Buky u Vysokého Chvojna
 Buky u Vysokého Chvojna | |
|---|---|
| IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu) | |
 Staré buky v rezervaci | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 21. prosinec 1933 |
| Vyhlásil | Ministerstvo školství a národní osvěty |
| Nadm. výška | 274–297 m n. m. |
| Rozloha | 27,45 ha |
| Správa | Agentura ochrany přírody a krajiny ČR |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Pardubický |
| Okres | Pardubice |
| Umístění | Bělečko, Vysoké Chvojno |
| Souřadnice | 50°8′12,84″ s. š., 15°59′27,24″ v. d. |
  Buky u Vysokého Chvojna | |
| Další informace | |
| Kód | 2441 |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Buky u Vysokého Chvojna jsou přírodní rezervace ve správních územích obcí Býšť a Vysoké Chvojno v Pardubickém kraji. Rezervace představuje zbytek přirozeného lesa s dlouhodobě minimálními zásahy člověka. Je regionálním biocentrem a překrývá se s evropsky významnou lokalitou v soustavě Natura 2000. Předmětem ochrany jsou květnaté a acidofilní bučiny a evropsky významný druh páchník hnědý.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Historie lesní krajiny v oblasti Buků u Vysokého Chvojna je spojena s proměnlivým vlastnictvím a způsobem využívání. Zpočátku byl les běžně hospodářsky využíván těžbou dřeva, sběrem hrabanky a bukvic určených ke krmení zvěře. V roce 1884 území zakoupil italský markrabě Alexander Pallavicini, který rozhodl o ponechání pětihektarové části lesa přirozenému vývoji, čímž položil základ dnešní přírodní rezervace.[2]
V roce 1929 oblast postihla větrná smršť, která zničila dvě třetiny stromů. Krátce poté probíhala pozemková reforma, během níž byly Pallavicinimu pozemky odebrány a byly nabídnuty okolním obcím. V roce 1931 se okolní obce spojily a založily lesní družstvo Vysoké Chvojno, které pokračovalo v tradici bezzásahového hospodářství.[2]
Za okupace Československa byla ustanovena nucená správa území s německým vedením. Po druhé světové válce v květnu 1945 se majetek vrátil zpět družstvu. V roce 1955 byla oblast ministerstvem kultury oficiálně vyhlášena státní přírodní rezervací.[2]
V roce 1959, po likvidaci lesních družstev, přešla správa území na lesní závod Choceň, později na lesní závod Vysoké Chvojno. Do vlastnictví lesního družstva se Buky navrátily až v roce 1995, kdy byly zahájeny práce na projektech ochrany přirozeného lesa.[2]
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]Přírodní rezervace s rozlohou 27,45 hektaru leží tři kilometry severně od Vysokého Chvojna v katastrálních územích Bělečko a Vysoké Chvojno.[1]
Geologie
[editovat | editovat zdroj]Geologicky leží území na České křídové pánvi. Mocnost křídových sedimentů se pohybuje okolo 340 metrů. Podklad je tvořen převážně horninami z období druhohor, konkrétně slínovci a jílovci, které vznikly asi před 94–86 miliony let, kdy bylo na tomto území moře. Tyto horniny jsou světle až tmavě šedé a místy obsahují vápenité a lasturovité příměsi. Najdeme tu i horniny s obsahem zbytků hub tzv. spongility. V okolí řeky Orlice se objevují i naváté písky a spraše.
Z hlediska geologie je území poměrně stabilní, ale v oblasti obce Holice je zaznamenáno sedm míst, kde by mohlo dojít k sesuvům půdy.[1]
Geomorfologie
[editovat | editovat zdroj]Geologicky leží území na Třebechovické tabuli. Z hlediska geomorfologie se jedná o zvlněnou pahorkatinu s rozšířenými pleistocenními říčními a eolickými sedimenty. Mezi významné body krajiny patří vrchy Čertův dub (352,2 m), Na hradcích (335 m), Homole (297 m), Lhota (284,5 m) a Kopec svatého Jana (277,4). Nejvýznamnějším činitelem je zde Lesní potok, který ve své severní a západní oblasti vytvořil řadu erozních zářezů a odkryl tak horniny svrchní křídy. Na druhé straně můžeme najít spíše fluviální písky a štěrky pleistocenní tabule.[1]
Buky u Vysokého Chvojna se nacházejí v jižní části této tabule, konkrétně v okrsku Vysokochvojenská plošina. Území leží na levém břehu řeky Tichá Orlice, která se dále stéká s Divokou Orlicí. Severní hranici plošiny tedy tvoří levý břeh Orlice. Můžeme zde nalézt malé plochy vátých písků, místy odkryté křídové podloží a častá úvalová údolí. Krajina je velmi členitá: tvoří ji hlavně plošiny a nízké hřbety vzniklé působením přírodních sil. Na území rezervace leží vrch Homole (297 m n. m.), který představuje výrazný strukturní hřbet. Na jeho severozápadním svahu pramení Chvojenecký potok.[ve zdroji nenalezeno][3]
Flora
[editovat | editovat zdroj]Nejnápadnější dominantou přírodní rezervace jsou květnaté a acidofilní bučiny, které jsou i jedním z předmětů ochrany.[3] Největší buk nacházející se v rezervaci má obvod 4 metry, výšku asi 40 m a objem téměř 30 m³.[4] Stáří některých zdejších jedinců buku lesního je odhadováno na 400 let.[3] Větší část území však připadá na lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami, jako je především smrk ztepilý (Picea abies), dále jedle bělokorá (Abies alba) a borovice lesní (Pinus sylvestris).[5] Další hojně zastoupenou dřevinou je lípa srdčitá, v původním pětihektarovém chráněném území dokonce početně převažuje nad buky.[3] Z listnatých stromů se zde dále vyskytuje i dub zimní (Quercus petraea), habr obecný (Carpinus betulus), bříza bělokorá (Betula pendula) nebo javor klen (Acer pseudoplatanus). Složení bylinného patra se liší podle prostředí, většinou v něm ale převažují běžné lesní druhy rostlin, které snášejí široké rozpětí stanovištních podmínek, jako např. papratka samičí (Athyrium filix-femina), mařinka vonná (Galium odoratum), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), violka lesní (Viola reichenbachiana), a trávy, např. válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), kostřava lesní (Festuca altissima) a strdivka nicí (Melica nutans).[5]
Přírodní rezervace Buky u Vysokého Chvojna je cenná také z mykologického hlediska. Jako na jediné lokalitě ve východních Čechách zde roste šindelovník severský (Climacodon septentrionalis), mezi další zajímavé druhy patří například hnojník strakatý (Coprinus picaceus), korálovec bukový (Hericium coralloides), slizečka porcelánová (Oudemansiella mucida), voskovička černavá (Holwaya mucida), štítovka Thomsonova (Pluteus thomsonii), kukmák dřevní (Volvariella caesiotincta) a velmi vzácná hlíva čepičkatá (Pleurotus calyptratus).
Fauna
[editovat | editovat zdroj]Status chráněného území v rámci soustavy NATURA 2000 získala lokalita díky výskytu kriticky ohroženého brouka páchníka hnědého (Osmoderma eremita). V rezervaci se vyskytuje dalších 38 druhů brouků, kteří se nachází na Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky vázaných na mrtvé dřevo. Zmiňme například kovaříka Stenagostus rhombeus nebo silně ohroženého lesáka rumělkového (Cucujus cinnaberinus). Všechny tyto druhy jsou nejvíc ohroženy odvozem padlých kmenů, jelikož se vyvíjí pod jejich borkou a ve svrchní vrstvě dřeva.[5]
Významný je zde i výskyt lesních druhů obojživelníků, které jsou schopny rozmnožovat se i v dobrých, zcela zastíněných lesních tůních – jsou to skokani hnědí (Rana temporaria) a skokani štíhlí (Rana dalmatina) a čolek obecný (Triturus vulgaris). Z plazů byla na slaných místech zjištěna pouze ještěrka živorodá (Zootoea vivipara). Mezi ptáky mírně převládají druhy hnízdící v dutinách. Význačný je datel černý (Dryocopus martius), holub doupňák (Columba oenas), lejskové a další. Dutiny ve stromech využívají jako úkryty i někteří savci. Konkrétně zde byli zjištěny dva druhy netopýrů. Detektorem ultrazvuků byl v rezervaci prokázán výskyt netopýr rezavý (Nyctalus noctula) a jeden z dvojice příbuzných druhů netopýr vousatý nebo netopýr Brandtův (Myotis mystacinus nebo Brandtii).
Ochrana přírody
[editovat | editovat zdroj]Plán péče vychází z dlouhodobé snahy obnovit přirozenou skladbu lesa. Ta byla v minulosti částečně narušena tím, že byla vysázena smrková monokultura na okrajových částech. Smrk ztepilý byl do lesa uměle zaváděn kvůli rychlému růstu a ekonomické hodnotě, avšak neodpovídá původním ekologickým podmínkám této oblasti.[1]
Zásahy navržené v plánu péče se proto zaměřují především na:
- postupné odstraňování smrkových porostů v okrajových částech rezervace
- náhradu smrků přirozenými druhy – hlavně bukem lesním a dubem zimním
- následně ochranu přirozené obnovy porostu pomocí oplocenek, které by měly zabraňovat okusu mladých stromků zvěří
- zachování padlých kmenů a tlejícího dřeva jako přirozeného stanoviště hub, bezobratlých ale taky drobných obratlovců[1]
Na území rezervace je zakázaná intenzivní těžba, sběr dřeva, hrabanky i bukvic. Lesní hospodaření je omezeno pouze na minimální zásahy nutné k zajištění bezpečnosti nebo stability ekosystému. Rezervace je současnosti zařazena do soustavy Natura 2000, kde je chráněna jako evropsky významná lokalita s cílem zachovat přirozený lesní biotop Luzulo-Fagetum (bikové bučiny).[1]
V roce 1996 byl schválen projekt na podporu obnovy lesa. Mimo jiné vznikaly oplocenky, které chránily mladé stromy před okusem zvěře. [1]
Od 90. let 20. století se péče o rezervaci zaměřuje hlavně na náhradu nevhodných smrkových porostů, původními dřevinami, což jsou buk, dub a jedle, a zachování přirozené druhové skladby lesa. V letech 2005 až 2015 byl zpracován plán s názvem Petschek, který mj. upravoval selektivní těžbu v okrajových částech. Dnes je území stabilně chráněno, slouží jako významný ekosystém pro studium přirozené sukcese a je i ukázkovým objektem ekologické výchovy.[1]
Přístup
[editovat | editovat zdroj]Přírodní rezervace je velmi dobře dostupná a zároveň si zachovává klidný a přírodní charakter bez nadměrného turistického zatížení.[6]
Jižní hranici tvoří silnice III. třídy spojující Vysoké Chvojno s Albrechticemi nad Orlicí. Rezervace leží po levé straně silnice. Pěšky je dostupnost po území žlutého značení turistické trasy. Na tuto trasu je možné navázat ze zelené turistické cesty z Vysokého Chvojna směrem na Horní Jelení – odbočka „Za Chvojenským parkem“ vede přímo kolem rezervace. Trasa je po zvlněném terénu, avšak bez větších převýšení.Rezervace samotná je průchozí, nějaké části jsou však ohraničené, aby nedocházelo k poškozování podrostu, erozním procesům a rušení fauny.[6]
Vstup na území začíná na návrší Homole (296,9 m n. m.). Díky dobré dopravní dostupnosti podle značené cesty představují Buky skvělou výukovou a výzkumnou lokalitu pro školy a odborné exkurze, nicméně při zachování zásad šetrného pohybu v chráněném území.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i SMRČKOVÁ, Pavla. Vybrané botanické lokality na Pardubicku. Brno, 2013 [cit. 2025-12-14]. 85 s. Bakalářská práce. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Vít Grulich. Dostupné online.
- ↑ a b c d Historie [online]. Lesní družstvo Vysoké Chvojno [cit. 2025-12-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Buky u Vysokého Chvojna [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2025-12-21]. Dostupné online.
- ↑ Zajímavosti [online]. Obec Vysoké Chvojno [cit. 2025-12-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c SMRČKOVÁ, Pavla. Exkurze k přírodní rezervaci Buky u Vysokého Chvojna – metodický průvodce. botzool.sci.muni.cz [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-29.
- ↑ a b c Přírodní rezervace Buky u Vysokého Chvojna [online]. Turistika.cz [cit. 2025-12-14]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Buky u Vysokého Chvojna na Wikimedia Commons - Vysoké Chvojno v pořadu Toulavá kamera
