Muhammad XII.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Boabdil)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Muhammad XII.
أبو عبد الله محمد الثاني عشر‎
Muhammad XII.

Muhammad XII.

Narození cca 1460
Alhambra, Granada
Úmrtí 1533
Fes, Maroko
Tituly a úřady
sultán granadský
Období 1482 - 1483
Předchůdce Abul Hasan Ali
Nástupce Muhammad XIII.
sultán granadský (podruhé)
Období 1487 - 2 ledna 1492
Předchůdce Muhammad XIII.
Nástupce -

Vyznání Sunnitský islám
Dynastie Nasridská
Manžel/ka Morayma
Děti Ahmed
Aixa
Yusuf
Otec Abul Hasan Ali
Matka Aixa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Abú Abdalláh Muhammad XII. (kolem 1460 – asi 1533) zvaný Boabdil (zkomolenina prvních jmen Abú Abdalláh) byl dvacátý druhý a poslední vladař Granadského emirátu z dynastie Nasrídů a zároveň poslední muslimský vladař na Iberském poloostrově, jehož sesazením byla završena reconquista. Na trůn nastoupil roku 1482 po svém otci sultánu Abú al-Hasanu Alím. Roku 1483 byl zajat vojáky pozdějších „katolických Veličenstev“ Ferdinanda II. Aragonského a Isabely Kastilské. Byl propuštěn roku 1487 na základě složení vazalského slibu vůči svým věznitelům. Roku 1491, po podrobení ostatních muslimských enkláv, si ho Ferdinand a Isabela předvolali a požadovali odevzdání Granady, což se stalo 2. ledna 1492. Muhammad XII. pak získal od panovníků darem panství v Andalusii, ale brzy odešel do exilu v Maroku, kde zemřel.

Sultán[editovat | editovat zdroj]

Muhammad XII. byl synem Abul Hasana Aliho, sultána Granady, kterého nahradil v roce 1482, kdy o jeho následnictví rozhodly dvorní intriky a rozpory mezi obyvatelstvem.

Muhammad XII. se brzy snažil o získání náklonnosti napadením Kastilie, ale v roce 1483 byl uvězněn v Luceně. Muhammadův otec byl znovu uznán vládcem Granady, ale v roce 1485 byl znovu nahrazen. Tentokrát jeho strýcem Muhammadem XIII., známým jako Abdullah ez Zagal.

Muhammad získal svobodu a pomoc od křesťanů, díky kterým znovu usedl na trůn v roce 1487. Souhlas s vládou nad Granadou jako nad královstvím spadajícím pod katolické monarchy. Dále se zavázal, že nebude zasahovat do pevnosti Málaga, kterou poté obsadili křesťané.

Po pádu Málagy a Bazy v roce 1487, byly také v následujícím roce křesťany obsazeny pevnosti Almuñécar, Salobreña a Almería. Na začátku roku 1491 byla Granada jediným městem na Pyrenejském poloostrově, kterému vládli muslimové.

Kapitulace Granady[editovat | editovat zdroj]

V roce 1491 byl Muhammad XII. povolán Isabelou Kastilskou a Ferdinandem Aragonským, aby se vzdal města Granady, které bylo obsazeno kastilským obyvatelstvem. Následně pak město kapitulovalo v lednu roku 1492. Královský průvod se přesunul ze Santa Fe na místo asi jednu míli od Granady, kde Ferdinand převzal moc nad tímto územím na březích řeky Genil. Ferdinand odeslal soukromý list před očitými svědky biskupovi z Leónu pouhých šest dní po této události.

Exil[editovat | editovat zdroj]

Legenda praví, že Muhammad XII odcházel do exilu přes kamenitý výběžek, odkud se mohl naposledy podívat na město. Držel na uzdě svého koně a naposledy si prohlížel město Alhambra a zelené údolí, které se rozléhalo kolem. To bylo údajně na místě, kde se dnes nachází Puerto del Suspiro del Moro, v překladu Moorův pohled. Muhammad truchlil nad svou prohrou a pokračoval ve své cestě do exilu, společně se svou matkou.

Muhammadovi XII. byly darovány provincie Laujar de Andarax, Las Alpujarras a hory mezi Sierra Nevada a Středozemním mořem, ale v říjnu roku 1493 překročil Středozemní moře a odešel do města Fes v Maroku spolu se 1 130 dvořany a služebníky. Většina muslimské populace v Granadě také odešla do severní Afriky, kdy využili klauzule o volném pohybu při kapitulaci Muhammada.

Dopis Marínovcům z Maroka[editovat | editovat zdroj]

The entire text was reported by al-Maqqari:

Krátce po jeho kapitulaci poslal dopis marockým vládcům z dynastie Marínovců, kde žádal o útočiště. Dopis začínal dlouhou poemou chválící Marínovce, kterou následovala próza, kde naříkal nad svou porážkou a žádal odpuštění jeho dřívějších hříchů a hříchů svých předků, kteří Marínovce napadali. Zbylá část textu byla zdokumentována od al-Maqqariho:

... Pán z Kastilie nám slíbil slušnou rezidenci a ujistil nás o naší bezpečnosti, což stvrdil vlastnoručním psaním, aby dal klid našim duším. Ale my, potomci Banu al-Ahmara, s tímto nejsme spokojeni a naše víra v boha nám nedovoluje být pod ochranou bezvěrců. Také jsme obdrželi z východu mnoho listů plných dobré vůle, kde nám nabízeli útočiště na svých územích a ty nejlepší výhody. Ale my nemůžeme přijmout jinou nabídku, než tu z domova našich praotců, můžeme přijmout pouze ochranu od našich příbuzných, ale ne kvůli oportunismu, ale abychom potvrdili naše bratrské vztahy a dodrželi zákony našich praotců, které nám říkají, abychom nepřijímali pomoc od jiných než jsou Marínovci a nedělali nic, co by nám bránilo v cestě k vám. Tak jsme tedy putovali přes rozlehlé země a přepluli bouřlivé moře a doufáme, že se nebudeme muset vracet zpět, a že vaše oči budou uspokojeny, a že naše zranění a bolesti plné duše budou vyléčený z tohoto trápení... - Muhammad Abu Abdallah

Exil v severní Africe a smrt[editovat | editovat zdroj]

Historik ze 17. století Al-Maqqari napsal, že Muhammad XII. doplul přes Středozemní moře do Melilly a odsud odešel do města Fes, kde vybudoval palác. Zůstal tu až do své smrti mezi lety 1533-34 (roku 940 podle muslimského kalendáře). Byl pohřben nedaleko Musaly (místa, kde se vykonávaly důležité modlitby během muslimských svátků), přesněji za branami města Fes. Muhammad XII. přežil dva své syny - Yusufa a Ahmeda. Al-Maqqari se s jeho potomky setkal v roce 1618 ve městě Fes; žili mezi státní chudinou a spoléhali se na zakát (určitá část výdělku, kterou musí každý muslim darovat každoročně potřebným).

Alternativní místo odpočinku Muhammada XII. bylo navrženo arabistou M. C. Brosselardem na konci 19. století, který přeložil zdlouhavé nařízení ve Andalusijských spisech, které měří tři stopy a dnes je najdeme v muzeu v Tlemcenu. Tyto spisy lokalizují hrobku vyhoštěného krále, který zemřel v Tlemcenu v květnu roku 1494. Spory o místa pochování a data smrti nejspíše spočívají v tom, že jak Muhammad XII., tak i jeho strýc El Zagal (Muhammad XIII.), zemřeli oba v exilu v severní Africe.

Španělský kronikář Luis del Mármol Carvajal napsal, že Muhammad XII. zemřel nedaleko Oued el Assouad (Černá řeka), když se během války Marínovců a Saadů brodil přes řeku. Tohoto zdroje se také držel Louis de Chénier, diplomant francouzského krále Ludvíka XVI., ve své publikaci o historii Maroka v roce 1787.

Muhammad XII. v populární kultuře[editovat | editovat zdroj]

  • Je hlavní postavou v Dobytí Granady, heroického dvoudílného dramatu od Johna Drydena z roku 1672
  • Je často zmiňován spisovatelem Washigtonem Irvingem v Příbězích z Alhambry (1832), obzvlášť v kapitole Vzpomínky na Boabdila.
  • Byl subjektem pro tříaktovou operu Boabdil, der letzte Maurenkönig (Boabdil, poslední maurský král), napsanou v roce 1892 Moritzem Moszkowskim, polsko-německým židovským skladatelem
  • Španělský skladatel Gaspar Cassadó napsal skladbu Lamento de Boandil (Nářek Boabdila) pro cello a piano, jako vzpomínku na Muhammada XII.
  • Španělský skladatel Antón García Abril napsal skladbu Elegía a la pérdida de la Alhambra
  • Abu Abdallah se vyskytuje jako hlavní postava v De Ongelukkige, v knize z roku 1915 vydané dánským autorem Louisem Couperusem. Tato novela zobrazuje poslední dekádu jeho vlády v Granadě.
  • Objevuje se ve videohře Assasin's Creed II: Discovery pro zařízení iOS a Nintendo DS, jako spojenec Assasinů.
  • Ve filmu Assassin's Creed z roku 2016 jej ztvárnil Khalid Abdalla.
  • Andaluský zpěvák a skladatel Carlos Cano věnoval píseň ze svého alba Crónicas Granadinas králi Muhammadovi XII.
  • Odkazy na Muhammada XII. můžeme najít také v knize Moorův poslední povzdech od Salmana Rushdieho.
  • Jako postava se objevuje v Leo Africanus od Amina Maaloufa.
  • Kniha Le Fou d'Elsa od Louise Aragona vykresluje dramatickou a poetickou verzi kapitulace Granady, kde Muhammada XII. vystupuje jako jedna ze dvou hlavních postav
  • Pákistánská televizní korporace (PTV) v roce 1980 produkovala drama Shaheen od Nasim Hijaziho. V tomto dramatu Muhammada ztvárnil Shakeel Ahmed.
  • Boabdil se také objevil jako hlavní postava v osmé epizodě ve španělském seriálu Requiem pro Granadu z roku 1991. Zahrál si jej Manuel Bandera. Jako mladého jej ztvárnil Lucas Martín.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Granadští sultáni
Předchůdce:
Abul Hasan Ali
Muhammad XIII.
1482 - 1483
1487 - 2 ledna 1492
Muhammad XII.
Nástupce:
Muhammad XIII.
-

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Muhammad XII of Granada na anglické Wikipedii.