David Ormsby-Gore, 5. baron Harlech

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
David Ormsby-Gore, 5. baron Harlech
Erb rodu Ormsby-Gore
Erb rodu Ormsby-Gore
Narození 20. května 1918
Londýn
Úmrtí 26. ledna 1985 (ve věku 66 let)
Shrewsbury
Příčina úmrtí silniční dopravní nehoda
Alma mater Eton College
New College
Zaměstnavatel Foreign Office
Ocenění rytíř komandér Řádu sv. Michala a sv. Jiří
Politická strana Konzervativní strana
Děti Francis Ormsby-Gore, 6th Baron Harlech
Julian Hugh Ormsby-Gore
Jane Teresa Denyse Ormsby-Gore
Victoria Mary Ormsby-Gore
Alice Ormsby-Gore
Pandora Ormsby-Gore
Rodiče William Ormsby-Gore, 4. baron Harlech a Beatrice Ormsby-Gore, Lady Harlech
Příbuzní Jasset David Cody Ormsby-Gore, 7th Baron Harlech[1] a Tallulah Harlech[1] (vnuci)
Funkce Member of the 39th Parliament of the United Kingdom (1950–1951)
Member of the 40th Parliament of the United Kingdom (1951–1955)
Member of the 41st Parliament of the United Kingdom (1955–1959)
Member of the 42nd Parliament of the United Kingdom (1959–1961)
ambassador of the United Kingdom to the United States (1961–1965)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

William David Ormsby-Gore, 5. baron Harlech (20. května 1918, Londýn, Anglie26. ledna 1985, Shrewsbury, Anglie) byl britský diplomat a politik. Pocházel ze šlechtické rodiny, byl synem dlouholetého člena několika vlád 4. barona Harlecha, po matce byl spřízněn s vlivnou politickou dynastií markýzů ze Salisbury. Po službě v armádě za druhé světové války spravoval rodinný majetek, v roce 1950 vstoupil do politiky a působil na ministerstvu zahraničí. Velký vliv na mezinárodní politiku v celosvětovém kontextu měl jako britský velvyslanec v USA (1961–1965) a osobní přítel amerického prezidenta J. F. Kennedyho. Od roku 1964 byl po otci jako dědic titulu barona členem Sněmovny lordů, kde byl předním představitelem Konzervativní strany. Zemřel na následky zranění z autonehody.

Diplomatická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Sir David Ormsby-Gore s prezidentem Kennedym (1961)

Pocházel z vedlejší linie irské rodiny hrabat z Arranu, jeho předkové přijali v roce 1815 příjmení Ormsby-Gore a od roku 1876 náleží rodu titul barona. Narodil se v Londýně jako druhorozený syn politika Williama Ormsby-Gore, 4. barona Harlecha, po matce Beatrice Cecil byl vnukem 4. markýze ze Salisbury. Studoval v Etonu a Oxfordu, poté se zúčastnil druhé světové války a dosáhl hodnosti majora. Po válce převzal od otce správu rodového majetku v hrabství Shropshire, ale nakonec vstoupil do politiky. Za Konzervativní stranu byl v letech 1950–1961 poslancem Dolní sněmovny, v Edenově vládě byl státním podsekretářem zahraničí (1956–1957; Parliamentary Under-Secretary of State for Foreign Affairs) a poté náměstkem ministra zahraničí (1957–1961; Minister of State for Foreign Affairs). V letech 1951 a 1954 byl britským delegátem u Valného shromáždění OSN a v roce 1957 byl jmenován členem Tajné rady.

Po zvolení J. F. Kennedyho byl jmenován britským velvyslancem ve Spojených státech (s Kennedym se znal již z předválečného období, kdy byl Joseph Kennedy americkým velvyslancem v Británii). Při příležitosti jmenování do funkce obdržel velkokříž Řádu sv. Michala a sv. Jiří, musel také složit svůj poslanecký mandát v Dolní sněmovně[pozn. 1]. Ve Washingtonu měl v rámci diplomatického sboru mimořádné postavení, více než velvyslancem byl rodinným přítelem Kennedyů a jeho vliv na mezinárodní diplomacii první poloviny 60. let je nesporný. Mimo jiné měl podíl na tom, aby Kennedy zahájil jednání se Sovětským svazem v době kubánské krize. Po Kennedyho smrti se vztahy s následujícím prezidentem Johnsonem staly více formální, ale stále byly nadstandardní.

Fotografie z Bílého domu z roku 1963. Zleva: Americký velvyslanec v Británii David Bruce, prezident J. F. Kennedy, britský ministr zahraničí Alec Douglas-Home, americký ministr zahraničí Dean Rusk, britský velvyslanec v USA Sir David Ormsby-Gore

V roce 1964 po otci zdědil ttiul barona a stal se členem Sněmovny lordů. V roce 1965 odešel z funkce velvyslance ve Spojených státech a po návratu do Británie ve Sněmovně lordů reprezentoval Konzervativní stranu, v letech 1966–1967 byl mluvčím konzervativní opozice. I po odchodu z USA udržoval kontakty s rodinou Kennedyů a v roce 1967 doprovázel Jacqueline Kennedyovou na cestě po Asii. V roce 1968 jí nabídl sňatek, což Kennedyová odmítla a mimo jiné argumentovala tím, že se podruhé nechce provdat za někoho, kdo je blízce spojen s jejím bývalým životem první dámy USA (krátce poté se provdala za řeckého miliardáře Aristotela Onassise)[2]. Lord Harlech se později věnoval aktivitám v médiích, byl televizním manažerem a mimo jiné zakladatelem soukromé televizní stanice Harlech Television, dnes známé pod názvem ITV Wales & West). Zastával řadu dalších čestných funkcí, mimo jiné byl zástupcem místodržitele v hrabství Shropshire, kde vlastnil statky.

Vážně se zranil při autonehodě 25. ledna 1985 a druhý den zemřel v nemocnici ve Shrewsbury. Jeho pohřeb se stal společenskou událostí, zúčastnila se jej mimo jiné Jacqueline Kenedyová.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Zámek Brogyntyn Hall (Shropshire), sídlo rodu v letech 1815–2001

V roce 1940 se jeho manželkou stala Sylvia Lloyd-Thomas (1920–1967), dcera diplomata Hugha Lloyd-Thomase (zemřela při autonehodě). Z jejich manželství pocházelo pět dětí. Nejstarší syn Julian Hugh Ormsby-Gore (1940–1974) spáchal sebevraždu, dědicem titulu se stal mladší syn Francis David Ormsby-Gore, 6. baron Harlech (1954–2016), který v roce 2001 prodal za pět miliónů liber staré rodové sídlo Brogyntyn Hall (Shropshire). Dcera Jane (*1942) byla v 60. letech přítelkyní Micka Jaggera a podle některých zdrojů byla pro ni napsána píseň Lady Jane. Další dcera Alice (1942–1995) žila několik let s hudebníkem Ericem Claptonem, později zemřela na předávkování drogami.

V roce 1969 se lord Harlech podruhé oženil s Američankou Pamelou Colin, která byla novinářkou britské verze časopisu Vogue. Z tohoto druhého manželství se narodila dcera Pandora Ormsby-Gore (*1972).

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Stará anglická tradice ve fungování parlamentu neumožňuje vzdát se poslaneckého mandátu. Od 17. století řada politiků z různých důvodů trvala na opuštění Dolní sněmovny, což se dalo řešit přijetím nevýznamného úřadu placeného korunou (Steward of the Chiltern Hundreds), jehož výkon neumožňoval zároveň zasedat v Dolní sněmovně. Přesto v Dolní sněmovně zasedala řada poslanců, kteří byli dlouhodobě mimo Británii (jako důstojníci, koloniální úředníci, diplomaté atd.), a těch, kteří z těchto příčin z parlamentu odešli, bylo minimum. Až ve 20. století byl kladen důraz na docházku do sněmovny a nevýznamný královský úřad Steward of the Chiltern Hundreds začal být častěji využíván při rezignaci na poslanecký mandát. David Ormsby-Gore byl od roku 1950 poslancem za volební obvod Oswestry, nevelké město poblíž hlavního rodového sídla Brogyntyn Hall. Při odchodu do USA v roce 1961 využil starobylého korunního úřadu a na poslanecké křestlo rezignoval. V doplňovacích volbách v Oswestry jej v Dolní sněmovně nahradil John Biffen, člen Konzervativní strany, který později zastával několik funkcí ve vládě Margaret Thatcherové.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Článek ke vztahu Jacqueline Kennedyové a Davida Ormsby-Gore v The New York Times, 8.2.2017 dostupné online