obydlí. Čtvrtý odstavec novely měl naopak zabránit zneužití institutu nutné obrany tím, že není vyloučena odpovědnost obránce vyplývající z jeho jednání v hrubé nedbalosti.[10]

V důvodové zprávě se sám navrhovatel přiznává k inspiraci nakonec nepřijatým návrhem z dob přípravy trestního zákoníku a také obdobnou slovenskou úpravou Nutné obrany resp. Oprávněného použití zbraně a také textem z § 2 císařského trestního zákona z roku 1852, který v Českých zemích platil až do roku 1950: „Že však tu byla spravedlivá nutná obrana, za to má se míti jen tehdy, když lze z povahy osob, času, místa, ze způsobu útoku nebo z jiných okolností důvodně souditi, že pachatel užil toliko obrany potřebné, aby odvrátil od sebe neb od jiných protiprávní útok na život, na svobodu nebo na jmění; - nebo že toliko z poděšení, ze strachu nebo z leknutí vykročil z mezí takové obrany. - Vykročení takové může se však podle povahy okolností trestati podle ustanovení dílu druhého tohoto zákona trestního §§ 335 a 431) za čin trestný z nedbalosti.“[10][37]

1. Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.

2. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená zejména ke způsobu útoku, jeho místu a času, okolnostem vztahujícím se k osobě útočníka nebo k osobě obránce a nejedná-li obránce v silném rozrušení způsobeném útokem, zejména v důsledku zmatku, strachu nebo leknutí.
3. O nutnou obranu jde také, pokud někdo, i bez splnění podmínek odstavce 2, při ochraně života, zdraví nebo majetku použije fyzické síly, včetně použití zbraně proti tomu, kdo násilím, pohrůžkou použití násilí nebo lstí neoprávněně vnikne do obydlí jiného, jestliže obránce při tom úmyslně nezpůsobí smrt jinému.

4. Trestní odpovědnost obránce za trestný čin spáchaný z nedbalosti není vyloučena, pokud se vzhledem k okolnostem případu mylně domnívá, že útok hrozí, jestliže omyl spočívá v jeho hrubé nedbalosti.

Senátní návrh novely senátora Zdeňka Hraby na změnu § 29 trestního zákona z února 2020, [10]

Po projednání v Ústavně-právním výboru Senát 26. října 2021 hlasy 43 senátorů schválil návrh zákona v pozměněném znění dle doporučení výboru, čímž z návrhu zcela vypadla formulace zakotvující princip Můj dům, můj hrad (přesto tak byl návrh dále mediálně nazýván).[38][39] Argumenty proti původnímu návrhu a přijetí pozměňovacího návrhu byly především judikaturou široce definovaný pojem obydlí a mj. také ustálenost dosavadní úpravy a z ní vycházející judikatury.

1. Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.

2. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená zejména ke způsobu útoku, jeho místu a času a okolnostem vztahujícím se k osobě útočníka nebo osobě obránce.

3. Ten, kdo odvrací útok, aniž splnil podmínky přiměřenosti nutné obrany, není trestně odpovědný, jednal-li v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli, způsobeném útokem.

V říjnu 2021 Senátem schválená novela § 29 trestního zákona, [12]

Vláda Andreje Babiše v demisi se počátkem prosince 2021 k návrhu schváleném Senátem vyjádřila nesouhlasně.[pozn. 5] Hlavní argumentací vlády byla ustálenost současné úpravy a z ní vycházející judikatury, dále také odpor pro zlepšení postavení obránce, který jednal-li v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli, způsobeném útokem. Další argumentem proti novele byla dle vlády nově vytvořená odlišnost Nutné obrany dle trestního zákoníku od Nutné obrany tak jak je uvedena v občanském zákoníku. Koncem října 2021, čtyři dny před tím než Senát schválil návrh senátora Hraby a odeslal jej do Poslanecké sněmovny, předložila skupina poslanců za SPD, opětovně svůj návrh na změnu resp. doplnění § 29 trestního zákoníku. Babišova vláda se opětovně i k tomuto návrhu vyjádřila nesouhlasně.[36] Po prvním čtení byl senátní návrh postoupen k projednání Ústavně-právnímu výboru Poslanecké sněmovny. Ten ve spolupráci se spolkem LIGA LIBE uspořádal 7. června 2022 kulatý stůl na téma MŮJ DŮM – MŮJ HRAD.[40]

Doktrína hradu v jiných státech[editovat | editovat zdroj]

Níže jsou uvedeny příklady států, jejichž legislativa obsahuje některou z forem doktríny hradu.

Slovensko[editovat | editovat zdroj]

Milan Kňažko, herec a politik.

Stejně jako v České republice je na Slovensku zakotvena ústavní ochrana obydlí.[pozn. 6] Obdobně pak slovenský trestný zákon z roku 2005 obsahuje v § 25 institut Nutné obrany. Na rozdíl od české úpravy je ta slovenská mírně širší co do postavení obránce (viz Zákon trestní o zločinech, přečinech a přestupcích z roku 1852). Zákon dále v následujícím paragrafu 26 Oprávněné použití zbraně v odstavci prvním stanoví, že použití zbraně souladu se zákonem není trestným činem (obdobně jako říká český trestní zákoník). V odstavci druhém pak říká, že použitím zbraně v souladu se zákonem je také její použití proti jinému člověku ve vlastním obydlí, na ochranu života, zdraví nebo majetku; proti osobě, která do obydlí neoprávněně vnikne nebo v něm setrvá. O oprávněné použití zbraně se, ale nejedná pokud by takové osobě byla způsobená smrt úmyslně.[4][42][43]

§ 25 Nutná obrana
  1. Čin inak trestný, ktorým niekto odvracia priamo hroziaci alebo trvajúci útok na záujem chránený týmto zákonom, nie je trestným činom.
  2. Nejde o nutnú obranu, ak obrana bola celkom zjavne neprimeraná útoku, najmä k jeho spôsobu, miestu a času, okolnostiam vzťahujúcim sa k osobe útočníka alebo k osobe obrancu.
  3. Ten, kto odvracia útok spôsobom uvedeným v odseku 2, nebude trestne zodpovedný, ak konal v silnom rozrušení spôsobenom útokom, najmä v dôsledku zmätku, strachu alebo zľaknutia.
  4. Ak sa niekto vzhľadom na okolnosti prípadu mylne domnieva, že útok hrozí, nevylučuje to trestnú zodpovednosť za čin spáchaný z nedbanlivosti, ak omyl spočíva v nedbanlivosti.

§ 26 Oprávnené použitie zbrane

  1. Použitie zbrane v súlade so zákonom nie je trestným činom.
  2. Za použitie zbrane v súlade so zákonom sa považuje aj jej použitie proti inému vo svojom obydlí na ochranu života, zdravia alebo majetku, ak osoba do obydlia neoprávnene vnikne alebo v ňom neoprávnene zotrvá a nejde o nutnú obranu. To neplatí, ak bola pritom inému úmyselne spôsobená smrť.

§ 25 a 26 slovenského Trestného zákona, [42]

Mediálně známým užitím zbraně k obraně obydlí se stal případ slovenského herce a politika Milana Kňažka, který v lednu 2017 postřelil muže, který se k němu v nočních hodinách vloupal.[26][44] Útočník byl postřelen do nohy a následně odsouzen na pět let odnětí svobody.[45]

Spojené státy americké[editovat | editovat zdroj]

Mapa přístupu v USA dle států:
     Stand your ground (zákon)
     Stand your ground (judikatura)
     Povinnost ustoupit s výjimkou obydlí
     Povinnost ustoupit s výjimkou obydlí nebo pracoviště
     Povinnost ustoupit s výjimkou obydlí, pracoviště nebo vozidla
     Tzv. „střední cesta“ [pozn. 7]

Privilegované postavení obránce resp. uzákonění nebo zvykové užívání doktríny hradu či principu stand your ground je typické pro Spojené státy americké a je tak i veřejně vnímáno.[8] Přesto na federální úrovni neexistuje zákon, který by toto zakotvoval a otázky oprávněné obrany řeší legislativy jednotlivých státu (resp. jejich zvykové právo), které se více či méně odlišují.[8] Přesto na federální úrovni Nejvyšší soud Spojených států rozhodl, že obyvatelé mají právo se ve svém obydlí (nebo na pozemku) bránit nevyprovokovanému útoku aniž by museli útočníkovi ustupovat: „there is no duty to retreat when a person is assaulted in a place where he or she has a right to be“ (Beard vs. United States, 1895, Brown vs. United States, 1921).[2][4][46] V žádném ze států Unie není po obránci požadován ústup pokud se brání ve svém obydlí, v praxi tak ve všech státech existuje doktrína hradu.[8] Několik států rozšiřuje toto obráncovo postavení i na místo jeho pracoviště (některé státy resp. teritoria navíc i na jeho vozidlo).[8] Stran povinnosti ustoupit se uvažuje takový ústup, který obránci umožní ustoupit zcela do bezpečí.

Dlouhodobý trend je takový, že většina států přešla nejprve k doktríně hradu a postupně jednotlivé státy přechází k nějaké formě principu stand your ground a to buď přímo uzákoněním nebo formou zvykového práva užívaného v průběhu soudního řízení. Prvním státem, který uzákonil princip stand your ground byla v roce 2005 Florida. Floridská úprava obrany je poměrně detailní a mj. rozlišuje mezi užitím smrtící a nesmrtící síly, obsáhle vymezuje kdy se předpokládá že napadný mohl mít důvodný strach z bezprostředního nebezpečí resp. kdy naopak nikoliv, u osoby násilně vniknuvší do chráněného prostoru očekává úmysl spáchat násilný trestný čin a také přiznává obránci jednajícímu v oprávněné obraně trestněprávní a civilněprávní imunitu (původní znění viz [pozn. 8]).[2][48][49]

Čl. 776.012 Použití nebo hrozba použití síly při obraně osoby.

1. Osoba je oprávněna použít sílu, s výjimkou smrtící síly, proti jiné osobě, když a v rozsahu, v němž napadená osoba důvodně věří, že takové jednání je nezbytné k obraně sebe nebo jiné osoby proti bezprostřednímu použití nezákonné síly jinou osobou. Osoba která použije nebo hrozí použitím síly dle tohoto odstavce nemá povinnost ustoupit před použitím nebo hrozbou použití takové síly.
2. Osoba je oprávněna použít smrtící sílu, pokud důvodně věří, že taková síla je nezbytná k zabránění bezprostřednímu nebezpečí smrti nebo těžké újmě na zdraví její nebo jiné osoby nebo k zabránění bezprostředního spáchání násilného zločinu. Osoba která použije nebo hrozí použitím smrtící síly dle tohoto odstavce není povinna ustoupit a má právo bránit se tam kde je, pokud se neúčastní kriminálního činu a nachází se na místě kde má právo být.

Čl. 776.013 Obrana domova; použití nebo hrozba použití smrtící síly; předpoklad strachu ze smrti nebo těžké újmy na zdraví.

1. Osoba jenž se nachází v obydlí nebo rezidenci kde má daná osoba právo být, není povinna ustoupit a má právo se bránit tam kde je, a má právo použít nebo hrozit použitím:
 (a) nesmrtící síly proti jiné osobě a to v rozsahu o němž se domnívá že je nutný pro obranu sebe nebo jiného osoby proti bezprostřednímu použití nezákonné síly jinou osobou, nebo
 (b) smrtící síly pokud se napadená osoba důvodně domnívá, že použití nebo hrozba použití takové síly je nezbytné k zabránění bezprostřednímu nebezpečí smrti nebo těžké újmě na zdraví obránce nebo jiné osoby nebo k zabránění bezprostředního spáchání násilného zločinu.

2. U osoby obránce se předpokládá, že měla důvodný strach z bezprostředního nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví své nebo jiné osoby, když použije obranné síly, kterou zamýšlí nebo tato síla je způsobilá jinému přivodit smrt nebo těžkou újmu na zdraví, pokud
 (a) osoba vůči níž byla obranná síla použita, nezákonně nebo násilně vstupovala nebo nezákonně nebo násilně vstoupila do obydlí, rezidence, obsazeného vozidla nebo pokud tato osoba unesla nebo se pokoušela unést jinou osobu proti její vůli z obydlí, rezidence nebo obsazeného vozidla;
 (b) osoba, která použila obrannou sílu, věděla nebo měla důvod se domnívat, že došlo nebo dochází k nezákonnému nebo násilnému vstupu nebo že se stal nebo je páchán nezákonný nebo násilný skutek.

3. Předpoklad důvodného strachu dle předchozího odstavce se nepoužije, pokud:
 (a) osoba, vůči které je použita obranná síla, má právo být nebo je oprávněným obyvatelem či uživatelem obydlí, rezidence nebo vozidla, jako např. vlastník, nájemce, držitel, ledaže je vydán soudní příkaz o ochraně před domácím násilím nebo písemný předběžný soudní příkaz zákazu přiblížení se této osoby;
 (b) osoba nebo osoby, které mají být uneseny, jsou děti nebo vnuci/vnučky nebo jsou jinak v právní péči nebo zákonem svěřena osobě, proti níž byla použita obranná síla;
 (c) osoba, která použila obrannou sílu, sama provádí nezákonnou činnost nebo použije obydlí, rezidenci nebo vozidlo k provádění nezákonné činnosti;
 (d) osoba, vůči které je použita obranná síla, je policejní orgán (dle 943.10(14)), který vstupuje nebo zamýšlí vstoupit do obydlí, rezidence nebo vozidla při výkonu svých úředních povinností a prokáže svou příslušnost v souladu s příslušným právním předpisem, nebo pokud osoba, která použila sílu, věděla nebo měla vědět, že (napadená) osoba vstupující nebo zamýšlející vstoupit do obydlí, rezidence nebo vozidla je policejním orgánem.

4. U osoby, která nezákonně a násilně vstupí nebo se pokouší vstoupit do obydlí, rezidence nebo obsazeného vozidla jiné osoby, se předpokládá, že tak činí s úmyslem spáchat nezákonný čin zahrnující použití síly nebo násilí.

5. Pro účely předchozích odstavců se rozumí:
 (a) Obydlím (dwelling) budova nebo dopravní prostředek jakéhokoliv druhu, včetně přiléhající verandy, ať už jde o budovu nebo dopravní prostředek dočasného nebo trvalého druhu, mobilní nebo nemobilní, která je zastřešena, včetně stanu, a je určena k obývání lidmi a to i v noci.
 (b) Rezidencí (residence) obydlí, ve kterém osoba pobývá dočasně nebo trvale nebo je tam jako pozvaný host.
 (c) Vozidlem (vehicle) dopravní prostředek jakéhokoliv druhu, ať motorizovaný nebo nemotorizovaný, který je určen k přepravě lidí nebo majetku.

Čl. 776.012 a 776.013 trestního zákona státu Florida, [2][47]

Stát Nevada ležící v západní části USA má ve svém trestním zákonu také zaveden princip stand your ground. Nevadská úprava patří k těm, které jsou oproti té floridské výrazně stručnější (původní znění viz [pozn. 9]):

NRS 200.120 Omluvitelné zabití; žádná povinnost ústupu za určitých okolností

1. Omluvitelným zabitím se rozumí zabití člověka v nutné obraně nebo při obraně obydlí, obsazeného motorového vozidla nebo jiné osoby proti tomu, kdo zjevně zamýšlí nebo se pokouší spáchat násilný trestný čin, nebo proti jakékoli osobě či osobám, které zjevně zamýšlejí a pokoušejí se násilným, výtržným, bouřlivým nebo kradným způsobem vniknout do obydlí nebo obsazeného motorového vozidla jiného člověka za účelem napadení nebo spáchání násilí na jakékoli osobě tam se nacházející.

2. Osoba není povinna ustoupit před použitím smrtící síly podle odstavce 1, pokud:
 (a) není původním útočníkem,
 (b) má právo být přítomna na místě, kde je smrtící síla použita, a
 (c) není v době použití smrtící síly aktivně zapojena do jednání směřujícího k páchání trestné činnosti.

3. Pro účely tohoto ustanovení je:
 (a) Násilným trestným činem jakýkoli zločin, u kterého existuje podstatné riziko, že při jeho páchání může být použita síly nebo násilí proti osobě nebo majetku jiné osoby.
 (b) Motorovým vozidlem každé vozidlo poháněné vlastní silou.

Čl. 200.120 revidovaných zákonů státu Nevada, [50]

Naopak stát New York patří k těm státům, které při obraně mimo obydlí vyžadují před použitím smrtící síly od obránce ústup do bezpečí, pokud je to možné (původní znění viz [pozn. 10]):

§ 35.15 Ospravedlnění použití fyzické síly při obraně osoby

1. Osoba smí použít fyzickou sílu proti jiné osobě, když a v rozsahu, o němž důvodně věří, že je nezbytný, při obraně své nebo třetí osoby proti tomu, co důvodně shledává jako použití nebo nebezpečí bezprostředního použití nezákonné fyzické síly ze strany jiné osoby, ledaže:
 (a) nejde-li o jednání vyprovokované s úmyslem jinému způsobit ublížení na zdraví
 (b) nebo napadený byl původním útočníkem, s výjimkou případu kdy původní útočník zanechal útoku a svým chováním dal jasně najevo svůj záměr v útoku nepokračovat další zúčastněné osobě, ale ta proti němu nadále pokračuje v útoku použitím nebo hrozbou bezprostředního použití nezákonné fyzické síly, nebo
 (c) použitá fyzická síla je výsledkem domluveného nezákonného souboje.

2. Není přípustné použít smrtící síly v obraně proti útoku dle odstavce 1 s výjimkou případu, kdy:
 (a) obránce důvodně věří, že útočník použije smrtící fyzickou sílu. Dokonce i v takovém případě nemůže napadená osoba použít smrtící sílu, pokud je zde možnost vyhnout se použití takové síly ustoupením či útěkem do bezpečí. Povinnost ustoupit se nevyžaduje:
   (I) v případě napadení v obydlí, pokud obránce není původním agresorem
   (II) v případě policistů jednajících v souladu se zákonem
 (b) pokud osoba důvodně věří, že útočník provádí nebo zamýšlí provést únos, znásilnění, násilný sexuální delikt nebo loupež
 (c) pokud osoba důvodně věří, že útočník provádí nebo zamýšlí provést vloupání, a okolnosti připouští použití smrtící síly dle odstavce 3 § 35.20 [pozn. 11]

§ 35.15 trestního zákona státu New York, [2][51]

Irsko[editovat | editovat zdroj]

Irsko patří mezi státy angloamerického právního systému založeném na zvykovém právu. Právo na obranu tak dlouho nebylo výslovně zakotveno v právních předpisech, ale utvářelo se postupně a k jeho formálnímu zakotvení došlo až později. Obránce má právo se přiměřenou silou bránit útoku proti sobě či proti jiné osobě resp. bránit majetek svůj či jiné osoby, pokud důvodně předpokládal je užití takové síly potřeba k odvrácení útoku (zákon č. 26/1997). Přitom musí být splněny podmínky: nezbytnosti (necessity), bezprostřednosti (immediacy) a přiměřenosti (proportionality). Podmínka nezbytnosti tak předjímá povinnost ústupu pokud taková možnost existuje a předpokládá dle povahy útoku také přiměřenou razanci zvolené obrany, čímž se částečně překrývá s podmínkou přiměřenosti (např. nezvolení ústupu může být k tíži obránce, pokud použije smrtící síly, přestože mohl bezpečně ustoupit). Při jednání v obraně se neposuzuje způsobený následek, ale užité prostředky. Podmínka bezprostřednosti (či naléhavosti) pak podobně jako česká úprava předpokládá, že obrana je vedena proti probíhajícímu nebo bezprostředně hrozícímu útoku.[52]

Přiměřeně je možné bránit i majetek a to v závislosti na jeho hodnotě (hodnota majetku je vždy nižší než hodnota lidského života). Při obraně majetku v obydlí resp. obrana proti útoku v obydlí je v irském právu považována za obranu proti útoku na lidskou svobodu a integritu. Obydlí není považováno jen za nemovitost, ale za útočiště člověka a jeho rodiny, které je ústavně chráněno dle ústavy Irské republiky v článku 40 odstavci 5: „Obydlí každého občana je neporušitelné a nelze do něj násilím vstoupit jinak než za podmínek stanovených zákonem.“ (původní znění viz [pozn. 12]). V případě takového útoku se na obránce nevztahuje povinnost ustoupit a je možné proti útočníkovi použít i smrtící síly. Ostatní podmínky nutné obrany, ale musí být stále splněny.[6][52][pozn. 13]

Itálie[editovat | editovat zdroj]

V roce 2019 byla v Itálii přijata novela trestního zákona, která umožňuje bránit vlastní obydlí nebo pozemek a to včetně smrtící síly, bez nutnosti následně dokazovat, že útočník skutečně představoval bezprostřední ohrožení života. Novela také zajišťuje obráncům, kteří zraní nebo zabijí útočníka bezplatnou právní pomoc. Předchozí novela z roku 2005 mírně zlepšila postavení obránce, ale stále po něm požadovala prokázání, že útočník představoval bezprostřední ohrožení života.[4][6][53]

Maďarsko[editovat | editovat zdroj]

V Maďarsku byla v roce 2013 přijata novela trestního zákona, která obráncům umožňuje použít při obraně nemovitosti smrtící sílu. Mimo tu pak platí stejná úprava jako předtím, že obrana nesmí být zjevně nepřiměřená a pokud je možnost tak má obránce ustoupit.[4][6][54]

Polsko[editovat | editovat zdroj]

Polský parlament přijal v prosinci 2017 novelu trestního zákona, která rozšířila beztresnost při překročení mezí nutné obrany při obraně bytu, domu, přilehlého prostoru nebo při odražení útoku kterému vniknutí do těchto prostor předcházelo.[55][56]

Kdo překročí meze obrany při odvracení útoku spočívajícího ve vloupání do bytu, areálu, domu nebo přilehlého oploceného prostoru nebo při odvracení útoku, kterému předcházelo vniknutí do těchto míst, nebude potrestán, ledaže by se jednalo o hrubé překročení limitů obrany.

Čl. 25 § 2a polského trestního zákona (původní znění viz [pozn. 14])

Izrael[editovat | editovat zdroj]

V Izraeli byla v únoru 2007 uzákoněna doktrína hradu, která umožňuje obráncům použít i smrtící sílu. Tento zákon byl přijat v reakci na soudní proces s farmářem Shai Dromim, který zastřelil jednoho z mužů, kteří během noci v lednu 2007 otrávili jeho psa a na jeho pozemku kradli dobytek. Soudní proces vzbudil nevoli u veřejnosti a Dromi byl nakonec osvobozen.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Použití možnosti ústupu nebo nesmrtícího prostředku obráncem před přikročením k použití smrtící síly, může být bráno z pohledu soudu jako polehčující okolnost při vyhodnocování obrany.
  2. ↑ Obydlím se dle § 133 trestního zákoníku rozumí dům, byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení a příslušenství k nim náležející.[15]
    K šíři právního pojmu obydlí viz dále např. Usnesení Ústavního soudu ČR I.ÚS 1661/17[16] odkazující mj. na Usnesení Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 516/2012 [17]
  3. ↑ § 178 Porušování domovní svobody
     1. Kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo tam neoprávněně setrvá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
     2. Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, užije-li při činu uvedeném v odstavci 1 násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí.
     3. Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, jestliže užije při činu uvedeném v odstavci 1 násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí a takový čin spáchá se zbraní nebo nejméně se dvěma osobami.
    –
    Trestné činy proti životu: § 140 Vražda, § 141 Zabití
    Trestné činy proti zdraví: § 145 Těžké ublížení na zdraví, § 146 Ublížení na zdraví
    Trestné činy proti svobodě: § 170 Zbavení osobní svobody, § 171 Omezování osobní svobody, § 173 Loupež, § 174 Braní rukojmí, § 175 Vydírání
    Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti: § 185 Znásilnění, § 186 Sexuální nátlak
    Trestné činy proti majetku: § 205 Krádež, § 208 Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru[15]
  4. ↑ Dle soudu docházelo jen k útoku proti majetku, nikoliv proti domovní svobodě.
  5. ↑ Proti návrhu zákona hlasovalo všech 11 přítomných členů vlády.
  6. ↑ Ústava Slovenské republiky: Článek 21 odstavec 1 - Obydlie je nedoknuteľné. Nie je dovolené doň vstúpiť bez súhlasu toho, kto v ňom býva.[41]
  7. ↑ Povinnost ustoupit není sice vyžadována právním předpisem, ale soudní porota se k ní může přiklonit při posuzování užití smrtící síly při obraně mimo obydlí.
  8. ↑ Florida Statutes, TITLE XLVI CRIMES, Chapter 776 JUSTIFIABLE USE OF FORCE[47]
    776.012 Use or threatened use of force in defense of person.
    (1) A person is justified in using or threatening to use force, except deadly force, against another when and to the extent that the person reasonably believes that such conduct is necessary to defend himself or herself or another against the other’s imminent use of unlawful force. A person who uses or threatens to use force in accordance with this subsection does not have a duty to retreat before using or threatening to use such force.
    (2) A person is justified in using or threatening to use deadly force if he or she reasonably believes that using or threatening to use such force is necessary to prevent imminent death or great bodily harm to himself or herself or another or to prevent the imminent commission of a forcible felony. A person who uses or threatens to use deadly force in accordance with this subsection does not have a duty to retreat and has the right to stand his or her ground if the person using or threatening to use the deadly force is not engaged in a criminal activity and is in a place where he or she has a right to be.
    —
    776.013 Home protection; use or threatened use of deadly force; presumption of fear of death or great bodily harm.
    (1) A person who is in a dwelling or residence in which the person has a right to be has no duty to retreat and has the right to stand his or her ground and use or threaten to use:
     (a) Nondeadly force against another when and to the extent that the person reasonably believes that such conduct is necessary to defend himself or herself or another against the other’s imminent use of unlawful force; or
     (b) Deadly force if he or she reasonably believes that using or threatening to use such force is necessary to prevent imminent death or great bodily harm to himself or herself or another or to prevent the imminent commission of a forcible felony.
    (2) A person is presumed to have held a reasonable fear of imminent peril of death or great bodily harm to himself or herself or another when using or threatening to use defensive force that is intended or likely to cause death or great bodily harm to another if:
     (a) The person against whom the defensive force was used or threatened was in the process of unlawfully and forcefully entering, or had unlawfully and forcibly entered, a dwelling, residence, or occupied vehicle, or if that person had removed or was attempting to remove another against that person’s will from the dwelling, residence, or occupied vehicle; and
     (b) The person who uses or threatens to use defensive force knew or had reason to believe that an unlawful and forcible entry or unlawful and forcible act was occurring or had occurred.
    (3) The presumption set forth in subsection (2) does not apply if:
     (a) The person against whom the defensive force is used or threatened has the right to be in or is a lawful resident of the dwelling, residence, or vehicle, such as an owner, lessee, or titleholder, and there is not an injunction for protection from domestic violence or a written pretrial supervision order of no contact against that person; or
     (b) The person or persons sought to be removed is a child or grandchild, or is otherwise in the lawful custody or under the lawful guardianship of, the person against whom the defensive force is used or threatened; or
     (c) The person who uses or threatens to use defensive force is engaged in a criminal activity or is using the dwelling, residence, or occupied vehicle to further a criminal activity; or
     (d) The person against whom the defensive force is used or threatened is a law enforcement officer, as defined in s. 943.10(14), who enters or attempts to enter a dwelling, residence, or vehicle in the performance of his or her official duties and the officer identified himself or herself in accordance with any applicable law or the person using or threatening to use force knew or reasonably should have known that the person entering or attempting to enter was a law enforcement officer.
    (4) A person who unlawfully and by force enters or attempts to enter a person’s dwelling, residence, or occupied vehicle is presumed to be doing so with the intent to commit an unlawful act involving force or violence.
    (5) As used in this section, the term:
     (a) “Dwelling” means a building or conveyance of any kind, including any attached porch, whether the building or conveyance is temporary or permanent, mobile or immobile, which has a roof over it, including a tent, and is designed to be occupied by people lodging therein at night.
     (b) “Residence” means a dwelling in which a person resides either temporarily or permanently or is visiting as an invited guest.
     (c) “Vehicle” means a conveyance of any kind, whether or not motorized, which is designed to transport people or property.
  9. ↑ NEVADA REVISED STATUTES, CHAPTER 200 - CRIMES AGAINST THE PERSON, HOMICIDE NRS 200.120  “Justifiable homicide” defined; no duty to retreat under certain circumstances.[50]
    1.  Justifiable homicide is the killing of a human being in necessary self-defense, or in defense of an occupied habitation, an occupied motor vehicle or a person, against one who manifestly intends or endeavors to commit a crime of violence, or against any person or persons who manifestly intend and endeavor, in a violent, riotous, tumultuous or surreptitious manner, to enter the occupied habitation or occupied motor vehicle, of another for the purpose of assaulting or offering personal violence to any person dwelling or being therein.
    2.  A person is not required to retreat before using deadly force as provided in subsection 1 if the person:
     (a) Is not the original aggressor;
     (b) Has a right to be present at the location where deadly force is used; and
     (c) Is not actively engaged in conduct in furtherance of criminal activity at the time deadly force is used.
    3.  As used in this section:
     (a) “Crime of violence” means any felony for which there is a substantial risk that force or violence may be used against the person or property of another in the commission of the felony.
     (b) “Motor vehicle” means every vehicle which is self-propelled.
  10. ↑ New York Consolidated Laws, Penal Law - PEN § 35.15 Justification;  use of physical force in defense of a person[51]
    1. A person may, subject to the provisions of subdivision two, use physical force upon another person when and to the extent he or she reasonably believes such to be necessary to defend himself, herself or a third person from what he or she reasonably believes to be the use or imminent use of unlawful physical force by such other person, unless:
     (a) The latter's conduct was provoked by the actor with intent to cause physical injury to another person;  or
     (b) The actor was the initial aggressor;  except that in such case the use of physical force is nevertheless justifiable if the actor has withdrawn from the encounter and effectively communicated such withdrawal to such other person but the latter persists in continuing the incident by the use or threatened imminent use of unlawful physical force;  or
     (c) The physical force involved is the product of a combat by agreement not specifically authorized by law.
    2. A person may not use deadly physical force upon another person under circumstances specified in subdivision one unless:
     (a) The actor reasonably believes that such other person is using or about to use deadly physical force.  Even in such case, however, the actor may not use deadly physical force if he or she knows that with complete personal safety, to oneself and others he or she may avoid the necessity of so doing by retreating;  except that the actor is under no duty to retreat if he or she is:
       (I) in his or her dwelling and not the initial aggressor;  or
       (II) a police officer or peace officer or a person assisting a police officer or a peace officer at the latter's direction, acting pursuant to section 35.30;  or
     (b) He or she reasonably believes that such other person is committing or attempting to commit a kidnapping, forcible rape, forcible criminal sexual act or robbery;  or
     (c) He or she reasonably believes that such other person is committing or attempting to commit a burglary, and the circumstances are such that the use of deadly physical force is authorized by subdivision three of section 35.20.
  11. ↑ Tím je myšleno především žhářství (arson).
  12. ↑ „The dwelling of every citizen is inviolable and shall not be forcibly entered save in accordance with law.“
  13. ↑ Lid proti Barnesovi (People v. Barnes)
  14. ↑ Art. 25. - Kontratyp obrony koniecznej - Kodeks karny.
    § 2a.
    Nie podlega karze, kto przekracza granice obrony koniecznej, odpierając zamach polegający na wdarciu się do mieszkania, lokalu, domu albo na przylegający do nich ogrodzony teren lub odpierając zamach poprzedzony wdarciem się do tych miejsc, chyba że przekroczenie granic obrony koniecznej było rażące.[57]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Castle doctrine na anglické Wikipedii a Stand-your-ground law na anglické Wikipedii.

  1. ↑ KARÁSEK, David. Doktrína hradu. Střelecká revue. Prosinec 2019, roč. 51, čís. 12, s. 8. ISSN 0322-7650. 
  2. ↑ a b c d e f DOSTÁL, Aleš. Doktrína "stand your ground" při uplatnění práva na sebeobranu v USA. Bulletin advokacie. Česká advokátní komora, duben 2013, roč. 51, čís. 4, s. 33–37. ISSN 1210-6348. 
  3. ↑ a b c IVANOVÁ, Alena. Limity nutné obrany se zaměřením na použití zbraně. Brno, 2023 [cit. 2023-08-27]. 102 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Jan Provazník. Dále jen Ivanová, zde str. 69–71. Dostupné online.
  4. ↑ a b c d e f g h KRÁL, Jakub. Vývoj institutu nutné obrany. Pardubice, 2015 [cit. 2023-08-27]. 85 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Pavel Salák. Zde str. 64–70. Dostupné online.
  5. ↑ a b c KARÁSEK, David. "Jo, v tý Americe, tam může mít kvér každej...". iDnes.cz [online]. Mafra, 18. března 2010 [cit. 2023-08-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f KARÁSEK, David. Doktrína hradu: otázky a odpovědi. iDnes.cz [online]. Mafra, 31. března 2014 [cit. 2023-08-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ Zásada „můj dům, můj hrad“ by se dala snadno zneužít, říká expert v Rozstřelu. iDnes.cz [online]. Mafra, 29. ledna 2020, rev. 30. ledna 2020 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e LANKOVÁ, Jana. Pojetí nutné obrany v České republice, Německu a USA. Spálené Poříčí, 2014 [cit. 2023-09-20]. 69 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Josef Kuchta. s. 36–50. Dostupné online.
  9. ↑ a b c d ŠTĚPÁN, Jan. Přece tu nechcete Divoký západ! Důchodkyně zabila zloděje a strhla se mela. Třeba Marek Benda.... Parlamentní listy [online]. OUR MEDIA a. s., 20. září 2017 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c d Senátní návrh novely zákona č. 40/2009 ze dne 20. února 2020, trestní zákoník (senátní tisk č 199/0 vč. důvodové zprávy). [cit. 27. srpna 2023]. Dostupné online.
  11. ↑ Ex 22, 2–3 (Kral, ČEP)
  12. ↑ a b Senátní návrh novely zákona č. 40/2009 ze dne 10. listopadu 2021, trestní zákoník (senátní tisk č 199/1 resp. sněmovní tisk č. 38/0 vč. důvodové zprávy). [cit. 27. srpna 2023]. Dostupné online.
  13. ↑ KARÁSEK, David; JEDLIČKA, Miloslav; LIŠKA, Přemysl; TETŘEV, Jan; TERYNGEL, Jiří; ŠULC, Viktorín. Střelecká revue: Braňte se!: skutečné případy a jejich posouzení. Praha: Pražská vydavatelská společnost, 2016. 98 s. ISBN 978-80-7250-765-8. Kapitoly USA: Stand your ground a Doktrína hradu, s. 88–92. 
  14. ↑ a b Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. prosince 2001, sp. zn. 4 Tz 284/2001, (nepožadování povinnosti ustupovat, posuzování intenzity a přiměřenosti obrany), [cit. 2023-09-03]. Dostupné online.
  15. ↑ a b c d Zákon č. 40/2009 ze dne 8. ledna 2009, trestní zákoník (znění dle novely č. 173/2023 ze dne 1. června 2023). [cit. 27. srpna 2023]. Dostupné online.
  16. ↑ Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 29. května 2018, sp. zn. I.ÚS 1661/17, [cit. 2024-04-01]. Dostupné online.
  17. ↑ Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. května 2012, sp. zn. 6 Tdo 516/2012, [cit. 2024-04-01]. Dostupné online.
  18. ↑ a b Ústavní zákon č. 2/1993 ze dne 8. ledna 2009, Listina základních práv a svobod (znění dle novely č. 295/2021 ze dne 21. července 2021). [cit. 27. srpna 2023]. Dostupné online.
  19. ↑ KARÁSEK, David; JEDLIČKA, Miloslav; LIŠKA, Přemysl; TETŘEV, Jan; TERYNGEL, Jiří; ŠULC, Viktorín. Střelecká revue: Braňte se!: skutečné případy a jejich posouzení. Praha: Pražská vydavatelská společnost, 2016. 98 s. ISBN 978-80-7250-765-8. Kapitola Omyl v nutné obraně, s. 71–73. 
  20. ↑ GAWRON, Tomáš. Monitoring nutné obrany #6 – Herink, 2013 [postřelení příslušníka URNA provádějícího příkaz k domovní prohlídce] [online]. Zbrojnice.com, 29. června 2020 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. 
  21. ↑ Nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. dubna 2016, sp. zn. I. ÚS 3235/15, (putativní obrana proti domovní prohlídce prováděnou URNA, odepření práva na spravedlivý proces a presempce neviny), [cit. 2023-09-20]. Dostupné online.
  22. ↑ Majitel domu zabil zloděje v sebeobraně, rozhodla policie. TN.cz [online]. TV Nova s. r. o., 30. března 2016 [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  23. ↑ Důchodkyně, která loni ubodala lupiče, obviněna nebude. Šlo o obranu, říká policie. TN.cz [online]. TV Nova s. r. o., 7. července 2015 [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  24. ↑ a b ČTK. Ostravskou seniorku vzbudil zloděj, zabila ho nožem. Policie šetří, zda šlo o sebeobranu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 14. září 2017 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. 
  25. ↑ a b ČTK. Důchodkyně, která loni ubodala lupiče, obviněna nebude. Šlo o obranu, říká policie. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 31. ledna 2018 [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  26. ↑ a b LIZEC, Jiří. Kňažko: Neváhal jsem, jestli na zloděje střílet. Domácí má právo se bránit [online]. CNN Prima News, 24. března 2021 [cit. 2023-08-27]. Dostupné online. 
  27. ↑ BUREŠOVÁ, Pavla. Případ střelby ve Vochově odložen [online]. Policie České republiky, 22. listopadu 2021 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. 
  28. ↑ MATOUŠEK, Lukáš; PROKŠOVÁ, Lenka; KILIÁN, Milan. Propuštěný vrah se vloupal do domku ve Vochově, majitel ho zastřelil [online]. Deník, 24. března 2021 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. 
  29. ↑ a b BÍLÁ, Valentina; JANOUŠ, Václav. Zastřelení zloděje se sekerou byla nutná obrana, uzavřela policie. iDnes.cz [online]. Mafra, 22. listopadu 2021 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. 
  30. ↑ GAWRON, Tomáš. Otevřený dopis včelaře z Vochova II – poděkování za příspěvky na obhajobu [online]. 4. května 2021 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. 
  31. ↑ LANKOVÁ, Jana. Pojetí nutné obrany v České republice, Německu a USA. Spálené Poříčí, 2014 [cit. 2023-09-20]. 69 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Josef Kuchta. s. 53. Dostupné online.
  32. ↑ GAWRON, Tomáš. Nutná obrana IX: Domnělá obrana proti neexistujícímu útoku (putativní obrana) [online]. Zbrojnice.com, 6. duben 2020 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. 
  33. ↑ CINK, Pavel. Můj dům – můj hrad – proč a nač… [online]. Sdružení LEX, 7. červen 2018 [cit. 2023-08-27]. Dostupné online. 
  34. ↑ a b Poslanecký návrh novely zákona č. 40/2009 ze dne 24. března 2014, trestní zákoník (sněmovní tisk č. 145/0 vč. důvodové zprávy). [cit. 27. srpna 2023]. Dostupné online.
  35. ↑ Poslanecký návrh novely zákona č. 40/2009 ze dne 11. září 2019, trestní zákoník (sněmovní tisk č. 591/0 vč. důvodové zprávy). [cit. 27. srpna 2023]. Dostupné online.
  36. ↑ a b Poslanecký návrh novely zákona č. 40/2009 ze dne 22. října 2021, trestní zákoník (sněmovní tisk č. 12/0 vč. důvodové zprávy). [cit. 27. srpna 2023]. Dostupné online.
  37. ↑ Trestní zákon č. 117/1852 ze dne 27. května 1852, o zločinech, přečinech a přestupcích (znění účinné od 1. 9. 1852 do 31. 7. 1950). [cit. 27. srpna 2023]. Dostupné online.
  38. ↑ ŽENÍŠEK, Jaroslav. Několik poznámek k nutné obraně a návrhu její novely [online]. Právní prostor.cz, 12. října 2022 [cit. 2023-08-27]. Dostupné online. 
  39. ↑ FIALA, Jan. Jak zabránit krádežím? U Jílkové se řešila sebeobrana i zbraně [online]. EuroZprávy.cz, 21. února 2020 [cit. 2023-08-27]. Dostupné online. 
  40. ↑ U kulatého stolu řešili zákonodárci s odborníky novelu trestního zákoníku. Advokátní deník [online]. Česká advokátní komora, 8. června 2022 [cit. 2023-08-27]. Dostupné online. ISSN 2571-3558. 
  41. ↑ Ústavní zákon č. 460/1992, Ústava Slovenské republiky (znění dle novely č. 241/2023 ze dne 15. června 2023). [cit. 27. srpna 2023]. Dostupné online.
  42. ↑ a b Zákon č. 300/2005 ze dne 20. května 2005, trestný zákon (znění dle novely č. 117/2023 ze dne 16. března 2023). [cit. 27. srpna 2023]. Dostupné online. (slovensky)
  43. ↑ Ivanová, str. 71–73.
  44. ↑ NEČÁSKOVÁ, Pavlína. Slovenský herec Milan Kňažko postřelil lupiče ve své vile. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 11. ledna 2017 [cit. 2023-08-27]. Dostupné online. 
  45. ↑ Čech, který kradl v Kňažkově vile, dostal tvrdší trest. Místo tří roků pět. iDnes.cz [online]. Mafra, 20. listopadu 2018 [cit. 2023-08-27]. Dostupné online. 
  46. ↑ Rozsudek Nejvyššího soudu Spojených států amerických v případu District of Columbia, et al., Petitioners v. Dick Anthony Heller ze dne 26. června 2008, sp. zn. 07–290, [PDF, cit. 27. 8. 2023]. Dostupné online. (anglicky) Archivovaná kopie. www.supremecourt.gov [online]. [cit. 2021-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-03-02. 
  47. ↑ a b Florida Statutes, TITLE XLVI CRIMES, Chapter 776 JUSTIFIABLE USE OF FORCE [online]. [cit. 2021-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ Self-Defense and ‘Stand Your Ground’ [online]. National Conference of State Legislatures, rev. 1. března 2023 [cit. 2023-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ PANTEKOEK, Kellie. States That Have Stand Your Ground Laws [online]. Findlaw.com, rev. 19. dubna 2023 [cit. 2023-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ a b NEVADA REVISED STATUTES, CHAPTER 200 - CRIMES AGAINST THE PERSON, HOMICIDE NRS 200.120  “Justifiable homicide” defined; no duty to retreat under certain circumstances. [online]. [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ a b Consolidated Laws of New York, CHAPTER 40 Penal, PART 1 General Provisions, TITLE C Defenses, ARTICLE 35 Defense of Justification [online]. Rev. 2014-09-22 [cit. 2021-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ a b LEPÁČEK, Marek. Nutná obrana v ČR, SR a v Irské republice. Brno, 2017 [cit. 2023-08-27]. 83 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Právnická fakulta. Vedoucí práce Lukáš Bohuslav. Zde str. 34–60. Dostupné online. (slovensky)
  53. ↑ SAMEK, Jakub. Právo na sebeobranu - italský dům, italský hrad. Security magazín [online]. Security Media, s.r.o., 31. března 2019 [cit. 2023-08-27]. Dostupné online. ISSN 1210-8723. 
  54. ↑ KLASNA, Filip. Věděli jste, že Maďaři nejsou trestáni za zastřelení lupiče ve vlastním domě?. Security magazín [online]. Security Media, s.r.o., 9. října 2016 [cit. 2023-08-27]. Dostupné online. ISSN 1210-8723. 
  55. ↑ GAWRON, Tomáš. Nutná obrana v právní praxi. Brno: Václav Klemm - Vydavatelství a nakladatelství, 2023. 315 s. ISBN 978-80-87713-23-5. Kapitola 18. Překročení mezí nutné obrany, právní následky excesu, s. 243. 
  56. ↑ DRYSZEL, Andrzej. Nowe przepisy określające granice obrony koniecznej. Rzeczpospolita [online]. GREMI MEDIA SA, 2018-05-27 [cit. 2024-03-17]. Dostupné online. (polsky) 
  57. ↑ Art. 25. - [Kontratyp obrony koniecznej] - Kodeks karny. [online]. Wolters Kluwer Polska Sp. z o.o. [cit. 2024-03-17]. Dostupné online. (polsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • CINK, Pavel. Můj dům – můj hrad – proč a nač… [online]. Sdružení LEX, 7. červen 2018 [cit. 2023-08-27]. Dostupné online. 
  • GAWRON, Tomáš. Rozhovor – poslanec Jiří Mašek: Návrh nového zákona o zbraních optimálně vyvažuje práva občanů a bezpečnostní zájmy státu [online]. Zbrojnice.com, 7. února 2020 [cit. 2023-08-27]. Dostupné online. 
  • HUMPLÍK, Filip. Doktrína hradu: přežitek z minulosti nebo řešení pro 21. století? [online]. Pravý břeh, 2. července 2014 [cit. 2023-08-27]. Dostupné online. 
  • KARÁSEK, David. Doktrína hradu: otázky a odpovědi. iDnes.cz [online]. Mafra, 31. března 2014 [cit. 2023-08-27]. Dostupné online. 
  • MIKYNA, František. Chybí nám „Doktrína hradu“? [online]. Sdružení LEX, 14. září 2012 [cit. 2023-08-27]. Původně vyšlo v časopise Zbraně & náboje č. 10/2012. Dostupné online. 
  • Doktrína hradu [online]. Konzervativní strana [cit. 2023-08-27]. Dostupné online. 
  • Petice MŮJ DŮM - MŮJ HRAD [online]. Národní asociace obrany občanských svobod a práv z.s. [cit. 2023-08-27]. Dostupné online. 
  • Máte slovo: Zbraně na obranu. Máte slovo [online]. Česká televize, únor 2020 [cit. 2023-08-27]. Dostupné online. 
  • Můj dům, můj hrad. Pološero [online]. Česká televize, 2011 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Doktrína_hradu&oldid=23810389“