Benešovici
| Benešovci (Benešovici) | |
|---|---|
 | |
| Země |  České království |
| Tituly | |
| Mytický zakladatel | Beneš z Benešova |
| Rok založení | 13. století |
| Větve rodu | páni z Kravař, páni z Dubé (Benešovici), páni z Bechyně |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Benešovici, Benešovci či Benešovicové byli česko-slezský šlechtický rod. V erbu měli bílou zavinutou střelu na červeném podkladu. V starší literatuře se uvádí, že pocházeli z Benešova, a že jejich zakladatelem byl Beneš, jeden z vojáků, kteří bojovali v bitvě o Milán roku 1158.[1] Podle soudobých pramenů se však žádný takový Beneš tažení nezúčastnil a jedná se jen o pověst.[1] Starší literaturu provází množství nepřesností týkajících se rodokmenu, jednotlivých osob rodu i jejich příbuzenských vazeb.
Původ rodu
[editovat | editovat zdroj]Původ rodu Benešoviců je nejasný a není zřejmé, kde má rod své kořeny. Část historiků se domnívá, že se jedná o pány, jejichž prapředek pocházel z polského rodu Odrowąż (Odřivous),[1] který měl stejný erb zavinulé střely. První zmínky o příslušnících rodu pocházejí z Moravy a zejména z Opavska (náležící do povodí řeky Odry). Středověký letopisec Beneš Minorita uvádí, že pražský probošt Tobiáš soustředil ostatky svých předků v Benešově, kde je pohřbil uprostřed chóru. Zdá se, že Benešovicové pocházejí pravděpodobně z Dolního Benešova na Opavsku,[1] odkud byly ostatky jejich významných rodových příslušníků převezeny do Benešova, který byl založen později, a který se stal reprezentativním sídlem v dosahu hlavního, královského města Prahy.
Nejstarším známým příslušníkem rodu, po kterém došlo k jeho pojmenování, je Beneš z Benešova, který se uvádí v letech 1219–1222. Ten měl šest synů, z nichž nejstarší byl Vok z Benešova, který se uvádí v letech 1219–1250 jak na moravských, tak na českých listinách. Pohyboval se v družině moravského markraběte Přemysla a zastával úřad moravského podkomořího. Další dva bratři Robert a Tobiáš se dali na duchovní dráhu. O Matouši, zakladateli rodu pánů z Dubé, existuje pouze jedna písemná zmínka z roku 1233, kdy vystupuje jako Matouš, syn Benešův. Další Benešův syn Ondřej vystupuje v listinách vedle svého staršího bratra Voka. Drslav se uvádí jak na českých, tak na moravských listinách.
Nejstarší Benešův syn Vok z Benešova měl pravděpodobně osm synů. Nejstarším byl Beneš ze Cvilína, dalším byl Tobiáš z Bechyně (z Benešova), pozdější pražský biskup. Dalšími bratry byli Robert, který předčasně zemřel a Ondřej, zakladatel rodu z Tvorkova. O dalších Vokových synech nepanuje mezi historiky shoda, někteří se domnívají, že jde o jiné příslušníky rodu (např. o bratrance).[1] Je bezpečně prokázáno, že Vok z Kravař a Benešova (zakladatel větve z Kravař), Zbyslav (zakladatel větve ze Štráleka) a Jan (zakladatel větve z Bučovic) byli bratři.[1] Jako nejpravděpodobnější se jeví možnost, že i oni byli syny Voka z Benešova. Historické prameny o těchto třech Benešovcích jsou však skoupé.
Stejně jako ve 13. století, tak i v pozdějším období dochází k rozrodu Benešovců, kteří se rozdělili na pány z Dubé, z Kravař, z Bechyně, z Benešova, z Dědic, z Tvorkova, ze Cvilína, z Doubravice, z Bránice, z Bohuslavic, Sedlnické z Choltic a další.
Rodokmen
[editovat | editovat zdroj]- Beneš I. z Benešova (1219–1222) – jediná písemná zmínka
- Vok z Benešova (1219–1250)
- Beneš ze Cvilína (1245–1265), zakladatel větve ze Cvilína
- Tobiáš z Bechyně (1278–1296), pražský biskup
- Ondřej z Tvorkova (1248–1264), zakladatel větve z Tvorkova
- Milota z Dědic (1252–1307), zakladatel větve z Dědic
- Vok z Kravař a Benešova (1274–1283), zakladatel větve z Kravař
- Zbyslav (1281–1293), zakladatel větve ze Štráleka
- Jan (1288–1298), zakladatel větve z Bučovic
- Robert (1243–1269), od roku 1243 opat v klášteře Hradisko
- Tobiáš (1229–1261), od roku 1229 kanovník pražský, 1235 pražský arcijáhen, 1238–1243 kapitulní děkan
- Matouš (1233), zakladatel pánů z Dubé
- Ondřej (1225–1248)
- Drslav (1234–1255), zakladatel pánů z Bechyně
- Vok z Benešova (1219–1250)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DYKASTOVÁ, Gabriela: Benešovici na cestě k moci. Příspěvek k dějinám jednoho rodu v první polovině 13. století. In: Marginalia Historica. Časopis pro dějiny vzdělanosti a kultury. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Roč. 11, č. 2 (2020), s. 31-55.
- BALETKA, Tomáš. Páni z Kravař : z Moravy až na konec světa. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 488 s. ISBN 80-7106-682-6.
- DVORSKÝ, František. O starožitném panském rodě Benešoviců. Čásť I, O Benešovicích - vyjímaje rod pánů z Kravař. Brno: Musejní spolek, 1907. 132 s.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Encyklopedické heslo Benešovici v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- z Benešova ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
- Rodokmen Benešovici (pozn.: není zcela přesný)
- Počátky rodopisu a místopisu českého a moravského
