Přeskočit na obsah

Město Davidovo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Davidovo Město)
ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Město Davidovo, Model Jeruzaléma
Chizkijášův tunel 2010

Město Davidovo (hebrejsky עיר דוד‎, Ir David, arabsky مدينة داود‎), biblický Jeruzalém, je nejstarší obydlená čtvrť Jeruzaléma a významné archeologické naleziště. Jde o úzký výběžek jižně od Chrámové hory. V době bronzové byl opevněným městem a podle tradice zde král David postavil svůj palác a založil hlavní město. Město Davidovo bylo přirozeně chráněno Tyropejským údolím ze západu, Hinnómským údolím od jihu, a Kidrónským údolím na východě; kdysi hluboké údolí na západě bylo ovšem v průběhu věků zasypáno sutinami.

V dávných předizraelských dobách bylo Město Davidovo od Chrámové hory odděleno Ofelem, neobydlenou oblastí, která se stala panovnickým sídlem pod Izraelskou vládou.[1] Během vlády Chizkijášovy byly městské hradby rozšířeny směrem na západ, takže zahrnuly dosud neohrazené předměstí západně od Chrámové hory do území známého nyní jako Staré Město.

Dnes patří archeologické vykopávky a středisko návštěv ke hlavním turistickým cílům v Izraeli. Ačkoli je celá oblast v současnosti obydlena jak Židy tak muslimy, pod mnohými domy probíhá archeologický průzkum a celý výběžek se má stát archeologickou rezervací.

Archeologie

[editovat | editovat zdroj]
Část velké kamenné stavby, pokládaná za pozůstatky Davidova královského paláce.

Údolí Nachal Kidron, které oddělovalo Ofel od dnešního Starého Města, je skryto pod sutinami staletí. Archeologický průzkum zde začal v devatenáctém století. Oblast zahrnuje několik archeologických objektů, zejména Chizkijášův tunel pro zásobování vodou, v němž byl nalezen Šiloašský nápis), Warrenovu šachtu (dřívější stavbu, rovněž některými pokládanou za součást vodního systému), a Šiloašský rybník (dochovaný z byzantské éry, a nedávno objevený rybník z období Druhého chrámu). Všechny tyto zásobovací nádrže byly napájeny vodou z Gichonského pramene, který se nachází na východním svahu Ofelu, a který byl patrně důvodem, že město bylo vybudováno právě zde.[1]

Gichonský pramen i Šiloašský rybník jsou začleněny do archeologické rezervace přístupné veřejnosti. Návštěvníci se mohou brodit Chizkijášovým tunelem, kterým dodnes protéká voda starověkého pramene.[2]

Nejstarší vykopávky zde podnikl Charles Warren roku 1867; od té doby se zde kopalo často a vlastně kope dodnes. Úplný seznam vykopávek z osmanského období [5], z doby Britského mandátu [6], z Jordánského období [7] a z počátků státu Izrael [8] je dostupný na webových stránkách Izraelské památkové správy.

Doba měděná (4500–3500 př. n. l.)

[editovat | editovat zdroj]

Chalkolitické pozůstatky zahrnují zlomky keramiky nalezené v rozsedlinách podloží Macalisterem a Duncanem.[3] Expedice zároveň objevila řadu umělých útvarů vytesaných ve skalním podkladu. Jsou tu místa, kde skála byla vyhlazena, a jinde jsou v ní vytesány kanálky. Je tu i několik skupin prohlubní, nazývaných někdy hrnce, vyhloubených do skály. Má se za to, že mohly sloužit ke zpracování zemědělských produktů. Macalister a Duncan se domnívají, že sloužily ke zpracování olivového oleje.[3] Edwin C. M. van den Brink, který připomíná, že podobné prohlubně byly nalezeny v Bejt Šemeš a poblíž Modi'in-Maccabim-Re'ut, se domnívá, že mohly vzniknout dlouhodobě opakovaným mletím obilí nebo drcením oliv.[4] Mazarová se domnívá, že sloužily k zachycování dešťové vody.[1]

Raná doba bronzová (3500–2350 př. n. l.)

[editovat | editovat zdroj]

Keramické střepy.

Střední doba bronzová (2000–1550 př. n. l.)

[editovat | editovat zdroj]

Jeruzalém střední doby bronzové je zmiňován několikrát v egyptských textech ze 19.–18. stol. př. n. l.[5] V biblické literatuře je z této doby příběh Melchisedekův.(Genesis 14:18-20) V této době je již město dostatečně velké a mocné pro výstavbu "mohutné" kamenné zdi k obraně vodního zdroje, Gichonského pramene, která chránila zranitelný přístup z vrcholu návrší ke studniční věži v údolí.[6]

Pozdní doba bronzová (1550–1200 př. n. l.)

[editovat | editovat zdroj]

Z této doby byly nalezeny keramické střepy a bronzové hlavice šípů.[1]

V roce 2010 byl nalezen zlomek hliněné tabulky pocházející ze 14. stol. př. n. l., tedy dosud nejstarší písemný dokument nalezený v Jeruzalémě. Datování je určeno z písma, kterým je popsán, což je starodávné akkadské klínové písmo. Text rozluštil vysokoškolský absolvent Takajoši Ošima pod vedením profesora Wayne Horowitze. Podle Horowitze kvalita písma nasvědčuje, že jde o královský dokument, patrně dopis jeruzalémského krále egyptskému faraónovi.[7] Profesor Christopher Rollston poukazuje na to, že dokument neobsahuje žádná osobní jména nebo tituly aní žádná jména místní. Z kvality písma nelze podle něj usuzovat, že jde o součást „mezinárodní královské korespondence“. Rovněž k datování je třeba přistupovat velice opatrně, jelikož nejde o nález z určené vrstvy, nýbrž z následného promývání suťového materiálu.[8]

Doba železná I (1200–980/70 př. n. l.)

[editovat | editovat zdroj]
Jebúsejská městská hradba.

Jebúsejské město. Byly zde odkryty hradby ne mladší než z 12. stol. př. n. l. a jeho existenci ani existenci opevnění z té doby nikdo nezpochybňuje. Námitky bývají vznášeny ohledně věrohodnosti biblického podání dobytí města králem Davidem, kde se mluví nejen o prolomení hradeb,[9] ale též o proniknutí do města pradávným vodním systémem od Gichonského pramene.[10] Má se za to, že Izraelci nadále využívali jebúsejské hradby a za krále Šalomouna město rozšířili na severu, kde do něj začlenili Chrámovu horu.[11]

Doba železná IIa (10.–9. stol. př. n. l.)

[editovat | editovat zdroj]
Stupňovitá kamenná stavba (Miló).
Nápis uprostřed Chizkijášova tunelu

Období 10. a 9. století, odpovídající biblickým králům Davidovi a Šalomounovi, je předmětem intenzivních vědeckých debat, stejně jako pokračujících archeologických výzkumů.[12]

V r. 2005 odkryla archeoložka Eilat Mazarová velkou kamennou stavbu, kterou datovala do 10. století, což by odpovídalo budovám přiměřeným velikostí hlavnímu městu centralizovaného království té doby. Jiní, zejména Israel Finkelstein z Telavivské univerzity, se domnívají, že stavba pochází převážně z pozdější, Hasmonejské epochy.[13] Nicméně vykopávky vynášejí na světlo stále nové doklady. Ve prospěch datování Mazarové do 10. století hovoří importované luxusní předměty nalezené uvnitř staveb, včetně dvou fénických slonovinových intarsií připojených kdysi k ocelovým předmětům; podobné nálezy z fénických hrobů v Achzivu nasvědčují, že se mohlo jednat o ozdobné jílce mečů.[14] Množství okrouhlých carinated (ví někdo, co to je?[15] [9]) mís s červenou polevou a ručně vyleštěných nasvědčují rovněž desátému století a vytříbenému městskému životnímu stylu.[16] Datování kostního úlomku radioaktivním uhlíkem, které provedla Elisabetta Boaretto na Weizmannově institutu, dalo výsledek mezi 1050 a 780 př. n. l.[16] Velký fragment "jemného a elegantního" džbánu s červenou dekorací na černém podkladu ze stejného naleziště patří rovněž ke skupině nálezů datovaných do druhé poloviny 10. století.[17][18]

Roku 2010 Mazarová ohlásila objev, který podle jejího názoru představuje městskou hradbu z 10. století. Podle Mazarové jde o "nejvýznamnější stavbu z období Prvního chrámu v Izraeli," a "znamená to, že v té době, v 10. století, vládly v Jeruzalémě poměry umožňující vybudovat takovou stavbu." 10. století je doba, kterou bible popisuje jako období vlády krále Šalomouna. Aren Maeir, profesor archeologie na Bar Ilanově Universitě, nicméně řekl, že důkazy pro stáří opevnění, jaké udává Mazarová, musí teprve posoudit. I když uznává, že v Jeruzalémě byly nalezeny pozůstatky z 10. století, důkazy pro silné, centralizované království v té době označuje za "skrovné".[19]

Podporu pro datování hradby a velké kamenné stavby do 10. století uváděné Mazarovou přinesl objev velké Judejské královské pevnosti v Kirbet Kejafa, která existovala pouhých 20 let v 11. nebo 10. století, než byla zničena. Naleziště je datováno keramikou a dvěma vypálenými olivovými krechty, jejichž radiokarbonové testování na Oxfordské univerzitě poskytlo výsledek mezi 1050 a 970 př. n. l., což je období, kam většina učenců zařazuje vládu krále Davida.[20] These dates have been challenged with dates for activity at the site suggested as having occurred after 1050 and before 915 BCE.[21] Pevnost je možná totožná s biblickým Ša'arajim.[22]

Nekropole

[editovat | editovat zdroj]
Pohřebiště pod arabskou vesnicí Silwan
Zbytky hrobu faraónovy dcery

Na hřbetu vzdálenějšího úbočí Kidrónského úvalu, v arabské vesnici Silván a pod ní, byly nalezeny umně tesané hroby z izraelské epochy od 9. do 7. století př. n. l.[23] Jsou to velké, vypracované hroby z jemně tesaného kamene, jaké si mohli dovolit jen nejvýše postavení členové bohaté společnosti. Podle Davida Ussishkina, "zde byli pohřbíváni královští úředníci a šlechta Judského království."[23]

Architektura hrobů a způsob pohřbívání jsou odlišné "od čehokoli známého v soudobé Palestině. Prvky jako je vstup vysoko nad terénem, lomenicové stropy, rovné stropy s římsou, 13 žlabových lůžek s polštáři, nadzemní hroby a nápisy vyryté do fasády se vyskytují pouze zde."[23] Kamenné lavice však byly vytesány s opěrkami hlavy ve stylu vypůjčeném z paruky egyptské Hathor.[24] Ussishkin věří, že architektonická podobnost se stavebním stylem fénických měst potvrzuje biblický popis fénického vlivu na Izraelské království, ale nevylučuje, že některé z těchto hrobů mohly být postaveny fénickými aristokraty žijícími v Jeruzalémě.[23]

Přestože nápisy se dochovaly pouze částečně, paleografické datování je zcela nepochybné[23] a většina archeologů ztotožňuje jeden z hrobů s biblickým Šebnou, sluhou a pokladníkem krále Chizkijáše.[25]

Doba železná IIIb (8. stol.–586 př. n. l.)

[editovat | editovat zdroj]

Toto období koresponduje s biblickými králi Chizkijášem až Jóšijášem a zničením Judského království Nebukadnezarem II.

Král Chizkijáš zabezpečil zásobování města vodou při obležení vykopáním Chizkijášova tunelu ve skalním podloží, zakrytím všech stop Gichonského pramene a hradeb, které jej předtím obklopovaly. Vybudoval Šiloašský rybník jakožto vodní nádrž. Chizkijáš pak obehnal novou nádrž a západní předměstí novou hradbou.[26][27]

Babylónská a Perská epocha (586–322 př. n. l.)

[editovat | editovat zdroj]

Dvě pečetidla v novobabylonském slohu, jedno zobrazující kněze stojícího vedle oltáře bohů Marduka a Nabu.[28] Pečetidlo ve tvaru skaraba z leštěného černého kamene zobrazuje "babylonský kultický výjev" dvou vousatých mužů stojících po obou stranách oltáře zasvěcenoho babylonskému měsíčnímu bohu Sinovi. Předpokládá se, že skarab byl zhotoven v Babylonii, s volnou ploškou pod oltářem ponechanou pro osobní jméno. Na plošce jsou hebrejská písmena, která Peter van der Veen rozluštil jako jméno Šelomit.[29]

Hasmonejská a Herodovská epocha (167 př. n. l. – 70 n. l.)

[editovat | editovat zdroj]

Hlavní archeologické nálezy představují Šiloašský rybník, Jeruzalémskou poutní cestu, palác královny Heleny z Adiabene a Jeruzalémskou vodní štolu. Na parkovišti Givati probíhají v současnosti vykopávky z Římského období.[30]

Byzantská a raně islámská epocha (324–1099)

[editovat | editovat zdroj]

Zámek z byzantského období nazývaný Eusebiův dům.[31]

Moderní epocha

[editovat | editovat zdroj]
Ir David a Olivová hora

Fotografie z poloviny 19. stol. pořízená Skotem Jamesem Grahamem (1853–57) ukazuje hřbet Davidova města prostý zástavby. Je terasovitý a osázený stromy, patrně olivovníky.[32]

Moderní zástavba začala v Davidově městě v letech 1873-1874, kdy se rabínská kupecká rodina Meyuchas, která žila v Jeruzalémě od vyhnání ze Španělska, přestěhovala kousek od hradeb do domu na hřbetu.[33] V pozdějších fázích Britského mandátu se sousední arabská vesnice Silván rozšířila vzhůru po úbočí Davidova města. Po první arabsko-izraelské válce se celá oblast ocitla východně od Zelené linie pod jordánskou vládou. Arabské rodiny zde žily dál a stavěly zde domy i po r. 1967. Právo rozhodovat o archeologických a občanských aspektech Davidova města je předmětem žhavých sporů mezi Izraelci a Palestinci.[34]

Existuje návrh změnit většinu této oblasti v archeologickou rezervaci[35] a část Kidrónského údolí v současnosti zastavěnou nelegálními stavbami restaurovat jako park pod názvem Zahrada králů.[36]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku City of David na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d Mazar, Eilat, Excavations at the Summit of the City of David, Preliminary Report of Seasons 2005-2007, Shoham, Jerusalem and New York, 2009, p. 21.
  2. ↑ Archaeology and the City of David, Rick Sherrod, Good News: A Magazine of Understanding, [1] Archivováno 14. 5. 2010 na Wayback Machine.
  3. ↑ a b Macalister, R.A. and Duncan, J. G., Excavations on the hill of Ophel, Jerusalem, 1923-1925; being the joint expedition of the Palestine Exploration Fund and the 'Daily Telegraph', London, 1926.
  4. ↑ Edwin C. M. van den Brink, "A New Fossil Directer of the Chalcolithic Landscape in the Shephelah and the Samarian and Judaean Hill Countries: Stationary Grinding Facilities in Bedrock", IEJ 58.1 (2008), pp.1-23.
  5. ↑ Mazar, Eilat, Excavations at the Summit of the City of David, Preliminary Report of Seasons 2005-2007, Shoham, Jerusalem and New York, 2009, p. 23.
  6. ↑ 'Massive' ancient wall uncovered in Jerusalem
  7. ↑ [2]"Oldest written document ever found in J'lem," Hartman, July 12, 2010, Jerusalem Post.
  8. ↑ ROLLSTON, Christopher. Rollston’s Reflections on the Fragmentary Cuneiform Tablet from the Ophel: A Critique of the Proposed Historical Context [online]. [cit. 2010-07-15]. Dostupné online. 
  9. ↑ I Královská 11,27 and I Paralipomenon 11,8
  10. ↑ II Samuelova 5,8
  11. ↑ I Královská 9:15
  12. ↑ Rachel Ginsberg. The world of archeology is rocked by evidence of King David's palace unearthed in Jerusalem [online]. Aish.com, 2009-06-29 [cit. 2009-06-29]. Dostupné online. 
  13. ↑ Israel Finkelstein, Ze'ev Herzog, Lily Singer-Avitz and David Ussishkin (2007), Has King David's Palace in Jerusalem Been Found? Archivováno 5. 3. 2009 na Wayback Machine., Tel Aviv: Journal of the Institute of Archaeology of Tel Aviv University, 34(2), 142-164
  14. ↑ Mazar, Eilat, Excavations at the Summit of the City of David, Preliminary Report of Seasons 2005-2007, Shoham, Jerusalem and New York, 2009, pp. 52-3.
  15. ↑ Karinát je tvar nádoby v keramice, skle a uměleckém designu, který se obvykle používá na amfory nebo vázy. Tvar je definován spojením zaoblené základny se stranami nakloněné nádoby směrem dovnitř. Tento typ designu nádob je používaný ve starověkých kulturách, nalezených v archeologických vykopávkách na takových místech, jako je palác Knossos v Minoanské Krétě.
  16. ↑ a b Mazar, Eilat, Excavations at the Summit of the City of David, Preliminary Report of Seasons 2005-2007, Shoham, Jerusalem and New York, 2009, p. 52.
  17. ↑ Color photo in Mazar, Eilat, Excavations at the Summit of the City of David, Preliminary Report of Seasons 2005-2007, Shoham, Jerusalem and New York, 2009, p. 53.
  18. ↑ Herzog, H. and Sinver-Avitz, L., Redefining the Center: The Emergence of State in Judah, Tel Aviv, 31/2, 2004, pp. 209-44.
  19. ↑ Jerusalem city wall dates back to King Solomon, Jerusalem Post, Fe. 23, 2009, [3]
  20. ↑ The Journal of Hebrew Scriptures Archivováno 4. 10. 2011 na Wayback Machine. Volume 8, Article 22 ISSN 1203-1542Khirbet Qeiyafa: Sha’arayim by Yosef Garfinkel and Saar Ganor
  21. ↑ FINKELSTEIN, Israel, Eli Piasetzky. Khirbet Qeiyafa: Absolute Chronology. Tel Aviv: Journal of the Institute of Archaeology of Tel Aviv University. 2010. 
  22. ↑ Oldest Hebrew inscription' Discovered in Israelite Fort on Philistine border, Biblical Archaeology Review, March/April 2010, pp. 51-6.
  23. ↑ a b c d e The Necropolis from the Time of the Kingdom of Judah at Silwan, Jerusalem, David Ussishkin, The Biblical Archaeologist, Vol. 33, No. 2 (May, 1970), pp. 33-46,
  24. ↑ Joffe, Alexander, The Rise of Secondary States in the Iron Age Levant, Journal of the Economic and Social History of the Orient, Vol. 45, No. 4, 2002, pp. 425-467.
  25. ↑ "Ancient Jerusalem's Funerary Customs and Tombs: Part Two, L. Y. Rahmani, The Biblical Archaeologist, Vol. 44, No. 4 (Autumn, 1981), pp. 229-235.
  26. ↑ Jerusalem: an archaeological biography, Hershel Shanks,Random House, 1995, p. 80.
  27. ↑ Jewish Quarter Excavations in the Old City of Jerusalem: The finds from areas A, W and X-2 : final report Volume 2 of Jewish Quarter Excavations in the Old City of Jerusalem: Conducted by Nahman Avigad, 1969-1982, Nahman Avigad, Hillel Geva, Israel Exploration Society, 2000.
  28. ↑ Mazar, Eilat, Excavations at the Summit of the City of David, Preliminary Report of Seasons 2005-2007, Shoham, Jerusalem and New York, 2009, pp. 77-8.
  29. ↑ Mazar, Eilat, Excavations at the Summit of the City of David, Preliminary Report of Seasons 2005-2007, Shoham, Jerusalem and New York, 2009, pp. 78-9.
  30. ↑ "2,000 year-old cameo found in Jerusalem," Aug. 30, 2010, Jerusalem Post.
  31. ↑ Macalister, R. A. and Duncan, J. G., Excavations on the hill of Ophel, Jerusalem, 1923-1925 being the joint expedition of the Palestine Exploration Fund and the 'Daily Telegraph', London, 1926.
  32. ↑ Photos available in "Picturing Jerusalem, James Graham and Michael Diness, photographers", ed. Nissan N. Perez, Israel Museum, 2007. p. 31 and others.
  33. ↑ Yemin Moshe: The Story of a Jerusalem Neighborhood, Eliezer David Jaffe, Praeger, 1988, p. 51
  34. ↑ Ahdaf Soueif writes on Ir David's settling of Silwan in the Guardian
  35. ↑ www.archpark.org.il [online]. [cit. 2011-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-24. 
  36. ↑ [4] Gan Hamelech residents wary of Barkat’s redevelopment plan, Abe Selig, Feb. 16, 2010, Jerusalem Post.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Město_Davidovo&oldid=23218442“