Chlorid rheničný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chlorid rheničný
Obecné
Systematický názevChlorid rheničný
Anglický názevRhenium pentachloride
Německý názevRhenium(V)-chlorid
Sumární vzorecReCl5
Identifikace
Registrační číslo CAS13596-35-5
Číslo EC (enzymy)237-042-6
PubChem83602
SMILESCl[Re](Cl)(Cl)(Cl)Cl
InChI1S/5ClH.Re/h5*1H;/q;;;;;+5/p-5
Vlastnosti
Molární hmotnost363,471 g/mol
Teplota tání261 °C
Hustota3,9 g/cm3
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
H-větyH315 H319 H335
P-větyP261 P264 P271 P280 P302+352 P304+340 P305+351+338 P312 P321 P332+313 P337+313 P362 P403+233 P405 P501
NFPA 704
1
0
W
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid rheničný je anorganická sloučenina chloru a rhenia se vzorcem ReCl5.[1] Jedná se o tmavě zelenou pevnou látku.[2]

Struktura a příprava[editovat | editovat zdroj]

Struktura chloridu rheničného se skládá ze dvou oktaedrů spojených stranou a lze ji formulovat jako Cl4Re(μ-Cl)2ReCl4. Vzdálenost Re-Re je 3,74 Å.[3]

Sloučenina byla poprvé připravena v roce 1933,[4] několik let po objevu rhenia. Příprava zahrnuje chloraci rhenia při teplotách až 900 °C.[5] Materiál lze čistit sublimací.

ReCl5 je jedním z nejvíce oxidovaných binárních chloridů rhenia. Nepodléhá další chloraci. ReCl6 byl připraven z fluoridu rheniového.[6] Je znám fluorid rhenistý, ale ne chlorid rhenistý.[7]

Použití a reakce[editovat | editovat zdroj]

Na vzduchu se rozkládá na hnědou kapalinu.[8]

Ačkoli chlorid rheničný nemá žádné komerční využití, má historický význam jako jeden z prvních katalyzátorů pro metatezi olefinů.[9] Redukcí vzniká chlorid rhenitý.

Oxygenací se získá ReO3Cl:[10]

ReCl5 + 3 Cl2O → ReO3Cl + 5 Cl2

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rhenium pentachloride na anglické Wikipedii.

  1. HRNČÍŘ, Jan. Sloučeniny [online]. Liberec: Gymnázium F. X. Šaldy [cit. 2022-07-04]. Dostupné online. 
  2. Rhenium(V) chloride [PDF]. Sigma-Aldrich [cit. 2022-07-04]. Dostupné online. 
  3. MUCKER, K. F.; SMITH, G. S.; JOHNSON, Q. The crystal structure of ReCl5. Acta Crystallographica Section B. Roč. 24, čís. 6, s. 874. Dostupné online. DOI 10.1107/S0567740868003316. 
  4. GEILMANN, Wilhelm; WRIGGE, Friedrich W.; BLITZ, Wilhelm. Rheniumpentachlorid. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. Roč. 214, čís. 3, s. 244. DOI 10.1002/zaac.19332140304. 
  5. LINCOLN, Roger; WILKINSON, Geoffrey. Rhenium Pentachloride and Volatile Metal Chlorides by Direct Chlorination Using a Vertical-Tube Reactor. Inorganic Syntheses. Roč. 1890, čís. 20, s. 41–43. DOI 10.1002/9780470132517.ch11. 
  6. TAMADON, Farhad; SEPPELT, Konrad. The Elusive Halides VCl5, MoCl6, and ReCl6. Angew. Chem. Int. Ed.. Roč. 52, čís. 2, s. 767–769. DOI 10.1002/anie.201207552. PMID 23172658. 
  7. MACGREGOR, Stuart A.; MOOCK, Klaus H. Stabilization of High Oxidation States in Transition Metals. 2.1 WCl6 Oxidizes [WF6]-, but Would PtCl6 Oxidize [PtF6]-? An Electrochemical and Computational Study of 5d Transition Metal Halides:  [MF6]z versus [MCl6]z (M = Ta to Pt; z = 0, 1−, 2−). Inorg. Chem.. Roč. 37, čís. 13, s. 3284–3292. DOI 10.1021/ic9605736. 
  8. EDWARDS, D. A.; WARD, R. T. Some reactions of rhenium(V) chloride. Journal of the Chemical Society A. S. 1617. DOI 10.1039/J19700001617. 
  9. HAMILTON, J. G.; ROONEY, J. J. Ring-opening polymerization of endo and exo-dicyclopentadiene and their 7,8-dihydro derivatives. Journal of Molecular Catalysis. Roč. 1986, čís. 36, s. 115. 
  10. HOUSECRAFT, C. E.; SHARPE, A. G. Inorganic Chemistry. 2. vyd. [s.l.]: Prentice Hall, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0-13-039913-7.