Bernard Reder

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bernard Reder
Narození 29. června 1897
Černovice
Úmrtí 7. září 1963
New York
Povolání sochař, grafik, architekt
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bernard Reder (29. června 1897, Černovice (Bukovina) – 7. září 1963, New York) byl sochař, grafik a architekt.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v centru židovské a chasidské kultury v tehdejší Rakouské monarchii. V 17 letech byl povolán do vojenské služby v rakouské armádě a první světovou válku strávil v zákopech.

V letech 1919-22 studoval na pražské Akademii u profesorů A. Brömse, O. Španiela a J. Štursy a pak se vrátil do Černovice a živil se jako kameník tesáním pomníků, kreslil, maloval akvarely a tiskl dřevoryty.

Roku 1927 získal cenu v mezinárodní architektonické soutěži v Santo Domingo, v následujícím roce žil několik měsíců v Praze a měl první autorskou výstavu akvarelů a kreseb v galerii Krasoumné jednoty v Rudolfinu. Roku 1930 se přestěhoval do Prahy a pracoval zde jako sochař a grafik. Spřátelil se s malíři Endre Nemesem a Jakubem Bauernfreundem, kteří ho seznámili s Dr. Jaromírem Pečírkou, šéfredaktorem Prager Presse Arne Laurinem, Willy Nowakem a Emilem Fillou.[1]

Sedící figura, pískovec (kolem 1930)

Emil Filla zařídil Rederovi první samostatnou sochařskou výstavu roku 1935 v SVU Mánes. Výstava, podrobně recenzovaná J. Pečírkou, se stala dobovou senzací a psaly o ní i deníky v Basileji, Vídni a Paříži.[2] Reder prodal většinu svých plastik soukromým sběratelům a byl nejméně na pět let finančně zajištěn. Jedním z kupců byl i bankéř Otto Petschek.

V letech 1935-36 podnikl cesty do Itálie a Španělska a strávil několik dní v ateliéru Aristide Maillola. O dva roky později ho Aristide Maillol pozval, aby se přestěhoval do Paříže. V roce 1940 představil 16 kamenných soch na výstavě československého umění v pařížské galerii Wildenstein, ale ještě téhož roku byl nucen se svou ženou uprchnout před nacisty do Španělska. Tam byl uvězněn pro ilegální přechod hranice.

Po propuštění se z Lisabonu přeplavil na Kubu a pracoval v Havaně, kde ovlivnil řadu umělců a měl zde dvě autorské výstavy. Sochařská díla, která zanechal v Paříži, zničili nacisté.

Roku 1943 odcestoval do New Yorku, kde získal velkorysého sponzora, ale při sochařské práci se vážně zranil a částečně ochrnul. Proto se v následujících letech věnoval kresbě a dřevořezu.

Ženská figura, pískovec (kolem 1930)

Americké občanství získal roku 1948.

Jeho díla byla pravidelně vystavována ve Whitney Museum a roku 1949 v Philadelphia Museum of Art. Roku 1954 odjel do Itálie a pracoval jako sochař v Římě a později ve Florencii, kde měl roku 1956 samostatnou výstavu v Galleria d'Arte Moderno L'Indiano. Ta vyvolala značnou pozornost a nadšenou recenzi od prominentního amerického historika umění Johna Rewalda. Reder měl potom autorskou výstavu ve Whitney Museum v New Yorku a galerie poprvé ve své historii vyhradila jedinému umělci tři poschodí výstavních sálů.

Roku 1960 obdržel grant Fordovy nadace a roku 1962 byl jmenován členem americké Academy of Arts and Letters.

Bernard Reder zemřel v New Yorku roku 1963 ve věku 66 let.

Roku 1969 daroval stát Izrael Rederovo sousoší Zraněná žena lidu Dánska jako poděkování za pomoc při záchraně Židů před nacisty.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Bernard Reder, Žena

Reder čerpal inspiraci v židovském folkloru, řecké mytologii, Bibli a také v knize Francoise Rabelaise Gargantua a Pantagruel. Je citován jeho výrok, vztahující se k mládí v Bukovině: "Opilí fantazií jsme se již narodili".

Sochy, které vytvořil během pobytu v Praze v pískovci, jsou známy z dobových fotografií. Reder považoval za ideální uzavřený tvar blízký kouli a tesal robustní sochy tak, aby maximálně zdůraznil hmotnost. Jeho ženské figury se vyznačují mimořádně kyprými proporcemi. V recenzi jeho pražské výstavy napsal Johannes Urzidil: ..tato torza jsou naplněna veskrze elementární silou a smyslnou démonií…Na mysl přijdou mexické nebo transoceánské figury mrtvých, nejvíce ale paleolitická Venuše z Willendorfu, kterou je možno chápat jako ztělesnění instinktivního pramateřství [4]

V USA si při tesání sousoší Zraněná žena poranil ramenní sval a v dalších letech se věnoval převážně komorní plastice a malbě. Vytvořil také sérii rozměrných dřevorytů jako ilustrace Rabelaisova Gargantuy a Pantagruela.

V 50. letech se jeho malba stává více ornamentální a komorní sochy modelované ve vosku a odlité v bronzu se vyznačují množstvím drobných detailů a větší popisností. Nejčastěji zobrazoval figury hudebníků, biblické motivy a náměty související s judaismem.

Koncem 50. let vytvořil také sérii futuristických architektonických modelů s budovami zavěšenými v prostoru.

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Bernard Reder, Tel Aviv

Výstavy v Českých zemích[editovat | editovat zdroj]

  • 1935 SVU Mánes, Praha
  • 1937 II. Zlínský salon, Studijní ústav, Zlín
  • 2007 Bernard Reder: Sochy, kresby, dřevoryty, Tibor Honty: Fotografie, Wortnerův dům Alšovy jihočeské galerie, České Budějovice

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Endre Nemes, Pod příkrovem času, Akropolis Praha, 2003, s. 85-91
  2. John I.H. Baur: Bernard Reder, 1961, kat. Whitney Museum of American Art, New York, p. 112 (angl.)
  3. http://www.jetsetway.com/entries/wonderful-wonderful-copenhagen
  4. Johannes Urzidil, Život s českými malíři, ed. V. Musil, 2003, nakl. Fraktál, s. 376
  • Článek je přeložen z anglické Wikipedie a doplněn informacemi ze zdrojů uvedených v odkazech.

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • John I.H. Baur: Bernard Reder, 1961, kat. 124 s., Whitney Museum of American Art, New York
  • In Memoriam Bernard Reder, 1897-1963: An Exhibition of Sculpture and Graphic Works, 1964, World House Galleries
  • World artists, 1950-1980, Marks C, 1984, 912 s., H.W. Wilson, New York, ISBN 0824207076, ISBN 9780824207076

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]