Bohumila Sílová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bohumila Sílová
Narození 20. srpna 1908
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 3. listopadu 1957 (ve věku 49 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání spisovatelka
Národnost česká
Žánr pohádka
Významná díla série knih o černouškovi Pavím Očku
Děti Eva Kantůrková (*1930), spisovatelka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bohumila Sílová (20. srpna 1908, Praha[1]3. listopadu 1957, taméž) byla česká spisovatelka knih pro děti.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Bohumila Sílová, rozená Nováková, pocházela z rodiny vinohradského majitele obuvnické dílny Josefa Nováka.[1] Matka Antonie, rozená Lešová, jí zemřela již v útlém mládí a po otcově smrti roku 1914 se s ní nevlastní matka, která zůstala bez prostředků, odstěhovala ke svým příbuzným do Těptína poblíž Jílového u Prahy. V Jílovém vychodila obecnou školu a od roku 1919 studovala na měšťanské škole v Praze, kde také v letech 19231925 vystudovala obchodní školu.[2]

Krátce pracovala jako úřednice, ale brzy se díky své zálibě v literatuře stala zaměstnankyní půjčovny knih pro děti v Ústřední knihovně hlavního města Prahy. Na přelomu 20. a 30. let pracovala v nakladatelství Aventinum a pak až do války jako sekretářka nakladatelského družstva Kmen. Poté se stala spisovatelkou z povolání s výjimkou několika poválečných let, kdy vedla dětskou rubriku Rudého práva. V letech 19341935 redigovala společně s Jaroslavem Raimundem Vávrou časopis Zora. Její manžel, Jiří Síla (19111960) byl komunistickým novinářem, její dcera Eva Kantůrková (narozená roku 1930) je rovněž spisovatelkou.[2]

Bohumila Sílová je především autorkou pohádek pro nejmenší čtenáře, ve kterých se dotýká i problémů sociálních a politických. Proslavila se především díky své sérii příběhů ze života malého černouška Pavího Očka, Jde o téměř nepostřehnutelně didaktické féerie s humanistickou tendencí a s napínavým obratně vystavěným dějem. Kromě toho je autorkou dívčích románků a dvou knih s budovatelskou tematikou.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Čertík Mičula (1933), pohádka, příběh malého čerta, který utekl z pekla mezi vesnické kluky.
  • Vypravování o třech písmenkách (1933), časopisecky ve vánočním čísle Haló novin, napsáno společně s Juliem Fučíkem pod pseudonymem Jef a Besi, knižně 1960.
  • Vodník Ivánek (1935), pohádka navazující na Čertíka Mikulu.
  • Mik za to nemůže (1935), pohádka.
  • Mury-Bury kouzelník (1937), pohádka (zdramatizováno jako Kouzelník Mury-Bury).
  • Míčula na vandru (1938), pohádka navazující na Vodníka Ivánka.
  • série knih o černouškovi Pavím Očku:
    • Paví Očko ve lví říši (1939), detektivní pohádka,
    • Podivné cesty Pavího Očka (1939), detektivní pohádka,
    • Povídá se ve lví říši, povídá... (1940),
    • Cirkus Pavího Očka (1940),
    • Slavnost úplňku (1943),
    • Šibal Makočuba (1945).
  • Dájo, nevolej (1939), dívčí románek.
  • Stříbrný střevíček (1940), dívčí románek.
  • Město svornosti (1940), pohádka.
  • Čechy krásné, Čechy mé (1940), autobiografická próza napsaná ve formě dívčího deníku.
  • Statečný rytíř Mahulín (1946), pohádka.
  • Třicet koní Vénu honí (1950), povídka s budovatelskou tematikou.
  • Bajky (1956), řada krátkých satirických bajek zesměšňujících kulturní a politické nedostatky doby.
  • O třech písmenkách (1960), posmrtně, napsáno společně s Juliem Fučíkem roku 1933, pohádková povídka o třech písmenkách signálu SOS, která se rozběhnou na rádiových vlnách do světa, aby přivedla pomoc potápějící se lodi.

Televizní adaptace[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika N, sv. Ludmila, 1907-1909, snímek 323, Záznam o narození a křtu
  2. a b c d e Lexikon české literatury 4/I S-T, Academia, Praha 2008, str. 154-155.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]