Bohuslav Řehák
RNDr. Bohuslav Řehák | |
---|---|
Narození | 17. března 1895 Jičín |
Úmrtí | 26. prosince 1967 (ve věku 72 let) Praha |
Povolání | učitel, skautský vůdce a školní inspektor |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Bohuslav Řehák – Sláva (17. března 1895 Jičín – 26. prosince 1967 Praha) byl učitel, zemský školní inspektor, dlouholetý skautský činovník, jeden z nejbližších spolupracovníků A. B. Svojsíka, před druhou světovou válkou náčelník Junáka.[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v roce 1895 do rodiny cestmistra v Jičíně. Měl o rok mladší sestru Marii.
Se skautingem se seznámil v roce 1912 na přednášce, kterou v Jičíně pořádal A. B. Svojsík. Ještě při studiích na jičínském gymnáziu založil skautskou družinu a stal se jejím rádcem.
V Praze studoval učitelství přírodopisu a zeměpisu. V roce 1915 byl odveden do první světové války, kde strávil 28 měsíců v poli. Po skončení války v roce 1920 dostudoval[2] a vrátil se do Jičína jako učitel a vedoucí jednoho z prvních mimopražských skautských oddílů.
Od roku 1922 byl místonáčelníkem Svazu skautů. Vedl Tábory slovanských skautů (předchůdce Středoevropských jamboree) pořádané v Praze roku 1931 a výpravy na světové jamboree 1933 v Maďarsku a II. slovanské jamboree 1935 v Polsku. V roce 1937 založil a vedl II. českou lesní školu a působil na mnoha skautských vzdělávacích akcích. V roce 1931 byl vyznamenán nejvyšším skautským vyznamenáním, Řádem stříbrného vlka. Na konci třicátých let se jako vedoucí Švehlových junáků snažil o rozšíření skautingu na venkově, členem agrární strany se však nikdy nestal.
V prosinci 1924 se oženil s Růženou Šmídovou, s níž měl syny Jiřího (* 1926) a Vratislava (* 1927). Oba synové se později stali významnými skautskými činovníky; Růžena byla v letech 1968–1970 členkou Ústřední rady Junáka. Synem Jiřího a vnukem Bohuslava je Tomáš – Špalek (* 1964), ředitel Městské knihovny v Praze a skautský činovník a instruktor.
Na ustavujícím sněmu Junáka v lednu 1939 byl zvolen jeho náčelníkem, po rezignaci Václava Vlčka pak byl jmenován i velitelem (starostou).
1. září 1939 byl zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora Buchenwald, kde strávil celou válku; vrátil se s podlomeným zdravím a na II. sněmu v roce 1946 tak už své funkce neobhajoval; byl následně zvolen čestným velitelem.[3] Jeho funkci po dobu nepřítomnosti vykonával místonáčelník Rudolf Plajner, který se také stal jeho nástupcem v roli náčelníka; funkci starosty v roce 1946 převzal Velen Fanderlik.
V roce 1945 se stal zemským školním inspektorem pro střední školy pro obor přírodopis – zeměpis.[4] Po zrušení zemského uspořádání působil jako odborný asistent v oboru geologie a biologie na pedagogické fakultě v Českých Budějovicích a později v Praze.
Jeho pohřeb 3. ledna 1968 ve strašnickém krematoriu se stal výraznou manifestací skautů v nastupujícím pražském jaru; poprvé od rozehnání Junáka komunisty v roce 1948 tu za účasti stovek lidí, některých ve skautských krojích, zněla veřejně skautská hymna a večerka.[5] Pochován je v rodinném hrobě na hřbitově v Jičíně.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Na obranu českého skautingu (20. léta 20. stol.)
- Skauting a škola (1930)
- Přírodopisné praktikum (1931)
- Skautský vůdce (1934, společně s Velenem Fanderlikem)
- Botanika pro vyšší třídy středních škol a učitelské ústavy (1935)
- Jak šel životem zakladatel čsl. junáctva A. B. Svojsík (Svojsíkův životopis, 1946)
- Úvod do didaktiky biologie na střední škole (1948)
- Vyučování biologii na základní devítileté škole a na střední všeobecně vzdělávací škole. Příspěvek k didaktice biologie. (1963)
- Vycházky do přírody (učebnice přírodopisu, 1968)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ŠANTORA, Roman; NOSEK, Václav; JANOV, Slavomil, DOSTÁL, Václav. Skautské století. 1. vyd. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum, 2012. ISBN 978-80-86825-72-4.
- ↑ ŠANTORA, Roman. Vratislav Řehák - Áček: Skauting je naše přirozená rodinná tradice. Skautsky institut [online]. [cit. 2020-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
- ↑ ŘEHÁK, Štěpán. Bohuslav Řehák: Zpracování pozůstalosti [online]. Praha: Gymnázium Přírodní škola, 2012 [cit. 2020-03-29]. Dostupné online.
- ↑ Bohuslav Řehák/Životopis – Rehakovi. www.rehakovi.cz [online]. [cit. 2020-03-29]. Dostupné online.
- ↑ LEŠANOVSKÝ, Karel. Stručné dějiny českého skautingu v období 1968–1970. Praha: ČIN, sdružení pro šíření myšlenek skautingu a ochrany přírody, 2003. 78 s. ISBN 80-239-2100-2.