Bernardo O'Higgins

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bernardo O'Higgins
Ohiggins.jpg
Narození 10. srpna 1778
Chillán
Úmrtí 24. října 1842 (ve věku 64 let)
Lima
Alma mater Universidad Nacional Mayor de San Marcos
Děti Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ6068595
Podpis Firma B.Ohiggins.svg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bernardo O'Higgins (španělsky berˈnarðo oˈxiɣins) (20. srpna 1778 Chillán24. října 1842 Lima, Peru) byl chilský vůdce boje za nezávislost na Španělsku. Spolu s José de San Martínem je považován za chilského národního hrdinu, který osvobodil Chile od španělské nadvlády běhěm chilského boje za nezávislost. Byl bohatým statkářem s baskickými a irskými předky.[1] Za zásluhy získal titul Druhý nejvyšší vůdce Chile (1817-1823), přesto je považován za jednoho z otců zakladatelů nezávislého Chile. Je po něm pojmenováno mnoho zeměpisných útvarů na území státu (např. Lago O'Higgins).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Ambrosio O'Higgins, Bernardův otec, kterého nikdy nepoznal.

Narodil se ve městě Chillán v roce 1778. Byl to nemanželský syn Ambrosia O'Higginse, 1. markýze z Osorna,[2], který byl španělským důstojníkem narozeným v hrabství Sligo v Irsku, který se po příjezdu do Chile stal jeho chilským guvernérem a později místokrálem Peru. Jeho matka byla Isabela Riquelme, prominentní dcera místního prominentního občana Dona Simóna Riquelme y Goycolea, člena místní rady města Chillán.[3]

První roky života strávil s rodinou své matky v jižní části středního Chile, později žil v rodině Albanů, kteří byli obchodní partneři jeho otce v městě Talca. V 15. letech byl poslán za svým otcem do Limy. S otcem Ambrosiem udržoval vztah na dálku, v mládí ho finančně podporoval a zajímal se o jeho výchovu a vzdělání, přesto se nikdy osobně nesetkali. V době narození svého syna byl Ambrosio pouhý mladší důstojník. O dva roky později se Isabel provdala za Dona Félixe Rodrígueze, což byl přítel jejího otce.[3] O'Higgins používal příjmení své matky až do smrti svého otce v roce 1801.[4] Bernardúv otec pokračoval ve svém profesionálním vzestupu a stal se Místokrálem Peru. V 17. letech byl poslán do Londýna, aby dokončil svá studia.[5] V Londýně studoval historii a umění. Zde se také seznámil s americkými myšlenkami nezávislosti a vyvinula se u něj národní hrdost.[2] Setkal se s Franciscem de Mirandou, venezuelským idealistou věřícím v nezávislost své země.[6] Vstoupil do Zednářské lóže založené Mirandou, která se věnovala dosažení nezávislosti Latinské Ameriky.[2] V roce 1798 odcestoval ze Spojeného království do Španělska, kde se jeho návrat do Ameriky zpozdil v důsledku válek v období francouzské revoluce. Jeho otec zemřel v roce 1801 a tak zdědil pozemky s názvem Hacienda Las Canteras, poblíž chilského města Los Ángeles, kam se vrátil v roce 1802 a přijal příjmení svého biologického otce. Pozemky mu umožnily začít život statkáře.[7] V roce 1806 byl jmenován do samosprávy jako zástupce okresu Laja.[4] V roce 1808 Napoleon převzal kontrolu nad Španělskem, což vyvolalo sled událostí v Jižní Americe. V Chile se obchodní a politické elity rozhodly pro vytvoření autonomní vlády ve jménu uvězněného krále Ferdinanda VII. Toto měl být jeden z prvních v řadě kroků směrem k národní nezávislosti, ve které hrál vedoucí úlohu.[4]

Jeho úloha v boji za nezávislost Chile[editovat | editovat zdroj]

18. září 1810 se O´Higgins připojil k odboji proti španělské vládě momomentálně ovládané Francouzi. Vůdci chilských kreolů nepodporovali vládu Josefa Bonaparta ve Španělsku a vytvořili První vládní juntu s cílem navrátit španělského krále na trůn. Tento den je dnes oslavován jako Den nezávislosti Chile. O´Higgins byl blízkým přítelem jednoho z radikálnějších členů junty, Juana Martineze de Rozas, což byl dávný kamarád jeho otce. Důsledně podporoval vytvoření Národního kongresu Chile, který byl ustanoven 4.července 1811 a OHiggins byl do něj zvolen za okres Laja. Panovalo v něm ovšem určité napětí mezi royalisty a zastánci nezávislosti, ke kterým se O´Higgins hlásil.

Tábor antiroyalistů byl ovšem hluboce rozštěpen osobními animozitami a také geograficky (existovala značná rivalita mezi městy Santiago a Concepción). Rodina Carrerů ze Santiaga, která se několikrát pokoušela o převrat, podporovala čistě chilský nacionalismus. Naproti tomu tzv. Lautarská lóže, jejíž členové byli mimo jiných de Rozas, O´Higgins a Argentinec José de San Martín, sídlila v Concepcionu a jejím cílem bylo osvobození celé Latinské Ameriky.

V důsledku toho začal O´Higgins politicky i vojensky soutěžit se svým prominentním rivalem Carrerou. De Rozas původně O´Higginse jmenoval v roce 1812 (snad díky jeho nemanželskému původu, chabému zdraví a nedostatku vojenských zkušeností) na nižší vojenskou pozici. Většina svých vojenských znalostí získal od dalšího irského imigranta Juana Mackenny, což byl zkušený voják a za vlády jeho otce Ambrosia guvernér Osorna. Jeho rady se ovšem většinou týkaly jen jezdectva. Takže když v roce 1813 podnikli Španělé první pokus znovu dobýt Chile a vyslali expedici vedenou generálem Antoniem Parejou, bylo přirozené, že velení celé armády se ujal zkušenější Carrera.

O´Higgins, který předešlého roku odešel ze zdravotních důvodů z armády pobýval na svých statcích v Laja, když dorazily zprávy o španělské invazi. O´Higgins zmobilizoval místní milici a vpochodovali do Concepcionu a poté se v Talce setkali s velitelem nové armády Carrerou. Ten poslal O´Higginse odříznout Španěly u Linares a díky tomuto vítězství byl jmenován plukovníkem. Při neúspěšném pokusu dobytí Chillánu v nehostinném zimním počasív srpnu 1813, kde hrál O´Higgins jen nevýznamnou úlohu, převzal celou odpovědnost za debakl Carrera a značně to snížilo jeho prestiž v očích Junty. O´Higgins pokračoval s nezměrnou bojovností v bojích proti royalistům. 17.října 1813 se proslavil v bitvě u El Roble, když v kritické chvíl převzal velení po Carrerovi, který z ní uprchl a vydal jeden ze svých slavných rozkazů:

Chlapi! Buď budete žít se ctí nebo slavně zemřete . Odvážní za mnou!

Ač měl zraněnou nohu, vyběhl první a vojáci inspirovaní jeho příkladem vyrazili za ním a zahnali nepřátele do řeky. Poté Junta v Santiagu zbavila velení Carreru a jmenovala O´Higginse. Ten ustanovil jako velícího generála Juana MacKennu. Carrera byl později zajat a uvězněn royalisty. V době jeho nepřítomnosti uzavřel z pověření Junty O´Higigins vzhledem k vyčerpanosti vojska v květnu 1814 Smlouvu z Lircay, podle které byly zastaveny boje. Royalisté ale Carreru i jeho bratra propustili na svobodu. Ti ovšem nesouhlasili s obsahem smlouvy a O´Higginsovým velením a v červenci 1814 svrhli převratem Juntu a okamžitě vyštvali do exilu Mackennu.

O´Higgins soustředil své síly proti Carrerovi a jejich síly se střetly v bitvě u Las Tres Acequias, ve které nejmladší Carrerův bratr Luis uštědřil O´Higginsovi porážku. Další vzájemný boj byl ale odložen, protože došla zpráva, že royalisté se rozhodli ignorovat nedávno podepsanou smlouvu a pod velením generála Osorna ohrožují Concepcion. Proto se rozhodli spojit své síly a společně čelit této hrozbě. Původně se rozhodli čelit nepříteli u Angostura de Paine, což byla snadno bránitelná rokle ve tvaru hrdla láhve. Na poslední chvíli se ovšem O´Higgins rozhodl obsadit vojáky hlavní náměstí v Rancagui. Carrera, který s tím nesouhlasil, neposlal posily a O´Higginsovy síly byly obklíčeny. V bitvě probíhající ve dnech 1. a 2. října 1814 Španělé zvítězili, ale O´Higgins vydal další svůj slavný rozkaz:

Kdo ještě může na koně, ať nasedne! Prorazíme nepřátelské obklíčení!

Stejně jako Carrera a ostatní nacionalisté se O´Higgins se svými následovníky stáhl do Argentiny a zůstal tam po celé tři roky, kdy byli royalisté u vlády. Jeho hlavní podporovatel Mackenna byl zabit v souboji s Luisem Carrerou, což ještě prohloubilo jejich nepřátelství.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bernardo O'Higgins na anglické Wikipedii.

  1. Julia Ortiz Griffin and William D. Griffin, Spain and Portugal: A Reference Guide from the Renaissance to the Present, p. 288
  2. a b c "O'Higgins, Bernardo." Encyclopædia Britannica. 2008. Encyclopædia Britannica Online. 13 Oct 2008 <http://search.eb.com/eb/article-9056854>
  3. a b http://gosouthamerica.about.com/cs/southamerica/a/ChieBOhiggins.htm.
  4. a b c "O'Higgins, Bernardo."
  5. Herbermann, Charles, ed. (1913).
  6. Vicuña Mackenna, pp. 46-53.
  7. Hamre, Bonnie.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]