Důl Doblhoff III
| důl Doblhoff III | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Jiné názvy | Kateřina |
| Maximální hloubka | 165 m |
| Hornina | Hnědé uhlí |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Okres | Teplice |
| Obec | Modlany |
| Revír | Severočeský uhelný revír |
| Souřadnice | 50°39′43,89″ s. š., 13°53′51,79″ v. d. |
 | |
| Provozní údaje | |
| Provozovatel | Mostecká uhelná společnost |
| Zaměstnanci | 677 |
| Období těžby | 1882–30. června 1964 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Důl Doblhoff III (po roce 1947 důl Kateřina) byl hnědouhelný důl, který byl založen hrabětem Friedrichem Westphalenem z Fürstenbergu v roce 1882 a nacházel se v Severočeském hnědouhelném revíru v obci Modlany. Těžbu ukončil dne 30. června 1964.[1]
Historie dolu
[editovat | editovat zdroj]Důl Doblhoff III byl založen hrabětem Friedrichem Westphalenem z Fürstenbergu roku 1882. Důl se nacházel v obci Modlany v Ústeckém kraji a byl to největší důl na Teplicku.[2] V roce 1891 byl důl prodán za 3,6 milionu Mostecké uhelné společnosti spolu s doly Barbara a Prokop v Oldřichově, Julie, Milada a Neuhoffnung (Nová Naděje) u Chabařovic a Petri u Českého Újezdu.[3]
Dne 26. března 1932 se 659 horníků dolu připojilo k tzv. velké mostecké stávce.[4] Po skončení druhé světové války byl přejmenován po nejstarší zaměstnankyni závodu na Kateřina. Důl Kateřina byl definitivně uzavřen dne 30. června 1964.[1][5][6] Zbytkové uhlí bylo později vyuhleno povrchovou těžbou povrchovým lomem Chabařovice.[7]
Dále v oblasti byly: důl Doblhoff I v Modlanech-Soběchleby, vznikl roku 1870 a vlastníkem byl hrabě Westphalen, důl Doblhoff II v Bohusudově, vznikl v roce 1872 a důl Doblhoff IV v Modlanech, vznikl v roce 1902.[8]
Popis dolu
[editovat | editovat zdroj]Důl dobýval z hloubky 165 metrů hnědé uhlí, které bylo uloženo v poli s mnoha tektonickými poruchami zaplněnými mourovým uhlím a jílem. Mocnost sloje se pohybovala od 7,5 do 14 metrů a byla těžena komorováním ve dvou, nebo třech lávkách na výšku tří až pět metrů. V důlních dílech, kde často docházelo k samovznícení uhlí, se k zmáhání používala ohňařská metoda, to znamená, že v bocích díla byly provedeny boční záseky a zapařené uhlí se odtěžilo. Dutiny byly obezděny a vyplněny popelem. Kolem roku 1898 se v důlních dílech začalo budovat vodovodní potrubí z důvodu častých záparů a v roce 1902 již byl rozvod vody v podzemí dlouhý cca 4 km.[1]
Větrání
[editovat | editovat zdroj]Protože důl byl zařazen mezi doly „s třaskavými větry I. třídy nebezpečí“, byl rozdělen na dvě větrné oblasti, kde větrání zabezpečovaly jedna vtažná, jedna neutrální a dvě výdušné jámy. Výdušné jámy byly vybaveny ventilátory Shiele o průměru 3 metry a při 200 otáčkách za minutu a depresi 300 Pa odsávaly 2 400 m³/min. Pro zabezpečení proti výbuchům bylo v severním poli k osvětlení výhradně používáno bezpečnostních benzínových lamp výrobce firmy Friemann and Wolf.[1] Umělé větrání v dole bylo zavedeno teprve v roce 1898.[3]
Havárie roku 1902
[editovat | editovat zdroj]Ve středu 30. dubna 1902 došlo po půl páté ráno na Dole Doblhoff k výbuchu požárních plynů a uhelného prachu. Tato tragédie si vyžádala 13 obětí na životech, 5 horníků bylo těžce zraněno. V roce 1902 pracovalo na dole kolem 300 horníků a těžil denně na 70 vagónu uhlí.[2] Ke kritické havárii došlo ve staré severní úpadnici s lanovkou o délce 800 metrů a sklonem 2°, která procházela několika místy se značnými tektonickými poruchami s rozvinutým systémem mourových trhlin, kde již dříve docházelo k častým záparům.[1] Ve 4:39 h, po nástupu důlního s pěti ohňaři k místu zdolávání záparu, nastal výbuch požárních plynů a následně i uhelného prachu. Výbuch byl tak intenzivní, že vzdušná rázová vlna prošla celou lanovkou a rozšířila se k těžní jámě a tou vyrazila až na povrch a strhla střechu důlní budovy.[2] Ihned po explozi sfárali na pomoc postiženým záchranáři, vedení závodním dolu K. Brauerem, s naddůlním a jedním z inženýrů. Podrobnější popis záchranných a asanačních prací se nedochoval. Za zmínku stojí, že během výbuchu zahynuli v dole všichni koně, kteří byli používáni k vyvážení uhlí.[2]
Vedení dolu nebyla prokázána žádná vina a bylo konstatováno, že práce na zmáhání záparu byly vedeny podle zvyklostí a zkušeností, které se v revíru používaly a osvědčily.[1]
Havárie roku 1963
[editovat | editovat zdroj]Na začátku odpolední směny ve čtvrtek 3. ledna 1963 došlo na dole Kateřina k požáru ze samovznícení, při kterém přišlo o život patnáct horníků.[1][5] Není známo, jak dlouho trval proces samovznícení nad chodbou 105 ve třímetrové nadstropní lavici. Vlivem deprese vedl průtahy do starých chodeb a zplodiny hoření tak nebyly zjištěny. Následně dne 3. ledna v 15:20 h zjistil revírník 2. úseku kouře, které se táhly k výdušné jámě č 4. Prvotní okamžitý přímý zásah vodou nebyl možný z důvodu rozpojení vodního potrubí. Dále bylo zjištěno, že na likvidaci požáru v dole byla po jeho ohlášení poslána neúplná četa báňských záchranářů, které se po opakovaných pokusech nepodařilo proniknout k ohni a z ohroženého místa se musela stáhnout.[1][5]
Při vyšetřování příčin havárie byla nalezena řada porušení bezpečnostních předpisů. Hlavním nedostatkem bylo rozpojení požární vody a opožděné odvolání osádky z ohrožené oblasti.[1][5]
Pomníček obětem katastrofy byl odhalen v obci Nové Modlany v roce 1996.[9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i MAKARIUS, Roman. Memento důlních nehod v českém hornictví. Ostrava: Montanex 461 s. ISBN 978-80-7225-271-8, ISBN 80-7225-271-2. OCLC 259737758 S. 155.
- ↑ a b c d Národní listy. Noviny. 1. května 1902, čís. 119, s. 2. Dostupné online.
- ↑ a b Černé milióny - Jan Měchýř [online]. www.databazeknih.cz [cit. 2020-05-04]. Dostupné online.
- ↑ Dějiny města Chabařovic. Příprava vydání Kristina Kaiserová, Vladimír Kaiser. Chabařovice: Město Chabařovice, 1998. 190 s. ISBN 80-902278-1-3. S. 114.
- ↑ a b c d Chabařovické noviny. Noviny [online]. [cit. 23.4.2020]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Naučné stezky. www.jezeromilada.cz [online]. [cit. 2020-04-23]. Dostupné online.
- ↑ Padesát let od havárie na Dole Kateřina [online]. [cit. 2020-04-24]. Dostupné online.
- ↑ MĚCHÝŘ, Jan. Černé milióny. Ústí nad Labem: Edice Sever, 1987. 336 s. OCLC 315681324 S. 317.
- ↑ Pomník obětem důlního neštěstí 1963 v Modlanech [online]. Drobné památky [cit. 2020-04-23]. Dostupné online.