Dauphineské Alpy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dauphinéské Alpy
Dauphiné
Alpes du Dauphine
Dauphine ze sedla Col du Lautaret
Dauphine ze sedla Col du Lautaret

Nejvyšší bod Barre des Ecrins (4 102 m n. m.)

Nadřazená jednotka Západní Alpy
Sousední
jednotky
Vanoise, Kottické Alpy, Vercors, Chartreuse, Devoluy, Provensalské Alpy, Bornes-Bauges-Aravis
Podřazené
jednotky
Soreiller, Ecrins, Oisans, Belledonne, Grandes Rousses

Světadíl Evropa
Stát Francie Francie
Horniny břidlice, žula, rula, gabro, vápenec
Povodí Rhôna, Isère, Romanche, Vénéon, Drac, Durance
Souřadnice 44°57′33″ s. š., 6°17′22″ v. d.

Dauphinéské Alpy patří po masivu Mont Blanc k nejvýznamnějším horským skupinám Alp ve Francii. Představují rozlehlý horský prostor vysokých štítů, ledovců, jezer a alpských luk. Název souvisí s totožným jménem historického území a s francouzským šlechtickým titulem. Na starších mapách většinou termín Dauphine nenajdeme. Oblast bývá nazývána Masiv Pelvoux nebo Masiv Ecrins. Dauphineské Alpy patří k nejdivočejším horským systémům Alp. Díky značné strmosti, velkému převýšení, silnému zalednění a visutými ledovci působí dojmem nedostupnosti.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Dauphinéské Alpy od západu k severu vymezují řeky Rhôna, Isère, Arc, na východě řeky Valloirette, Guisane a Durance, na jihu Buech, Drôme (event. Eygues). Sever odděluje od masivu Vanoise údolí řeky Romanche.

Geologické složení[editovat | editovat zdroj]

Pohoří je součástí Vnějších krystalických Alp. Setkávají se zde pásma žuly, ruly, břidlic, gabra a vápenců.

Členění[editovat | editovat zdroj]

Dauphinéské Alpy se rozkládají na ploše 5300 km². Pohoří můžeme rozdělit na severní část Masiv du Soreiller, centrální oblast Ecrins a jižní část Créte de Dourmillouse s nejvyšším vrcholem Pic du Bonvoisin (3 560 m). Jižní části již nemají tak výrazný vysokohorský charakter a nenalézají se zde žádné ledovce.
K nejznámějším vrcholům Dauphinéských Alp patří nejjižnější Alpská čtyřtisícovka Barre des Ecrins (4 102 m), která je zároveň nejvyšší horou pohoří. Dále La Meije a Mont Pelvoux. Ne severu území vynikají nápadné věže Les Aiguilles d´Arves a masiv Grandes Rousses s nejvyšší horou Pic de l´Etendard (3 238 m), který je vůbec nejzápadnější zaledněnou alpskou oblastí. Tyto hory již někdy nebývají řazeny k pohoří Dauphiné, neboť severní ohraničení vede podél řeky Romanche.

Vrcholy[editovat | editovat zdroj]

Turismus[editovat | editovat zdroj]

Turisticky je pohoří dobře zpřístupněno. Hustá síť značených stezek vede i do značných výšek. Do pohoří zasahují čtyři velká údolí : Vénéon, Valloise, Valgaudemar a Valjouffrey. V severní části hor jsou známá lyžařská střediska l´Alpe-d´Huez a Les Deux-Alpes. Za návštěvu stojí město Briançon na východním okraji (pozoruhodný svým opevněním, jako atrakcí). Briançon je nejvýše položeným městem v Evropě. Na řece Durance a Ubaye je největší alpská přehradní nádrž Lac de Serre-Ponçon (30 km²). Turistům slouží celkem 32 horských chat, patřících většinou spolku C.A.F. Kempy nalezneme v místech La Berarde, Vallouise, Villar-Loubiere, Les Faures, Venosc a další.

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

V roce 1973 byl na poměrně rozlehlém území vyhlášen Parc national des Ecrins o rozloze 91 740 ha. Důvodem byla ochrana alpské flory, fauny a výrazného vysokohorského reliéfu s množstvím jezer. Můžeme zde narazit na kamzíky, sviště, zajíce, orly skalní apod. Na území parku platí přísná pravidla, volné táboření je zakázáno. Správa národního parku sídlí v Gapu.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]