Přeskočit na obsah

Bohumír Jan Dlabač

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bohumír Jan Dlabač
Narození18. července 1758 nebo 17. července 1758
Cerhenice
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí4. února 1820 (ve věku 61 let) nebo 6. února 1820 (ve věku 61 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Povoláníknihovník, spisovatel, filozof, básník, katolický kněz, kanovník a historik
Tématadějiny hudby a knihovní věda
Významná dílaAllgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bohumír Jan Dlabač (uváděn často též jako Dlabacž, německy Gottfried Johann Dlabacz; 18. července 1758 Cerhenice[1]4. února 1820 Praha) byl kanovník řádu premonstrátů, vzdělanec, obrozenecký básník, strahovský knihovník, sběratel literárních a uměleckých faktů, hudebník a hudební teoretik.

Po studiích na pražském Akademickém gymnáziu získal hudební vzdělání v Břevnovském klášteře, kde se záhy stal i fundamentistou. V roce 1775 se za Jana Lohelia Oehlschlegla stal vokalistou Strahovského kláštera. Po absolvování pražského teologického semináře v Norbertinu byl roku 1785 vysvěcen na kněze. Ve Strahovském klášteře zůstal Dlabač až do své smrti; nejprve tam byl písařem a později ředitelem klášterní knihovny. Po Oehlschleglově smrti byl jmenován i ředitelem kůru. Pro svoje mimořádné znalosti i zásluhy byl jmenován čestným členem Hornolužické společnosti věd ve Zhořelci a řádným členem Královské české společnosti nauk v Klementinu.

Během svého působení ve Strahovském klášteře Dlabač shromažďoval písemné památky, grafické listy, kresby a hudební díla ze sbírek českých, moravských a slezských klášterů, zejména těch, které byly za Josefa II. zrušeny. Z literárních a archivních pramenů o hudebnících, výtvarnících a literátech v zemích Koruny české pak sestavil rozsáhlý třídílný biografický sborník Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theile auch für Mähren und Schlesien, který vyšel v Praze roku 1815. Toto dílo má fundamentální historickou a kulturní hodnotu, je dodnes považováno za důležitý pramen kulturního života od středověku do počátku 19. století. Dlabačův rukopis je chován ve Strahovské knihovně, výtisky jeho díla se dochovaly v několika desítkách exemplářů v knihovnách ČR, mj. v Knihovně Národního muzea.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KUCHAŘOVÁ, Hedvika. DLABACŽ, Godefridus Joannes, OPraem. In: BOBKOVÁ-VALENTOVÁ, Kateřina; KAŠPÁRKOVÁ, Jarmila. Historiam scribere. Řádová historiografie raného novověku II. Biografický slovník. Praha – Olomouc: Historický ústav – Univerzita Palackého v Olomouci, 2018. ISBN 978-80-7286-332-7. S. 211–215.
  • Osobnosti - Česko: Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 122. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí: 13. sešit: Dig–Doš. Praha: Libri, 2010. 216–338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 240–241. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]