Bohumila Sílová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bohumila Sílová
Rodné jméno Bohumila Nováková
Narození 20. srpna 1908
Praha
Úmrtí 3. listopadu 1957 (ve věku 49 let)
Praha
Povolání spisovatelka
Děti Eva Kantůrková
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bohumila Sílová (20. srpna 1908, Praha[1]3. listopadu 1957, taméž[2]) byla česká spisovatelka knih pro děti.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Bohumila Sílová, rozená Nováková, pocházela z rodiny vinohradského majitele obuvnické dílny Josefa Nováka.[1] Matka Antonie, rozená Lešová, jí zemřela již v útlém mládí a po otcově smrti roku 1914 se s ní nevlastní matka, která zůstala bez prostředků, odstěhovala ke svým příbuzným do Těptína poblíž Jílového u Prahy. V Jílovém vychodila obecnou školu a od roku 1919 studovala na měšťanské škole v Praze, kde také v letech 19231925 vystudovala obchodní školu.[3]

Krátce pracovala jako úřednice, ale brzy se díky své zálibě v literatuře stala zaměstnankyní půjčovny knih pro děti v Ústřední knihovně hlavního města Prahy. Na přelomu 20. a 30. let pracovala v nakladatelství Aventinum a pak až do války jako sekretářka nakladatelského družstva Kmen. Poté se stala spisovatelkou z povolání s výjimkou několika poválečných let, kdy vedla dětskou rubriku Rudého práva. V letech 19341935 redigovala společně s Jaroslavem Raimundem Vávrou časopis Zora.

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Dne 16. února 1930 se v Nuslích provdala za absolventa obchodní školy Jiřího Sílu (1911–1960), pozdějšího komunistického novináře. Toto manželství bylo v roce 1937 rozvedeno a následně téhož roku prohlášeno za rozloučené.[4][p 1]

Dcera Eva Kantůrková (narozená roku 1930) je rovněž spisovatelka.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Bohumila Sílová je především autorkou pohádek pro nejmenší čtenáře, ve kterých se dotýká i problémů sociálních a politických. Proslavila se především díky své sérii příběhů ze života malého černouška Pavího Očka, Jde o téměř nepostřehnutelně didaktické féerie s humanistickou tendencí a s napínavým obratně vystavěným dějem. Kromě toho je autorkou dívčích románků a dvou knih s budovatelskou tematikou. Za nejživější a nejbezprostřednější z dívčích románků považuje kritika Čechy krásné, Čechy mé, dívčí deník se silně autobiografickými prvky.[3]

Knižní vydání[editovat | editovat zdroj]

  • Čertík Mičula (1933), pohádka, příběh malého čerta, který utekl z pekla mezi vesnické kluky.
  • Vypravování o třech písmenkách (1933), časopisecky ve vánočním čísle Haló novin, napsáno společně s Juliem Fučíkem pod pseudonymem Jef a Besi, knižně 1960. Pohádková povídka o třech písmenkách signálu SOS, která se rozběhnou na rádiových vlnách do světa, aby přivedla pomoc potápějící se lodi.
  • Vodník Ivánek (1935), pohádka navazující na Čertíka Mikulu.
  • Mik za to nemůže (1935), pohádka.
  • Mury-Bury kouzelník (1937), pohádka (zdramatizováno jako Kouzelník Mury-Bury).
  • Míčula na vandru (1938), pohádka navazující na Vodníka Ivánka.
  • série knih o černouškovi Pavím Očku:
    • Paví Očko ve lví říši (1939), detektivní pohádka,
    • Podivné cesty Pavího Očka (1939), detektivní pohádka,
    • Povídá se ve lví říši, povídá... (1940),
    • Cirkus Pavího Očka (1940),
    • Slavnost úplňku (1943),
    • Šibal Makočuba (1945).
  • Dájo, nevolej (1939), dívčí románek.
  • Stříbrný střevíček (1940), dívčí románek.
  • Město svornosti (1940), pohádka.
  • Čechy krásné, Čechy mé (1940), autobiografická próza napsaná ve formě dívčího deníku.
  • Statečný rytíř Mahulín (1946), pohádka.
  • Třicet koní Vénu honí (1950), povídka s budovatelskou tematikou.
  • Bajky (1956), řada krátkých satirických bajek zesměšňujících kulturní a politické nedostatky doby.

Televizní adaptace a film[editovat | editovat zdroj]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Koncem roku 1948 oznámil denní tisk, že Bohumila Sílová nastoupila na rok jako dělnice do ČKD Praha.[5] Při tom se měla zavázat, do roka napíše o továrním prostředí knížku. (Její první publikovaná kniha po této praxi byla kniha pro děti Třicet koní Vénu honí o dělníku Vénovi Pašákovi, který špatně udržoval magnetickou brusku o výkonu 30 koňských sil.)[6])

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Někdy se nesprávně uvádí, že k rozvodu došlo, když byl dceři Evě rok, např. [1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika N, sv. Ludmila, 1907-1909, snímek 323, Záznam o narození a křtu
  2. Zemřela Bohumila Sílová. Rudé právo [online]. 5. 11. 1957 [cit. 2020-05-14]. S. 2. Dostupné online. 
  3. a b c d e Lexikon české literatury 4/I S-T, Academia, Praha 2008, str. 154-155.
  4. Matrika oddaných, Nusle 1928-1934, snímek 69 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-05-14]. Dostupné online. 
  5. Závody čekají na své autory. Rudé právo [online]. 5. 12. 1948 [cit. 2020-05-13]. Dostupné online. 
  6. Databáze knih: Třicet koní Vénu honí. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]