Buonconsiglio

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Hrad Buoncosiglio / Castello del Buoncosiglio
Castello del Buonconsiglio, Trento 2011
Účel stavby

Sídlo knížete-biskupa

Základní informace
Sloh gotika
Výstavba 13. století
Materiály kámen, zdivo
Stavebník Tridentský kníže-biskup
Současný majitel Autonomní oblast Tridentsko-Horní Adiže
Poloha
Adresa via Bernardo Clesio, 5, Trento, ItálieItálie Itálie
Souřadnice
Další informace
Web Oficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrad Buonconsiglio italsky Castello del Buonconsiglio je nejvýznamnější světská stavba Tridentska a nachází se na skalním výběžku v severovýchodní části tridentského starého města. Hrad je několikakřídlová památkově chráněná stavba v Trentu, hlavním městě autonomního kraje Tridentsko-Horní Adiže. Do roku 1796 byl sídlem tridentského knížete-biskupa. Dnes je komplex sídlem umělecko-historického muzea (Museo Provinciale d‘ArteMuseo Storico), s prostorami pro příležitostné výstavy, památníkem italským iredentistům, muzejním obchodem a restaurantem.

Z hradního bergfritu je výhled na tridentské staré město, do údolí Adiže a na přilehlé hory.

Dějiny hradu[editovat | editovat zdroj]

Castello del Buonconsiglio v Trentu, od roku 1803 kníže-biskupské sídlo

Hrad Buonconsiglio byl vystavěn v tzv. Německé čtvrti (Quartiere tedesco / Deutsches Viertel) na severovýchodě tridentského starého města na skalním výběžku.[1] Kolem dodnes existujícího bergfritu zvaného Mastio nebo též Augustova věž stojí nejstarší části středověkého biskupského hradu, některé až z 12. století. Jižně a východně od věže vznikal od 13. Do 15. století Starý hrad (Castelvecchio), nejstarší domácí sídlo tridentských knížecích biskupů.[2]

V roce 1407 došlo v Tridentu k povstání šlechticů a měšťanů proti knížeti-biskupovi původem z Mikulova, Jiřímu z Lichtenštejna-Kastelkornu (1390–1419). Nepokoje se rozšířily do okolí, kde docházelo k selským povstáním v celém Tridentsku. Tísně tridentského knížete-biskupa využil vévoda Fridrich IV. Habsburský (zv. S prázdnou kapsou), který s vojskem vpochodoval do města a biskupa Jiřího z Trenta vyhnal. Po těchto událostech sloužil hrad Buonconsiglio od doby knížete-biskupa Alexandra Mazovského (1424–1444) nejen jako obranné zařízení pro město Trento, ale také jako pevnost proti městu.

Po staletí byly Trento a Castello del Bunoconsiglio významnou zastávkou cestujících z německých zemí do Itálie nebo naopak Italů směrem na sever.[3] Albrecht Dürer při své první cestě do Itálie roku 1495 navštívil Trento a umělecky zachytil dobový vzhled hradu Buonconsiglio.[4] Roku 1475, za panování knížete-biskupa Johannese Hinderbacha, byla dokončena kaple hradu Castelvecchio s freskami. V roce 1484 nechal také zřídit vodovod z pramenů z nedalekých hor do arkádového nádvoří Castelvecchia k zásobení rezidence.

Z průčelí Castelvecchia je možné vyčíst jednotlivé fáze stavby. Obzvláště působivá je pozdněgotická lodžie v benátském stylu.

V únoru 1508 se zde zastavil císař Maxmilián I., když v chrámu sv. VigiliaTrentu přijímal císařskou hodnost.

Sokolí věž na východě stavby nechal zřízdit již kolem roku 1390 a před rokem 1560 její interiéry vyzdobil bohatými freskami s loveckou tematikou pravděpodobně Hans Bocksberger starší nebo Bartlmä Dill Riemenschneider.

Kníže-biskup a kardinál Bernard z Cles (1485–1539) nechal hrad v rámci příprav na tridentský koncil významně rozšířit.[5] V této době vzniklo Magno Palazzo zvaný „renesanční palác“, který se rozkládá východně od Castelvecchia.

Sala Grande ve druhém podlaží odpovídá císařskému sálu mnoha kníže-biskupských rezidencí Svaté říše římské.[6] Hradby byly směrem k městu posíleny o čtyři rondely, z nichž se do dneška zachovaly tři.

Mohutná stavba Giunta Albertiana byla zřízena za vlády knížete-biskupa Františka Alberta z Poly (1677–1689) od roku 1680 jako spoojení mezi oběma již exisujícími obytnými budovami Castelvecchio a Magno Palazzo. V 17. a 18. století byly vnitřní prostory z velké části nově vyzdobeny v barokním slohu.

V roce 1796 během první koaliční války obsadila francouzská vojska město Trento i hrad, který byl poté přeměněn na kasárna. Napoleon Bonaparte na hradě Buonconsiglio v roce 1796 strávil několik dní.[7] Po roce 1803 byly město i s hradem součástí Habsburské říše resp. Rakouského císařství. Po následujících více než sto let někdejší kníže-biskupské sídlo sloužilo jako kasárna.[8]

Někdejší kníže-biskupský hrad Buonconsiglio v Trentu byl v 19. století sídlem c. k. vrchního velení tridentské pevnosti do roku 1916 (1918), naposledy pod velením pevnostního velitele a generálmajora Franze Seraphina pána ze Steinhartu.

Cesare Battisti, Fabio Filzi a Damiano Chiesa byli jako zrádci italského iredentismu roku 1916 uvězněni v hradu Buonconsiglio a po vynesení rozsudku byli popraveni za velezradu v severních příkopech, kde je dodnes možno vidět jejich hroby. Místo jejich popravy je Italy nazýváno jako hroby mučedníků (Fossa dei Martiri).

Po první světové válce byly Castello i město Trento jako důsledek Saint-germainské smlouvy přičleněny k Italskému království. Od roku 1919 byl vlastníkem někdejší rezidence italský stát. V roce 1974 byl hrad předán Autonomní provincii Trento.

Výzdoba paláce[editovat | editovat zdroj]

Bernard z Cles nechal místnosti skvostně vyzdobit štukami a nástěnnými malbami mnohých významných umělců. Na stavbě se mj. podíleli Dosso Dossi,[9] Girolamo Romanino[10] nebo Marcello Fogolino[11]. Celý vnitřek paláce je vyzdoben freskami s tématy politické moci Bernarda z Cles, a také jeho vztahy s rodem Habsburků, jeho zálibě ve vědách, historii a umění. Stále se opakujícím tématem je Unitas, Jednota, jejímž symbolem je malířsky vyzdobeno množství dveří.[12] V letech 1530 až 1532 vznikla uměleckohistoricky významná “Loggia Romanino” s freskami a arkádami a předsazeným Lvím dvorem (Cortile dei Leoni).[13]

Hrad Buonconsiglio je rovněž znám díky cyklu fresek dvanácti měsíců od téměř anonymního českého malíře, mistra Václava, z roku 1397, jež se nachází v Orlí věži hradu.[14]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Castello del Buonconsiglio na německé Wikipedii.

  1. Mapa Trenta ze 16. století vyobrazená v: Serena Luzzi: Mobilität und Identität – Die Deutschen in Trient (14.–18. Jahrhundert). In: Alois Schmid (Hrsg.): Von Bayern nach Italien – Transalpiner Transfer in der Frühen Neuzeit. München 2010, s. 141
  2. buonconsiglio.it
  3. Serena Luzzi: Mobilität und Identität – Die Deutschen in Trient (14.–18. Jahrhundert). In: Alois Schmid (Hrsg.): Von Bayern nach Italien – Transalpiner Transfer in der Frühen Neuzeit. München 2010, str. 135–152
  4. Soubor:Albrecht Dürer - The Castle at Trento - WGA7355.jpg
  5. buonconsiglio.it
  6. Hans Schmölzer: Die Fresken des Castello del buon consiglio in Trient und ihre Meister: eine Kunstgeschichtliche Studie. Innsbruck 1902, str. 30
  7. Aldo Bertoluzza: Napoleone a Trento - Buonaparte al Buonconsiglio. Trento 1970
  8. Das Castell ist in einem Stadtplan von 1909 als Kaserne bezeichnet. Meyers Großes Konversations-Lexikon, Band 19. Leipzig 1909, 709 str. zeno.org
  9. buonconsiglio.it
  10. buonconsiglio.it
  11. buonconsiglio.it
  12. buonconsiglio.it
  13. Hans Schmölzer: Die Fresken des Castello del buon consiglio in Trient und ihre Meister: eine Kunstgeschichtliche Studie. Innsbruck 1902, S. 44 f.
  14. M. Welber: Affreschi dei mesi di torre d’Aquila Castello Buonconsiglio (sec. XV). 1995, ISBN 88-86246-39-0

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]