Přeskočit na obsah

Bileám

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Cognacq-Jay Rembrandt, Bileám

Bileám (hebrejsky בִּלְעָם‎, Bil‘am), též přepisováno jako Bilám, Balám či Balaám, je postava z Bible – prorok národů, jenž bydlel na západním břehu Eufratu ve městě Petór.[1] Benjamín z Tudely ve svém cestopisu uvádí, že se ve městě nachází věž, kterou Bileám „postavil pro určování denních hodin.“[2] Kvůli pověsti o účinnosti jeho kleteb ho najal moábský král Balak, aby proklel izraelské kmeny, jež se právě chystaly vstoupit do své zaslíbené země. Dříve, než Bileám dorazil k Balakovi, aby odvedl svou práci, Bůh nejprve Bileáma varoval, aby nejezdil. Když se přes varování přece jen vydal na cestu a jel na své oslici, postavil se mu Hospodinův anděl do cesty jako Satan neboli „protivník“[3] a promluvila k němu i jeho oslice. Tím vším se sice Bohu nepodařilo Bileáma odradit od cesty k Balakovi, ale zato ho přiměl k tomu, aby na adresu Izraelců místo kleteb pronášel samá požehnání. To ovšem popudilo Balaka, který si ho najal k opačnému účelu. Aby si Bileám alespoň trochu vylepšil u Balaka svou reputaci a nepřišel zcela o svou peněžní odměnu, poradil mu, aby se skrze vnadné Moábky a ženy svých midjánských spojenců pokusil svést Izraelce k páchání smilstva, čímž by na Izraelce přivodil Boží hněv. Tato strategie se zpočátku zdála být účinná.[4] Někteří Izraelci se dokonce spřáhli s Baal-peórem, takže proti Izraeli nakonec opravdu vzplanul Boží hněv,[5] v jehož důsledku zemřelo 24 000 Izraelců.[6] Ostatní Izraelité se však postavili na stranu svého Boha a pobili midjánské uctívače Baal-peóra a také Bileáma.[7][8]

Jméno Bileám se vykládá jako „Hubící lid“.[9] Podle midraše byl Bileám jedním ze synů Jákobova proradného tchána Lábana.[10] Tento Lábanův potomek se později údajně stal rádcem egyptského faraóna a jakožto rádce mu doporučoval, aby Izraelce ve své zemi zničil.[11] O Bileámovi se rovněž zmiňují novozákonní spisy, a sice Druhý list Petrův,[12] list Judův,[13] a Zjevení Janovo.[14] Mišna v traktátu Pirkej Avot[15] uvádí tři charakterové vady, jimiž se vyznačoval Bileám. Jsou to tyto:

  1. zlé oko (hebrejsky, עַיִן רָעָה‎, ajin ra‘a),
  2. vypínavý duch (hebrejsky, רוּחַ גְּבוֹהָה‎, ruach gevoha),
  3. rozmáchlý život (hebrejsky, נֶפֶשׁ רְחָבָה‎, nefeš rechava).

Za jednoho z žáků Bileáma je proto považován každý člověk, který je nešťastný, když vidí, že se druhému daří, který je zároveň bohorovný, domýšlivý a bezostyšný a který má navíc nezřízenou touhu po majetku. Charakterovým protipólem Bileáma je Abrahám.

V roce 1967 byla zmínka o osobě Bileáma nalezena při archeologickém průzkumu jordánské lokality Dér Allá, jež leží na říčce Zerqa a jež ve starověku tvořila severní hranici Ammónského království. Tehdy nizozemští archeologové objevili inkoustem a semitským jazykem psaný nápis na spadlé vnitřní omítce jedné z budov. Text, který obsahuje Bileámovu chaotickou vizi převráceného řádu světa, se dochoval na 119 fragmentech a jeho stáří se datuje do 9. nebo 8. století před n. l. Fragmenty jsou uloženy v Archeologickém muzeu v Ammánu.[16]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Nu 22, 5 (Kral, ČEP)
  2. ↑ Z TUDELY, Benjamín; Z ŘEZNA, Petachja. Dva středověké hebrejské cestopisy. Praha: Argo, 2002. ISBN 80-7203-436-7. S. 28. 
  3. ↑ Nu 22, 22 (Kral, ČEP)
  4. ↑ Nu 25, 1 (Kral, ČEP)
  5. ↑ Nu 25, 3 (Kral, ČEP)
  6. ↑ Nu 25, 9 (Kral, ČEP)
  7. ↑ Nu 31, 8 (Kral, ČEP)
  8. ↑ Joz 13, 22 (Kral, ČEP)
  9. ↑ HELLER, Jan. Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. S. 111. 
  10. ↑ Časopis Šavua tov 88/5768, str. 1. www.olam.cz [online]. [cit. 2015-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  11. ↑ Časopis Šavua tov 36/5767, str. 7. www.olam.cz [online]. [cit. 2015-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  12. ↑ 2Pt 2, 15 (Kral, ČEP)
  13. ↑ Ju 1, 11 (Kral, ČEP)
  14. ↑ Zj 2, 14 (Kral, ČEP)
  15. ↑ SLÁMA, Petr. Tanu rabanan. Antologie rabínské literatury. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-722-1. S. 208. 
  16. ↑ ČECH, Pavel. Jako pták v kleci. Epigrafické památky starověké Levanty. Praha: ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 2013. ISBN 978-80-7298-451-0. S. 232-239. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bileám&oldid=24234277“