Boris Michajlov (fotograf)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Boris Michajlov
Boris Mijailov 2002.jpg
Narození 25. srpna 1938 (80 let)
Charkov
Povolání fotograf, inženýr a malíř
Ocenění Hasselblad Award (2000)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boris Michajlov (* 25. srpna 1938 Charkov; ukrajinsky Борис Андрійович Михайлов, Boris Andrijovyč Mychajlov, německy Boris Mikhailov) je ukrajinský fotograf.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v ukrajinském Charkově (bývalém Sovětském svazu). Původně byl zaměstnán jako inženýr, ale následně o místo přišel, protože KGB našla jím vytvořené fotografické akty.[1] Michajlov se ale nadále věnoval fotografii jako koníčku. Jeho dílo 60. a 70. let 20. století se vyznačuje kritickým postojem vůči tehdejšímu stavu společnosti v totalitním prostředí. Je to vidno například v Red series, kde je jednotícím prvkem všech fotografií tehdy všudypřítomná rudá barva. Jeho dílo však bylo plně doceněno až po pádu Východního bloku. I po roce 1990 se nadále věnuje tvůrčí práci. Nově nabytá svoboda vyjádření dala vzniknout radikálnímu souboru panoramatických fotografií s názvem At dusk, kde Michajlov odkrývá krutou každodenní realitu ulice. Zároveň se zde objevují fotografie mrzáků a bezdomovců – toto téma se objevuje i v jeho pozdějších projektech jako Case history nebo Tea Coffee Cappuccino. Michajlov přitom neusiluje o to někoho svými fotografiemi dojmout, právě naopak. Zachycuje bezdomovce jako jedince, kterému se nepodařilo adaptovat na společenské změny s nástupem nového režimu. V současné době žije Boris Michajlov převážně v Berlíně.

Dnes je považován za jednoho z nejvýznamnějších umělců pocházejících z bývalého Sovětském svazu.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Boris Mikhailov: time is out of joint: photography 1966–2011. www.berlinischegalerie.de [online]. Únor 2012 [cit. 2018-03-13]. Dostupné online. 
  2. TOOMEY, Christine. The barefaced cheek of Boris Mikhailov. The Sunday Times [online]. 2007-6-3 [cit. 2018-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]