Bernard Reder

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bernard Reder
Narození 29. června 1897
Černovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 7. září 1963
New York
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Povolání sochař, grafik, architekt
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bernard Reder (29. června 1897, Černovice (Bukovina) – 7. září 1963, New York) byl sochař, grafik a architekt.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v centru židovské a chasidské kultury v tehdejší Rakouské monarchii. V 17 letech byl povolán do vojenské služby v rakouské armádě a první světovou válku strávil v zákopech.

V letech 1919-22 studoval na pražské Akademii u profesorů A. Brömse, O. Španiela a J. Štursy a pak se vrátil do Černovice a živil se jako kameník tesáním pomníků, kreslil, maloval akvarely a tiskl dřevoryty.

Roku 1927 získal cenu v mezinárodní architektonické soutěži v Santo Domingo, v následujícím roce žil několik měsíců v Praze a měl první autorskou výstavu akvarelů a kreseb v galerii Krasoumné jednoty v Rudolfinu. Roku 1930 se přestěhoval do Prahy a pracoval zde jako sochař a grafik. Spřátelil se s malíři Endre Nemesem a Jakubem Bauernfreundem, kteří ho seznámili s Dr. Jaromírem Pečírkou, šéfredaktorem Prager Presse Arne Laurinem, Willy Nowakem a Emilem Fillou.[1]

Sedící figura, pískovec (kolem 1930)

Emil Filla zařídil Rederovi první samostatnou sochařskou výstavu roku 1935 v SVU Mánes. Výstava, podrobně recenzovaná J. Pečírkou, se stala dobovou senzací a psaly o ní i deníky v Basileji, Vídni a Paříži.[2] Reder prodal většinu svých plastik soukromým sběratelům a byl nejméně na pět let finančně zajištěn. Jedním z kupců byl i bankéř Otto Petschek.

V letech 1935-36 podnikl cesty do Itálie a Španělska a strávil několik dní v ateliéru Aristide Maillola. O dva roky později ho Aristide Maillol pozval, aby se přestěhoval do Paříže. V roce 1940 představil 16 kamenných soch na výstavě československého umění v pařížské galerii Wildenstein, ale ještě téhož roku byl nucen se svou ženou uprchnout před nacisty do Španělska. Tam byl uvězněn pro ilegální přechod hranice.

Po propuštění se z Lisabonu přeplavil na Kubu a pracoval v Havaně, kde ovlivnil řadu umělců a měl zde dvě autorské výstavy. Sochařská díla, která zanechal v Paříži, zničili nacisté.

Roku 1943 odcestoval do New Yorku, kde získal velkorysého sponzora, ale při sochařské práci se vážně zranil a částečně ochrnul. Proto se v následujících letech věnoval kresbě a dřevořezu.

Ženská figura, pískovec (kolem 1930)

Americké občanství získal roku 1948.

Jeho díla byla pravidelně vystavována ve Whitney Museum a roku 1949 v Philadelphia Museum of Art. Roku 1954 odjel do Itálie a pracoval jako sochař v Římě a později ve Florencii, kde měl roku 1956 samostatnou výstavu v Galleria d'Arte Moderno L'Indiano. Ta vyvolala značnou pozornost a nadšenou recenzi od prominentního amerického historika umění Johna Rewalda. Reder měl potom autorskou výstavu ve Whitney Museum v New Yorku a galerie poprvé ve své historii vyhradila jedinému umělci tři poschodí výstavních sálů.

Roku 1960 obdržel grant Fordovy nadace a roku 1962 byl jmenován členem americké Academy of Arts and Letters.

Bernard Reder zemřel v New Yorku roku 1963 ve věku 66 let.

Roku 1969 daroval stát Izrael Rederovo sousoší Zraněná žena lidu Dánska jako poděkování za pomoc při záchraně Židů před nacisty.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Bernard Reder, Žena

Reder čerpal inspiraci v židovském folkloru, řecké mytologii, Bibli a také v knize Francoise Rabelaise Gargantua a Pantagruel. Je citován jeho výrok, vztahující se k mládí v Bukovině: "Opilí fantazií jsme se již narodili".

Sochy, které vytvořil během pobytu v Praze v pískovci, jsou známy z dobových fotografií. Reder považoval za ideální uzavřený tvar blízký kouli a tesal robustní sochy tak, aby maximálně zdůraznil hmotnost. Jeho ženské figury se vyznačují mimořádně kyprými proporcemi. V recenzi jeho pražské výstavy napsal Johannes Urzidil: ..tato torza jsou naplněna veskrze elementární silou a smyslnou démonií…Na mysl přijdou mexické nebo transoceánské figury mrtvých, nejvíce ale paleolitická Venuše z Willendorfu, kterou je možno chápat jako ztělesnění instinktivního pramateřství [4]

V USA si při tesání sousoší Zraněná žena poranil ramenní sval a v dalších letech se věnoval převážně komorní plastice a malbě. Vytvořil také sérii rozměrných dřevorytů jako ilustrace Rabelaisova Gargantuy a Pantagruela.

V 50. letech se jeho malba stává více ornamentální a komorní sochy modelované ve vosku a odlité v bronzu se vyznačují množstvím drobných detailů a větší popisností. Nejčastěji zobrazoval figury hudebníků, biblické motivy a náměty související s judaismem.

Koncem 50. let vytvořil také sérii futuristických architektonických modelů s budovami zavěšenými v prostoru.

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Bernard Reder, Tel Aviv

Výstavy v Českých zemích[editovat | editovat zdroj]

  • 1935 SVU Mánes, Praha
  • 1937 II. Zlínský salon, Studijní ústav, Zlín
  • 2007 Bernard Reder: Sochy, kresby, dřevoryty, Tibor Honty: Fotografie, Wortnerův dům Alšovy jihočeské galerie, České Budějovice

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Endre Nemes, Pod příkrovem času, Akropolis Praha, 2003, s. 85-91
  2. John I.H. Baur: Bernard Reder, 1961, kat. Whitney Museum of American Art, New York, p. 112 (angl.)
  3. http://www.jetsetway.com/entries/wonderful-wonderful-copenhagen
  4. Johannes Urzidil, Život s českými malíři, ed. V. Musil, 2003, nakl. Fraktál, s. 376
  • Článek je přeložen z anglické Wikipedie a doplněn informacemi ze zdrojů uvedených v odkazech.

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • John I.H. Baur: Bernard Reder, 1961, kat. 124 s., Whitney Museum of American Art, New York
  • In Memoriam Bernard Reder, 1897-1963: An Exhibition of Sculpture and Graphic Works, 1964, World House Galleries
  • World artists, 1950-1980, Marks C, 1984, 912 s., H.W. Wilson, New York, ISBN 0824207076, ISBN 9780824207076

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]