Brvuškovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxBrvuškovití
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Třída hmyz (Insecta)
Řád blanokřídlí (Hymenoptera)
Podřád štíhlopasí (Apocrita)
Nadčeleď chalcidky (Chalcidoidea)
Čeleď brvuškovití (Mymaridae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brvuškovití (Mymaridae) je čeleď hmyzu z nadčeledi chalcidek, do které patří přes 100 rodů a více než 1400 druhů rozšířených po celém světě. Český název podle dlouhých brv na křídlech. Všechny známé druhy brvušek jsou parazitoidy, parazitují na vajíčkách hmyzu. Do čeledi patří i patrně nejmenší zástupce létavého hmyzu na světě Dicopomorpha echmepterygis.

V České republice je dosud známo 30 druhů, ale skutečný počet bude výrazně vyšší; v Evropě je známo 457 druhů.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Patří mezi nejmenší druhy hmyzu, délka těla zpravidla do 1 mm (0,3–1,7 mm). Dlouhá tykadla přesahující polovinu těla jsou umístěna daleko od sebe, blízko složeným očím; jsou bez kroužků, u samců nitkovitá s 10–13 články, u samic s paličkou na konci a 8–11 články. Křídla většinou vyvinutá, se silně redukovanou žilnatinou (žilky viditelné jen u báze křídla), dlouze obrvená; přední křídla na bázi často stopkovitě zúžená, zadní křídlo zúžené. Chodidla se čtyřmi (Mymarinae) nebo pěti články (Gonatocerinae). Tělo žlutavé až černé, nikdy není kovově lesklé. První článek zadečku často stopkatý.[2] Larvy jsou v prvním instaru drobné a mají ocásek, později jsou zavalité.

Brvušky se vyvíjejí především ve vajíčkách křískovitých (Cicadellidae), ploštic a brouků, méně často u mšicosavých (Sternorrhyncha), vážek, rovnokřídlých, pisivek, třásněnek (Terebrantia) a dvoukřídlých.[1]

Využití brvuškovitých při biologické ochraně rostlin[editovat | editovat zdroj]

Brvuška ostnohřbetková (Polynema striaticorne) parazituje ve vajíčkách ostnohřbetky ovocné. Samec 1–1,1 mm velký, samice 1,2–1,3 mm. Zbarvení těla tmavě hnědé až černé, stopka zadečku, báze tykadel a nohy se světlou kresbou. Samice klade 40–65 vajíček. Přezimuje předkukla ve vajíčku hostitele. Brvuška pochází ze severní Ameriky, v 60. letech 20. stol. byla úspěšně vysazena ve vinicích v severní Itálii. Po třech letech od vysazení byla vajíčka ostnohřbetky parazitována více než z 50 % (v Gruzii 22–57 %) a do několika let po vysazení přestala ostnohřbetka škodit. V polovině 80. let 20. stol. se brvuška rozšířila i do regionů, kam nebyla vysazena a do kterých se rozšířila se stromky ze školek. V Itálii má druh tři generace v roce (v Gruzii 2–3) na rozdíl do jedné generace ostnohřbetky, čímž se zvyšuje účinnost regulace. Introdukce brvušek je nejvhodnější v jarním období, v dubnu až květnu. V ČR byla zjištěna v roce 2016 v některých sadech, kam se rozšířila patrně se stromky. Při nadměrném výskytu může být introdukce brvušek alternativou k insekticidní ochraně.[1]

Alaptus auranti (syn. Parvulinus auranti), Anagrus atomus, Erythmelus flavovarius a některé další druhy brvušek parazitují na štítence zhoubné (Quadraspidiotus perniciosus; obecný název červec San José, angl. San Jose Scale), která je hojným škůdcem na ovocných dřevinách[1] a jejímž přirozeným nepřítelem je také parazitoid pukličník štítenkový (Encarsia perniciosi) a nejvýznamnějším parazitoid pukličník žlutý (Aphytis proclia).

Při biologické ochraně proti sítinovce pěnišníkové (Graphocephala fennahi) lze použít vaječné parazitoidy Anagrus atomus (Linnaeus, 1767) a Stethynium triclavatum (Enock, 1909) z čeledi brvuškovití.

Ohrožený druh[editovat | editovat zdroj]

Do Červeného seznamu ohrožených druhů ČR byla jako ohrožený druh (endangered, EN) zařazena brvuška Mymar pulchellum (Curtis, 1832).[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d HOLÝ, Kamil; FALTA, Vladan; KOVAŘÍKOVÁ, Kateřina a ŠENK, Jan. Podpora výskytu užitečných organismů v sadech. [Praha]: Výzk. ústav rostlinné výroby, 2017, s. 18. ISBN 978-80-7427-226-4.
  2. HOLÝ, Kamil; FALTA, Vladan; KOVAŘÍKOVÁ, Kateřina a ŠENK, Jan. Podpora výskytu užitečných organismů v sadech. [Praha]: Výzk. ústav rostlinné výroby, 2017, s. 17–18. ISBN 978-80-7427-226-4.
  3. FARKAČ, Jan; KRÁL, David a ŠKORPÍK, Martin, eds. Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. Praha: AOPK ČR, 2005, s. 377. ISBN 80-86064-96-4.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FARKAČ, Jan; KRÁL, David a ŠKORPÍK, Martin, eds. Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005. 760 s. ISBN 80-86064-96-4.
  • HOLMAN, Jaroslav. The natural enemies of San Jose scale (Quadraspidiotus perniciosus Comstock) from the order Hymenoptera in the Czech Republic. [Přirození nepřátelé štítenky zhoubné (Quadraspidiotus perniciosus Comstock) z řádu blanokřídlých (Hymenoptera) v České republice.] Acta Universitatus Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis. 2002, vol. 50, iss. 3, s. 41–54. ISSN 1211-8516.
  • HOLÝ, Kamil; FALTA, Vladan; KOVAŘÍKOVÁ, Kateřina a ŠENK, Jan. Podpora výskytu užitečných organismů v sadech. [Praha]: Výzkumný ústav rostlinné výroby, 2017. ISBN 978-80-7427-226-4.
  • SAMKOVÁ, Alena. Biologie a taxonomie Anaphes flavipes (Hymenoptera: Mymaridae) a možnost jeho využití pro biologickou kontrolu. = Biology and taxonomy of Anaphes flavipes (Hymenoptera: Mymaridae) and potential use for biological control. Praha, 2013. 108 s. Diplomová práce. Školitel Mgr. Petr Janšta. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra zoologie.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]