Cygnus (kosmická loď)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Cygnus
Loď Cygnus OA-5 během příletu k ISS.
Loď Cygnus OA-5 během příletu k ISS.
Základní údaje
VýrobceOrbital ATK
Northrop Grumman
Země původuUSA Spojené státy americké
ProvozovatelNorthrop Grumman
NASA
Použitízásobování ISS
Technické specifikace
Typautomatická zásobovací kosmická loď
Životnostjeden týden až dva roky
Startovní hmotnostaž 7 492 kg
Kapacita nákladuaž 2 750 kg (původní)
až 3 750 kg (vylepšená)
až 5 000 kg (3. generace)
Délka5,1 m (původní)
6,3 m (vylepšená)
~7,5 m (3. generace)
Průměr3,07 m
Objem18,9 m3 (původní)
27 m3 (vylepšená)
36 m3 (3. generace)
Energieaž 4 kW
Oblast působeníLEO
Výrobní specifikace
StavAktivní
První start18. září 2013
Související zařízení
Odvozeno zMulti-Purpose Logistics Modul, GEOStar, LEOStar

Cygnus (lat. „labuť“) je bezpilotní nákladní kosmická loď vyvinutá a vyráběná americkou společností Orbital ATK (dříve Orbital Sciences Corporation) v rámci programu komerční orbitální dopravy (Commercial Orbital Transportation Services, COTS) americké kosmické agentury NASA. V roce 2018 výrobu převzala firma Northrop Grumman.[1] Lodi Cygnus jsou určeny k dopravě nákladu na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Do vesmíru je mezi roky 2013 a 2023 vynášelo několik verzí raket Antares z kosmodromu MARS (Středoatlantský regionální kosmodrom) a ve třech případech v letech 2015 až 2017 rakety Atlas V z kosmodromu CCAFS (Cape Canaveral Air Force Station), nyní CCSFS (Cape Canaveral Space Force Station). A pro tři starty v letech 2024 a 2025 byla nebo ještě bude použita raketa Falcon 9 FT se startem z jiné rampy kosmodromu CCSFS.

Historie programu[editovat | editovat zdroj]

Veřejné financování vývoje[editovat | editovat zdroj]

Poté, co byl v lednu 2004 americkým prezidentem Georgem W. Bushem oznámen plán vyřazení amerických raketoplánů Space Shuttle z provozu po dokončení Mezinárodní vesmírné stanice,[2] čelila NASA hrozící závislosti na již provozovaných nebo připravovaných ruských, evropských a japonských bezpilotních zásobovacích lodích Progress, ATV a HTV. Rozhodla se proto v programu COTS podpořit vývoj a výrobu bezpilotních nákladních lodí.

Program vyústil v uzavření[3] dvou kontraktů Commercial Resupply Services (CRS) na dopravu zásob na ISS mezi NASA a společnostmi SpaceX (loď Dragon vynášená raketou Falcon 9) a Orbital Sciences Corporation (loď Cygnus vynášená raketou Antares). Uzavřením smlouvy v hodnotě 1,9 miliardy USD[4] přijala společnost Orbital závazek dodat na ISS až 20 tun nákladu v osmi lodích Cygnus do roku 2016.[5]

Raketa Antares[editovat | editovat zdroj]

Společnost Orbital pro splnění kromě lodi Cygnus vytvořila nový raketový nosič střední třídy Taurus II, který byl během vývoje přejmenován na Antares[6]. Ten nejprve v dubnu 2013 úspěšně absolvoval test bez lodi Cygnus, ale se simulátorem její hmoty. Cílem mise označované A-ONE bylo prokázat, že raketa Antares je schopna dosáhnout nominálního výkonu a umístit na nízkou oběžnou dráhu Země maketu o objemu a hmotnosti lodi Cygnus.[7]

První ukázkový Cygnus (mise Orb-D1) při přiblížení k ISS v září 2013.

Skutečná kosmická loď ke svému ukázkovému prvnímu letu na špici rakety Antares odstartovala 18. září 2013 pod označením Orb-D1 a úspěšně se připojila k ISS. Už 9. ledna 2014 pak společnost Orbital vypustila první řádný let programu CRS.

Fatální selhání rakety při startu[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 2014 selhal při startu poprvé vypouštěný model rakety Antares 130 s novým typem druhého stupně Castor 30XL a s lodí Cygnus Orb-3. Sestava vybuchla 15 sekund po startu, takže navíc významně poničila také startovní infrastrukturu.[8] Zveřejněnou příčinou události byla porucha pohonu 1. stupně.[9]

Společnost poté ustoupila od řady raket Antares 100 a uspíšila přípravu řady 200.[10]

Atlas V jako přechodné řešení[editovat | editovat zdroj]

Současně ve snaze co nejdříve pokračovat v plnění dodávek na ISS zakoupila postupně celkem 3 rakety Atlas V, což jí umožnilo vynášet ve vylepšené (angl. enhanced) lodi téměř dvojnásobené množství nákladu.[11]

První let vylepšeného Cygnusu s raketou Atlas V odstartoval v prosinci 2015. Společnost Orbital (v té době už pod jménem Orbital ATK) se pak postupně vrátila k vlastní raketě Antares, jejíž verze 230 byla také schopna vynést vylepšený Cygnus s vyšší hmotností užitečného zatížení.

Dodatečné objednávky letů k ISS[editovat | editovat zdroj]

Společnost tak i přes havárii letu CRS Orb-3 splnila svůj závazek ze smlouvy z roku 2008. Protože však nebyla dokončena jednání o navazujícím programu CRS-2, NASA doobjednala v srpnu 2015 k původním osmi letům další dva[12] a později ještě jeden. Tyto tři lety bývají v některých zdrojích označovány za číslem označovány písmenem E jako připomenutí, že jde o lety z rozšířeného (angl. extended) programu CRS. Lety lodí Cygnus, označované původně zkratkou Orb (Orb-1 atd.) a později zkratkou názvu společnosti Orbital ATK (OA-4 atd.), jsou navíc od desátého komerčního letu označovány zkratkou NG (NG-10 atd.) na znamení skutečnosti, že společnost Orbital (včetně jejích produktů Cygnus a Antares) v roce 2018 převzala společnost Northrop Grumman.[13]

Přípravy programu CRS-2, které NASA zahájila v září 2014, pak pokračovaly až do roku 2016, kdy společnostem Orbital ATK, Sierra Nevada Corporation a SpaceX byly zadány první zakázky – každé z nich je podle smlouvy CRS-2 garantováno nejméně 6 nákladních letů. Prvním letem CRS-2 byla v listopadu 2019 mise Cygnus NG-12 (prvním letem Space X podle nové smlouvy byla mise SpaceX CRS-21 na přelomu let 2020 a 2021, zatímco Sierra Nevada teprve připravuje ukázkový let svého raketoplánu Dream Chaser).

Northrop Grumman v listopadu 2020 oznámil, že získal v rámci smlouvy CRS-2 zakázku na další dvě mise, které by se měly uskutečnit v letech 2022 a 2023 pod označením NG-18 a NG-19.[14] A v březnu 2022 si NASA u společnosti objednala dalších 6 (NG-20 až NG-25) z celkem 12 nově nasmlouvaných zásobovacích misí až do roku 2026 (zbylých 6 misí získala společnost SpaceX).[15] Northrop Grumman tak ze smlouvy CRS-2 získala celkem 14 misí (SpaceX celkem 15).

Následky sankcí po ruské invazi na Ukrajinu[editovat | editovat zdroj]

V roce 2022 společnost také oznámila změnu nosiče pro mise Cygnus v reakci na vývoj ekonomických sankcí uvalených na Rusko po únorové invazi na Ukrajinu. Ta ohrozila dodavatelské řetězce pro první stupně rakety Antares 230, které se vyráběly na Ukrajině a používaly ruské motory RD-181 – jejich dodávky však Rusko zastavilo v reakci na uvalené západní sankce ve chvíli, kdy měl Northrop Grumman pokryté potřeby pouze pro mise NG-18 a NG-19.[16]

Řešením situace byla urychlená dohoda se společností Firefly Aerospace na společném projektu nové verze rakety Antares, nástupce řady 230. Antares 330 bude létat se sedmi motory Miranda společnosti Firefly a využije její kompozitní technologii pro konstrukci prvního stupně a nádrže. Northrop Grumman do nosiče vloží svou avioniku a software a dále konstrukci druhého stupně včetně motoru Castor 30XL. Nová verze navíc významně zvýší kapacitu dopravy na oběžnou dráhu.[17]

Podle pozdějších oznámení bude novou verzí rakety Antares jako první vynesena mise Cygnus NG-23, a to nejdříve na podzim 2024.[18] Na překlenutí tří startů mezi NG-19 (na raketě Antares 230+) a NG-23 (na raketě Antares 330) se Northrop Grumman dohoda se společnosti SpaceX. Mise NG-20 až NG-22 tak budou na oběžnou dráhu dopraveny raketami Falcon 9 FT.[19]

Design lodi Cygnus[editovat | editovat zdroj]

Srovnání lodí Cygnus v původní dvousegmentové (vlevo) a vylepšené třísegmentové verze používané od roku 2015 (vpravo)

Loď se skládá ze dvou válcových modulů. Větší z nich, hermetizovaný nákladový modul (Pressurized Cargo Module, PCM), který vyrábí italská společnost Thales Alenia Space, měl v původní verzi délku 3,66 metru, průměr 3,07 metru, suchou hmotnost (bez nákladu a paliva) 1 500 kg. Vnitřní hermetizovaný prostor o objemu 18,9 m³ mohl pojmout až 2 tuny nákladu. U vylepšené (enhanced) verze Cygnusu používané od letu OA-4 se PCM prodloužil na 4,86 metru, což umožnilo zvětšit hermetizovaný objem na 27 m³ a nosnost na nejméně 3 500 kg nákladu. Suchá hmotnost PCM se zvýšila na 1 800 kg. Na horní části (ve směru letu při startu) je umístěn kotvící mechanismus CBM (Common Berthing Mechanism) pro připojení k stanici a umožnění přístupu její posádky do hermetizovaného prostoru lodi. Z ISS může Cygnus v PCM odvést až 1200 kg odpadu, se kterým zanikne v atmosféře Země.[5]

Kruhové solární panely vylepšené verze lodi Cygnus (NG-16)

Menší servisní modul (Service Module, SM) vyrábí firma Orbital ATK (od roku 2018 Northrop Grumman). Obsahuje především manévrovací motor o tahu 450 newtonů, nádrže s palivem (hydrazin a oxid dusičitý), navigační, řídicí a komunikační systém lodi a mechanismus pro zachycení lodi robotickou rukou Canadarm2. Přesné manévrování dále zajišťuje 32 trysek rozmístěných po celém povrchu lodi.

Součástí servisního modulu jsou také dva solární panely. U původní verze byly klasické do strany rozevírací obdélníkové panely osazeny gallium arsenidovými články o celkovém výkonu 3,5 kilowattů (kW). U vylepšené verze je použita technologie Ultraflex,[20] v níž se panely rozevírají jako vějíř a po plném rozvinutí vytvoří kruhový panel (video). Výhodou technologie je úspora prostoru i hmotnosti na méně než čtvrtinu oproti běžným panelům o stejném výkonu.[21]

Od mise NG-17 disponují Cygnusy rozšířenými funkcemi pro úpravu dráhy ISS.[22]

Celková hmotnost vylepšené lodi bez nákladu a paliva je cca 3750 kg.[23]

Výroba a integrace kosmické lodi Cygnus probíhá ve výrobním zařízení v městě Dulles ve Virginii. Ze stejného místa jsou řízení operace mise v koordinaci s řídicím střediskem v Houstonu v Texasu.

Modernizace lodi pro lety ke komerčním stanicím[editovat | editovat zdroj]

Společnost Northrop Grumman počátkem srpna 2023 oznámila, že plánuje modernizace své lodi Cygnus, aby byla schopna poskytovat služby zákazníkům za 10 i 20 let. Předně se počítá s prodloužením přetlakového modulu pro užitečné zatížení o 1,5 metru a zvýšením vnitřního prostoru z 26 na 36 m2,[24] což umožní pojmout o třetinu více nákladu – hmotnost dopravovaného materiálu by se tak z 3 750 kg zvýšila na 5 000 kg. Další zvažovanou změnou je změna způsobu připojování. Dosavadní kotvení k ISS pomocí robotického ramene stanice by bylo nahrazeno schopností aktivního připojení lodi, podobně jako se k ISS připojují nákladní i osobní Dragony 2 společnosti SpaceX.

Důvodem této změny je obava, že některé budoucí komerční stanice by vhodné robotické rameno alespoň ve svých počátečních konfiguracích nemusely mít, což by Cygnusy vyřadilo z jejich zásobování. Zdokonalit by se měla také schopnost lodi zajišťovat zvyšování oběžné dráhy stanice (reboosty) častěji, než při dosavadních testech jednou za misi lodi Cygnus. K tomu je nutné umožnit čerpání paliva potřebného pro takové manévry. Nová verze označovaná „Mission B“ má uskutečnit svůj první let při nákladní misi NG-23, jejíž start na zcela novém nosiči Antares 330 je předběžně plánován na polovinu roku 2025.[25] V dubnu 2024 výrobce a provozovatel lodi oznámil, že dokončil primární strukturu nové verze a na podzim 2024 plánuje první tlakovou zkoušku, aby se potvrdila strukturální integrita lodi.[24] Subdodavatel, společnost Thales Alenia Space, pak zveřejnil fotografii konstrukce, která se skutečně oproti dvěma a třem segmentům, tvořícím původní a vylepšeno verzí Cygnusu, skládá ze čtyř segmentů.[26]

Přehled letů lodí Cygnus[editovat | editovat zdroj]

Lodi Cygnus jsou vynášeny nosnou raketou Antares ze Středoatlantského regionálního kosmodromu (angl. Mid-Atlantic Regional Spaceport, MARS), který se nachází v sousedství kosmodromu a střediska NASA Wallops ve státu Virginie na východním pobřeží USA.[27]. Výjimky tvořily 3 lety, u nichž byly nosičem rakety Atlas V 401 vypouštěné z vojenské základny na mysu Canaveral na Floridě (angl. Cape Canaveral Air Force Station, CCAFS), a 3 lety na nosiči Falcon 9 ze stejného kosmodromu, ale s novým označením (angl. Cape Canaveral Space Force Station, CCSFS).

Původní verze lodi se k ISS připojovaly prostřednictvím spodního (k zemi mířícího) portu na modulu Harmony, označovaného Harmony nadir. Vylepšené verze (od mise Cygnus OA-4) se připojují přes spodní port modulu Unity, označovaný Unity nadir).

Stejně jako u dalších lodí, které se k ISS nepřipojují automaticky jako lodi Progress, Dragon 2 a ATV, ale pomocí robotické ruky Canadarm2 (kromě Cygnusů se to týkalo také japonských lodí HTV a první řady Dragonů firmy SpaceX) se za čas připojení (ukotvení – berthing) považuje okamžik fyzického spojení stykovacích uzlů (portů) obou těles a podobně za čas odpojení (odkotvení – unberthing) okamžik oddělení portů.

Uskutečněné mise[editovat | editovat zdroj]

Kosmická loď Nosná raketa Náklad
(kg) 		Start
(UTC) 		Připojení k ISS
(UTC) 		Port ISS Odpojení od ISS
(UTC) 		Doba spojení s ISS Zánik
(UTC) 		Pozn.
1 Cygnus D1
- CRS Orb-D 		Antares 110 589 18. září 2013,
14:58[28] 		29. září 2013,
12:44 		Harmony nadir 22. října 2013,
10:04 		22 dní, 21 hodin, 20 minut 23. října 2013 Ukázkový let
2 Cygnus Orb-1
- CRS Orb-1 		Antares 120 1 260 9. ledna 2014,
18:07:05[29] 		12. ledna 2014,
13:05 		Harmony nadir 18. února 2014,
10:25 		36 dní, 21 hodin, 20 minut 19. února 2014 1. let podle

smlouvy CRS

3 Cygnus Orb-2
- CRS Orb-2 		Antares 120 1 494 13. července 2014,
16:52:14 		16. července 2014,
12:53 		Harmony nadir 15. srpna 2014,
09:14 		29 dní, 20 hodin, 21 minut 17. srpna 2014
4 Cygnus Orb-3
- CRS Orb-3 		Antares 130 2 215 28. října 2014,
22:22:38 		Během startu došlo k fatální anomálii a v následné explozi byl Cygnus i s nákladem zničen.
5 Cygnus OA-4
- CRS OA-4 		Atlas V 401 3 514 6. prosince 2015,
21:44:57 		9. prosince 2015,
14:14 		Unity nadir 19. února 2016,
12:25 		71 dní, 22 hodin, 11 minut 20. února 2016 1. let pokročilé verze
6 Cygnus OA-6
- CRS OA-6 		Atlas V 401 3 519 22. března 2016,
03:05:52 		26. března 2016,
14:52 		Unity nadir 14. června 2016,
11:43 		79 dní, 20 hodin, 51 minut 22. června 2016
7 Cygnus OA-5
- CRS OA-5 		Antares 230 2 342 17. října 2016,
23:45:40 		23. října 2016,
11:28 		Unity nadir 21. listopadu 2016,
12:35 		29 dní, 1 hodina, 7 minut 28. listopadu 2016
8 Cygnus OA-7
- CRS OA-7 		Atlas V 401 3 376 18. dubna 2017,
15:11 		22. dubna 2017,
10:16 		Unity nadir 4. června 2017,
11:05 		43 dní, 0 hodin, 49 minut 3. července 2017
9 Cygnus OA-8
- CRS OA-8 		Antares 230 3 338 12. listopadu 2017,
12:20:26 		14. listopadu 2017
10:04 		Unity nadir 6. prosince 2017,
13:11 		22 dní, 3 hodiny, 7 minut 18. prosince 2017
10 Cygnus OA-9
- CRS OA-9E 		Antares 230 3 350 21. května 2018,
08:44:06 		24. května 2018
12:13 		Unity nadir 15. července 2018
12:37 		55 dní, 3 hodiny, 53 minut 30. července 2018 Test využití lodi pro zvýšení dráhy ISS[30]
11 Cygnus NG-10
- CRS NG-10E 		Antares 230 3 350 17. listopadu 2018,
09:01:31 		19. listopadu 2018
12:31 		Unity nadir 8. února 2019
16:16[31] 		81 dní, 3 hodiny, 45 minut 25. února 2019[32]
12 Cygnus NG-11
- CRS NG-11E 		Antares 230 3 350 17. dubna 2019
20:46:07[33] 		19. dubna 2019
09:28[34] 		Unity nadir 6. srpna 2019,
16:15 		109 dní, 6 hodin, 47 minut 6. prosince 2019
13 Cygnus NG-12
- CRS NG-12 		Antares 230+ 3 705 2. listopadu 2019,
13:59:47[35] 		4. listopadu 2019,
11:21[36] 		Unity nadir 31. ledna 2020, 11:15[37] 87 dní, 23 hodin, 54 minut 17. března 2020, 23:17[38] 1. let podle smlouvy CRS-2
14 Cygnus NG-13
- CRS NG-13 		Antares 230+ 3 377 15. února 2020, 20:21:01 18. února 2020, 11:16[39] Unity nadir 11. května 2020, 13:00[40] 83 dní, 1 hodina, 44 minut 29. května 2020, 19:29[41]
15 Cygnus NG-14
- CRS NG-14 		Antares 230+ 3 551 3. října 2020, 01:16:14 5. října 2020, 12:01 Unity nadir 6. ledna 2021, 12:25[42] 93 dní, 0 hodin, 24 minut 26. ledna 2021, 20:23[43]
16 Cygnus NG-15
- CRS NG-15 		Antares 230+ 3 810 20. února 2021, 17:36:50[44] 22. února 2021, 12:16[44] Unity nadir 29. června 2021, 13:20[44] 127 dní, 1 hodina, 4 minuty 2. července 2021, 01:15[44]
17 Cygnus NG-16
- CRS NG-16 		Antares 230+ 3 723 10. srpna 2021, 22:01:05[45] 12. srpna 2021, 13:42[46] Unity nadir 20. listopadu 2021, 13:40[47] 99 dní, 23 hodin, 58 minut 15. prosince 2021, 06:30-09:45[48]
18 Cygnus NG-17
- CRS NG-17 		Antares 230+ 3 800 19. února 2022, 17:40:03[49] 21. února 2022, 12:02[50] Unity nadir 28. června 2022, ~07:00[51] 126 dní a ~19 hodin 29. června 2022, ~06:55[52] Test využití lodi pro zvýšení dráhy ISS[53]
19 Cygnus NG-18
- CRS NG-18 		Antares 230+ 3 708 7. listopadu 2022, 10:32:42[54] 9. listopadu 2022, 13:03[55] Unity nadir 21. dubna 2023, 11:20[56] 162 dní, 19 hodin, 37 minut 22. dubna 2023 ~01:42[57] Test využití lodi pro zvýšení dráhy ISS[58]
20 Cygnus NG-19
- CRS NG-19 		Antares 230+ 3 785 2. srpna 2023, 00:31:17[59] 4. srpna 2023, 12:28[60] Unity nadir 22. prosince 2023, ~10:00 UTC[61] 139 dní, 21 hodin, 32 minut 9. ledna 2024, 18:22[62] Test využití lodi pro zvýšení dráhy ISS[63]
21 Cygnus NG-20
- CRS NG-20 		Falcon 9 ~3 726 30. ledna 2024, 17:07[64] 1. února 2024 (plánováno)[64] Unity nadir červenec 2024 (plánováno)[64] dosud 91 dní let pokračuje

Připravované mise[editovat | editovat zdroj]

Kosmická loď Nosná raketa Náklad
(kg) 		Start
(UTC) 		Připojení k ISS
(UTC) 		Port ISS Odpojení od ISS
(UTC) 		Doba spojení s ISS Zánik
(UTC) 		Pozn.
22 Cygnus NG-21
- CRS NG-21 		Falcon 9 ~3 800 červenec nebo srpen 2024 (nejdříve))

[65][66]

několik desítek hodin po startu Unity nadir několik měsíců
23 Cygnus NG-22
- CRS NG-22 		Falcon 9 ~3 800 2024 nebo 2025 několik desítek hodin po startu Unity nadir několik měsíců
24 Cygnus NG-23
- CRS NG-23 		Antares 330+ ~3 800 2025 několik desítek hodin po startu Unity nadir několik měsíců

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ MAJER, Dušan. ŽIVĚ A ČESKY: Cygnus pod křídly Northrop Grumman [online]. 2018-11-14 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ The Vision For Space Exploration. S. 6. web.archive.org [online]. NASA, únor 2004 [cit. 2021-08-17]. S. 6. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-08-16. 
  3. ↑ NASA Awards Space Station Commercial Resupply Services Contracts. www.nasa.gov [online]. [cit. 2021-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-02. (anglicky) 
  4. ↑ STRAKA, Vít. Novou soukromou kosmickou loď čeká premiéra u Mezinárodní kosmické stanice [online]. Česká astronomická společnost, 2013-9-18 [cit. 2013-09-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b ISS: Cygnus - Satellite Missions - eoPortal Directory. earth.esa.int [online]. [cit. 2021-08-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ MALIK, Tariq. Meet Antares: Private Rocket Project Gets New Name. Space.com [online]. 2011-12-12 [cit. 2021-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ GRAHAM, William. Antares conducts a flawless maiden launch [online]. 2013-04-21 [cit. 2021-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ PLAIT, Phil. BREAKING: Antares Rocket Explodes on Takeoff. Slate. 2014-10-28. Dostupné online [cit. 2023-04-24]. ISSN 1091-2339. (anglicky) 
  9. ↑ First stage propulsion system is early focus of Antares investigation – Spaceflight Now [online]. [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ GEBHARDT, Chris. Orbital ATK make progress toward Return To Flight of Antares rocket [online]. 2015-08-14 [cit. 2021-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ GEBHARDT, Chris. Enhanced Cygnus to help Orbital ATK meet CRS contract by 2017 [online]. 2015-08-31 [cit. 2021-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ NASA Orders Two More ISS Cargo Missions From Orbital ATK. SpaceNews [online]. 2015-08-17 [cit. 2021-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Acquisition of Orbital ATK approved, company renamed Northrop Grumman Innovation Systems. SpaceNews [online]. 2018-06-06 [cit. 2021-08-17]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  14. ↑ Northrop Grumman Awarded Additional Cargo Resupply Missions to the International Space Station. Northrop Grumman Newsroom [online]. [cit. 2021-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ POTTER, Sean. NASA Orders Additional Cargo Flights to Space Station. NASA [online]. 2022-03-25 [cit. 2022-03-26]. Dostupné online. 
  16. ↑ Antares 330 Targets NET Mid-2024 Launch, SpaceX to Fly Three Cygnus Missions - AmericaSpace. www.americaspace.com [online]. 2022-08-12 [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Northrop Grumman Teams with Firefly Aerospace to Develop Antares Rocket Upgrade and New Medium Launch Vehicle. Northrop Grumman Newsroom [online]. [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Antares 330 | CRS NG-23. nextspaceflight.com [online]. [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ ROULETTE, Joey. Northrop taps rocket startup Firefly to replace Antares' Russian engines. Reuters. 2022-08-08. Dostupné online [cit. 2023-04-24]. (anglicky) 
  20. ↑ ultraflex solar array: Topics by Science.gov. www.science.gov [online]. [cit. 2021-08-23]. Dostupné online. 
  21. ↑ UltraFlex Solar Array [online]. ABLE Engineering Company, Inc. [cit. 2021-08-23]. Dostupné online. 
  22. ↑ NG-19 Mission Launch Profile Handout. www.northropgrumman.com [online]. Northrop Grumman, 2023 [cit. 2023-05-12]. Dostupné online. 
  23. ↑ HOLUB, Aleš. MEK. malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2013-9-19 [cit. 2013-09-23]. Kapitola Cygnus. Dostupné online. 
  24. ↑ a b Thales Alenia Space completes new version of Cygnus. Space Daily [online]. [cit. 2024-04-07]. Dostupné online. 
  25. ↑ FOUST, Jeff. Northrop Grumman planning Cygnus upgrades [online]. 2023-08-03 [cit. 2023-12-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Primary structure completed for Northrop Grumman’s next generation of Cygnus pressurized cargo modules | Thales Alenia Space. www.thalesaleniaspace.com [online]. 2024-03-28 [cit. 2024-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ VSE, MARCEL GRÜN. Technet.cz, 2014-09-09 [cit. 2014-01-10]. Dostupné online. 
  28. ↑ STRAKA, Vít. Záznam online přenosu startu lodi Cygnus [online]. Česká astronomická společnost, 2013-9-18 [cit. 2013-09-21]. Dostupné online. 
  29. ↑ ČTK. Vesmírný kamion Cygnus poprvé soukromě odletěl k ISS. Aktuálně-centrum.cz [online]. 2014-01-09 [cit. 2014-01-09]. Dostupné online. 
  30. ↑ Northrop Grumman's OA-9 Cygnus leaves International Space Station [online]. 2018-07-15 [cit. 2023-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-03-28. (anglicky) 
  31. ↑ RICHARDSON, Derek. NG-10 Cygnus departs ISS to perform secondary mission [online]. spaceflightinsider.com, 2019-2-8 [cit. 2019-02-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-08. (anglicky) 
  32. ↑ MAJER, Dušan. Cygnus zanikl [online]. kosmonautix.cz, 2019-2-25 [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. 
  33. ↑ CAMPBELL, Lloyd. Science and supplies soar to ISS on NG-11 Cygnus mission [online]. spaceflightinsider.com, rev. 2019-4-17 [cit. 2019-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-18. (anglicky) 
  34. ↑ RICHARDSON, Derek. NG-11 Cygnus begins 3-month ISS stay [online]. orbital-velocity.com, rev. 2019-4-19 [cit. 2019-04-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ GEBHARDT, Chris. Cygnus NG-12 arrives at ISS with increased science capability [online]. 2019-11-04 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ Cygnus Resupply Ship Attached to Unity for Cargo Operations – Space Station. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ MCDOWELL, Jonathan. Jonathan's Space Report [online]. 775. vyd. 17. února 2020 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ MCDOWELL, Jonathan. Jonathan's Space Report [online]. 777. vyd. 17. dubna 2020 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ MCDOVELL, Jonathan. Jonathan's Space Report - No. 776 [online]. 10. března 2020 [cit. 2021-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ MCDOWELL, Jonathan. Jonathan's Space Report - No. 778 [online]. 26. května 2020 [cit. 2021-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ NASA Commercial Resupply Mission Update – NG-13 [online]. [cit. 2021-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ MCDONELL, Jonathan. Jonathan's Space Report No. 788 [online]. 25. ledna 2021 [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ Cygnus NG-14 Mission Page [online]. [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ a b c d Northrop Grumman [online]. [cit. 2021-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ POTTER, Sean. NASA Science, Cargo Launches on Northrop Grumman Resupply Mission. NASA [online]. 2021-08-10 [cit. 2021-08-12]. Dostupné online. 
  46. ↑ GARCIA, Author Mark. Cygnus Installed on Unity Module for Cargo Transfers. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2021-08-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ Jonathan's Space Report. planet4589.org [online]. [cit. 2021-11-21]. Dostupné online. 
  48. ↑ https://twitter.com/planet4589/status/1471195726160052231. Twitter [online]. [cit. 2021-12-21]. Dostupné online. 
  49. ↑ CLARK, Stephen. Antares rocket launch kicks off space station resupply mission – Spaceflight Now [online]. [cit. 2022-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ https://twitter.com/space_station/status/1495732431013527552. Twitter [online]. [cit. 2022-02-21]. Dostupné online. 
  51. ↑ GARCIA, Author Mark. Cygnus Completes Station Mission After Four Months. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ 2022 - Satellite & Spacecraft Launches and Detailed Orbits. zarya.info [online]. [cit. 2022-06-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-29. 
  53. ↑ TINGLEY, Brett. Northrop Grumman's Cygnus cargo ship boosts International Space Station's orbit. Space.com [online]. 2022-06-28 [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ Liftoff of Northrop Grumman’s CRS-18 Antares Rocket. nasa.gov [online]. [cit. 2022-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ International Space Station na Twitteru. Twitter [online]. [cit. 2022-11-27]. Dostupné online. 
  56. ↑ GARCIA, Mark. Robotic Arm Releases Cygnus Space Freighter from Station. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ MCDOWELL, Jonathan. Jonathan's Space Report - No. 819. planet4589.org [online]. 2023-05-13 [cit. 2023-05-14]. Dostupné online. 
  58. ↑ Michal Václavík na Twitteru. Twitter [online]. [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. 
  59. ↑ Michal Václavík na Twitteru. Twitter [online]. [cit. 2023-08-02]. Dostupné online. 
  60. ↑ https://twitter.com/Space_Station/status/1687441947609231360. Twitter [online]. [cit. 2023-08-04]. Dostupné online. 
  61. ↑ Jonathan's Space Report - No. 828. www.planet4589.org [online]. 2024-01-05 [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. 
  62. ↑ GARCIA, Mark. Crew Keeps Up Pace With Space Biology, Life Support Duties. blogs.nasa.gov [online]. 2024-01-09 [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. ↑ https://twitter.com/RevesdEspace/status/1690283052411314176. Twitter [online]. [cit. 2023-08-21]. Dostupné online. 
  64. ↑ a b c NASA Science, Hardware on Northrop Grumman Mission En Route to Station - NASA [online]. [cit. 2024-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  65. ↑ Falcon 9 Block 5 | CRS NG-21. nextspaceflight.com [online]. [cit. 2023-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. ↑ SpaceX launches Northrop Grumman’s Cygnus spacecraft on its way to the Space Station – Spaceflight Now [online]. [cit. 2024-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní vesmírná stanice
Komponenty
Moduly
Ruský segment – Aktivní: Zarja • Zvezda • Poisk • Rassvet • Nauka • Pričal • Vyřazené: Pirs
Americký segment – Aktivní: Unity • Destiny • Quest • Harmony • Columbus • Kibó • Tranquillity • Cupola • Leonardo • BEAM
Konstrukce
Lodě
Pilotované
Aktivní: Sojuz • Dragon 2 (Crew Dragon) • Plánované: CST-100 Starliner • Vyřazené: Space Shuttle
Bezpilotní
Aktivní: Progress • Dragon 2 (Cargo Dragon) • Cygnus • Plánované: HTV-X • Vyřazené: ATV • Dragon • HTV
Lety, posádky
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Cygnus_(kosmická_loď)&oldid=23807938“