Děněžkinův kámen (přírodní rezervace)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdroje k infoboxu
Zapovednik
Přírodní rezervace Děněžkinův kámen
заповедник Денежкин камень
IUCN kategorie Ia (Přísná přírodní rezervace)
Hora Děněžkinův kámen
Hora Děněžkinův kámen
Základní informace
Vyhlášení1946
Rozloha801,35 km²
Poloha
StátRuskoRusko Rusko
Souřadnice
Přírodní rezervace Děněžkinův kámen
Přírodní rezervace Děněžkinův kámen
Další informace
Webwww.denkamen.ru
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přírodní rezervace Děnežkinský kámen nebo Děněžkinův kámen (oficiálně rusky Государственное учреждение «Государственный природный заповедник „Денежкин Камень“») je přírodní rezervace v Rusku v oblasti hory Děněžkinův kámen, podle které je zvláště chráněné území pojmenováno. Hora Děněžkinův kámen (v knize Географический и статистический словарь Пермской губернии z roku 1878 je uváděná pod názvem „Денежкинскiе камешки“[1]) je se svými 1 492 metry nadmořské výšky jedním z nejvyšších bodů pohoří Ural. Oblast se rozkládá v Severním Uralu, asi 400 kilometrů severně od Jekatěrinburgu, na území města Severouralsku v nejsevernější části Sverdlovské oblasti. Celá rezervace je pokryta boreálními (severskými) jehličnatými lesy, rozsáhlými mokřady, rašeliništi i bažinami.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První myšlenky na ochranu území kolem Děnežkinského kamene přišly již brzy po druhé světové válce, v roce 1945.[2] Zřídit zde nynější dvě rezervace (tuto a Visimskou) přijeli z Moskvy Sergej Turov a Alexandr Protopopov. Návrhů na velikost území bylo několik – nejambicióznější z nich plánoval s jižní hranicí u řeky Vagran, a severní u Ivdelu. Plány byly realizovány v roce 1946, a to u obou rezervací.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Köppen-Geigerova klimatická mapa

Děněžkinský kámen se rozkládá v ekoregionu západosibiřské tajgy. Je zde subpolární podnebí, dle Köppenovy klasifikace podnebí se nachází v kategorii Dfc. Toto podnebí se vyznačuje mírnými léty (s pouze jedním až třemi měsíci nad 10 °C) a chladnými, zasněženými zimami.[3] Průměrná teplota je zde v lednu –20,3 °C, v červenci 12,9 °C.

Fauna a flora[editovat | editovat zdroj]

V rezervaci se vyskytují tři rostlinné vegetační stupně: tajga, subalpínský stupeň (750 – 850 m n. m.) a pásmo hor bez vegetace (nad 1000–1200 metrů). Pod nezarostlými horskými pásmy se nachází lesy typické pro severozápadní sibiřskou tajgu: ze 38 % jehličnaté smrkovo-borovicovo-jedlové lesy, z 12 % borové lesy (hlavně ve východní a jižní části rezervace) a z 35 % lesy smíšené. V bylinném patře jsou běžné keře jako jsou jeřáb či malina.

Turistika a přístupnost oblasti[editovat | editovat zdroj]

Přírodní rezervace Děněžkinský kámen je se svou kategorií ochrany Ia pro veřejnost uzavřena. Výjimku si můžou vyjednat s ředitelstvím parku vědci a zájemci o „ekologickou výuku”. V rezervaci jsou dvě turistické trasy, obě však vyžadují, aby si návštěvníci předem vyžádali povolení.

Výuková témata[editovat | editovat zdroj]

  • Chráněná území Ruské federace
  • Přírodní rezervace Děněžkinský kámen – Historie, cíle, ekosystémy
  • Metody ekologie na polích
  • Lidská společnost
  • Ekosystémy severního Uralu
  • Požáry v lesích
  • Květiny[4]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Denezhkin Kamen Nature Reserve na anglické Wikipedii.

  1. ЧУПИН, Н. К. Географический и статистический словарь Пермской губернии. Пермь: Типография Губернской земской управы, 1878. 210 s. Dostupné online. S. 35. (rusky) PDF, dokument z knihovny Kanceláře prezidenta Ruské federace. 
  2. Historical notes | Zapovednik „Denezhkin Kamen“. www.denkamen.ru [online]. [cit. 2020–11–24]. Dostupné online. 
  3. World Maps of the Köppen-Geiger Climate Classification | Data Catalog. datacatalog.worldbank.org [online]. [cit. 2020–11–23]. Dostupné online. 
  4. Ecological Education | Zapovednik „Denezhkin Kamen“. www.denkamen.ru [online]. [cit. 2020–11–24]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]