Důlní lampa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Benzínové indikační důlní lampy na dole Michal

Důlní lampa je osvětlovací těleso, které používají horníci v dolech. Je přenosná a má vlastní osvětlovací zdroj. Nejstarší typ důlní lampy byl zpočátku kahanec, ve kterém hořel knot namočený v oleji, později byly vyvinuty lampy karbidové. Jelikož se jednalo o světlo vydávané otevřeným ohněm docházelo neopatrným zacházením k požárům a v plynujících uhelných dolech k zažehnutí metanu a následným výbuchům. Proto na základě negativních zkušeností v dolech s výskytem třaskavých plynů se začaly používat benzínové bezpečnostní lampy s uzavřeným plamenem, tzv. větérky, které se také používaly k indikaci výskytu metanu. Na počátku 20.století byl zaveden elektrický přenosný kahan a následně v 60. letech elektrické osobní svítidlo s upevněním svítící žárovky na přílbu. Lampa měla nevýbušné provedení a musela svítit minimálně 8 hodin při 16 hodinovém opětovném nabíjení. Zpočátku byly lampy s el. akumulátorem značně těžké (kahan 5 kg), později byly el. články zdokonaleny a uloženy místo plechového pouzdra v plastovém čímž se hmotnost značně snížila. Dnešní osobní svítidla s výkonnými zdroji odpovídají technickému pokroku a přispívají k lepšímu osvětlení bezprostředního okolí jednotlivých horníků.

V dolech v místech mimo elektrický kabelový rozvod se na pracovištích také někdy používaly lampy poháněné stlačeným vzduchem, který uvnitř roztáčel malé dynamo, generující el. napětí. Jednalo se mimo osobního svítidla o vylepšení osvětlení zejména odloučených pracovišť, kde se lampa po připojení k hadici se stlačeným vzduchem zavěsila na výztuž co nejblíže místu práce. Nevýhodou tohoto způsobu osvětlení byla značná hlučnost.

Související články[editovat | editovat zdroj]